Nezvěstní

S1 "Oliver Hughes" (4/5): Ve vší té civilnosti prosté laciné překombinovanosti i z prstu vycucaných zvratů sympatické a o to více, jak důsledné to je v přístupu "může se to stát i vám". A s ohledem na úskalí tématu o ztrátě jediného dítěte až překvapivě nemelodramatické a citově nevydírající. A přes veškerou chladnou atmosféru naprostého zmaru, deprese a beznaděje to není emočně chladné či cynické. Navíc jde o nebývale zdařilou symbiózu skandinávského přístupu k žánru, kdy se zcela stírají mantinely mezi osobním dramatem a kriminálními pasážemi. Scénář si vystačí s tím, že lidé jsou... Prostě lidé čili konspirace či přes koleno lámaná velká odhalení nejsou na místě. Přesto by se výhrada našla; a sice vyprávění skrze prolínající se "současnost/před lety" přístup, který je vesměs ku prospěchu a není pouze lacinou obezličkou jak natáhnout děj na více epizod, ale přeci jen kolem poloviny série pasáže "před lety" mnohdy zbytečně přešlapují na místě a tah na branku to neztrácí pouze díky lince ze současnosti. A zdaleka nejlepší je samotný závěr, který se zadře pod kůži jako máloco v rámci žánru. S2 "Webster/Giroux" (3/5): Civilnost ustoupila rádoby překombinovanosti a nabízí to vykoupení; tedy záležitosti první řadě zcela cizí. Každopádně ani tak to není špatné. Stále to má prvotřídní obsazení, je to nelacině emocionální a umně (a především jinak) se tu pracuje s tématem ztráty dítěte. Nejvíce na škodu je tak délka, jelikož osm epizod je neopodstatněných. A nic to nedokazuje lépe než irácká anabáze táhnoucí se skrz čtveřici epizod, aby výsledkem bylo něco, co se dalo vyřešit dvaceti vteřinovým telefonátem. (27.12.2014)

Trochu se nám tu rýsuje novej THE KILLING (je podobnost názvů náhodná?), na jeho kvalitu to ale, minimálně co do atmosféry, nedosahuje. Epizodám by slušela kratší, 3/4 hodinová stopáž, ta druhá už hodinu neutáhla. Páč je jasný, že se odhalení nedozvíme až do samotného závěru série, je dobře, že nemá více než 8 dílů. Mohla ale mít klidně ještě méně, komu se chce čekat 8 hodin na vyřešení případu? Přičemž není jistý, jestli se zápletka neprotáhne do druhý série (viz podraz ve zmíněném THE KILLING). (15.11.2014)

Mrazivá záležiost zabývající se asi tím nejhorším traumatem každého rodiče a to zmizením dítěte. Seriál rozehrává hned několik rovin, kdy se míchá pátrání po chlapci s osobním dramaty jak jeho rodičů, tak i vyšetřujícího policisty a dalších vedlejších postav. Po výborném pilotu mi sice občas připadalo, že celá série místy ztrácí dech, ale i tak se jedná o vysoký nadprůměr, což potvrdil i samotný konec. Výhrady nemám ani vůči hercům, přičemž pro Nesbitta to je, troufám si říci, zatím životní role. BBC zaslouží opět palec nahoru. 85% (27.12.2014)

Zbytečná rozvleklost, arcinesympatická hlavní postava (Tony Hughes) a nesympatická většina ostatních postav dokázala dokonale zabíjet moje prožitky z tohoto seriálu. Pokud se na něco díváte 1,25x rychleji, a i tak se vám to zdá příliš pomalé, a pokud si nedokážete vytvořit větší sympatie k postavám, natož když vás hlavní postava arciirituje, jen těžko můžete emocionálně silněji prožívat příběh a myšlenkově hlouběji přemítat nad předloženými tématy. (19.07.2018)

Doslova emoční atomovka - The Missing dokáže svou atmosférou dokonale vtáhnout nepřipraveného diváka do té snad nejhorší noční můry, která přímo děsí svou obyčejností. Spolu s tím, jak se Tony Hughes stále víc oddává posedlosti po pravdě i mě každá další epizoda vtahovala hlouběji a hlouběji do toho lidsky srdcervoucího thrilleru. Přitom se mu podařilo do ve výsledku smutně jednoduché zápletky ladně zamotat osudy dalších lidí, které běsnící Tony ovlivní, změní nebo ukončí, stejně jako jedna autonehoda změnila ten jeho. A jsou to právě tato malá lidská dramata, která pravidelně při závěrečných přiznáních přímo pumpují emoce, třebaže nemají s případem ztraceného dítěte nic společného. Podobně jako se to loni podařilo ITV s Broadchurch, BBC teď přichází s kriminálkou vynikající po všech ohledech, kde má každá rozehraná příběhová linka své místo v budování atmosféry bezvýchodné deprese, přičemž navíc vyprávěním v různých časových rovinách prohlubuje vztah k jednotlivým postavám až do nevídané úrovně empatie. Nicméně je to James Nesbitt, kdo si krade každý záběr pro sebe, a poté, co nakonec v závěru zlomí i tu poslední pozitivní naději, kterou by snad seriál mohl vzbuzovat, mě zcela míjí důvod, proč se na rozdíl od své seriálové manželky nedočkal nominace na Zlatý Glóbus. Perhaps it's better simply to let go, not to dwell on the choices we have made - whether we should have gone this way or another. Instead we should always go forward and try not to get trapped in the past. (18.12.2014)