Sedm statečných

Přiznám se, že nová verze Sedmi statečných mi docela sedla. I proto jsem jí fláknul čtyři hvězdy. No a navíc jsem se rozhodl, že tu nebudu hejtovat ty klasický body, který mě na klasickým současným Hollywoodu hrozně serou, a prostě řeknu, že remake Sedm statečných je blockbusterově vydařený film. Co naplat, že skladba sedmi statečných je různá variace bílejch a k tomu černej, žlutej a oranžovej. A že jsou tu všichni korektní až běda? O tom ani nebudu polemizovat. Na obranu režiséra ale musím říct, že co se mu povedlo, tak jednoznačně akce a atmosféra prostředí. Je to taková jednoduchá, nenásilná jednohubka, zato je ale zatraceně zábavná. Navíc mám pocit, že tady se to netočilo jako vykradačka, ale jako pocta legendám, což mi potvrzuje i herecká skvadra, která si tady zatraceně sedla a mě dost bavila. Teda na úkor nepřítele - blbečka - kterej měl za úkol tvořit rozličné emoce, ale nakonec stejně skončil u skutečnosti, že je to hroznej blbeček. A pokud znáte originál, moc dobře víte, jakou dostane na konci filmu bídu. A stojí za to si na to počkat...Příjemná buddy akce, kterou Hollywood už moc neumí. Tudíž příjemné překvapení. (14.03.2021)

Pred zúriacim liberálnym šialenstvom už nič nie je v bezpečí, niet kúska priestoru, ktorý by táto zvrátená ideológia nepošpinila svojimi špinavými paprčami. Došlo aj na siedmich statočných pištoľníkov, ktorí v roku 1960 vo filme režiséra Johna Sturgesa zachránili úbohých mexických farmárov pred všetkého schopnou bandou desperáda Calveru. Dnes to však už nie sú žiadni hrdinovia, ale len partia bielych heterosexuálnych macho fašistov. Hnusná white power sebranka rasistických extrémistov. Teraz je treba si zvyknúť na tých pravých sedem statočných. Na multikultúrny zlepenec, ktorému samozrejme šéfuje afroamerický černoch. Takže čumte idioti, kto sú tí politicky korektní "Siedmi statoční". No a samozrejme, že i pán režisér Antoine Fuqua má tú správnu farbu pleti, na jedine ktorej životoch záleží. * (12.08.2020)

Nechtěl jsem příliš porovnávat s původní verzí Sedmi statečných, v níž se to hemžilo silným charismatem hereckých ikon zvučných jmen jako Yul Brynner, Steve McQueen, Charles Bronson či James Coburn, avšak nešlo to jinak. V prvních minutách nové verze jsem byl relativně spokojený a užíval si občasných odkazů na Sturgesův počin, z nichž mnohé prakticky kopírují kultovní western z 60. let. Nemohu si pomoct, ale zatímco v Sedmi statečných od Johna Sturgese má každá scéna své místo a svoji velkou výpovědní hodnotu, jež nachází obrovskou podporu v geniální hudební složce a perfektních hereckých výkonech, jež jsou mimo jiné determinovány excelentně napsaným scénářem plným nezapomenutelných dialogů, v novém zpracování mi přišla řada scén zcela zbytečných či rozvláčných. Antoine Fuqua si pro diváky naservíroval řemeslně zvládnutou podívanou, která ovšem nemá zdaleka ten spád a náboj, který učinil z původního filmu legendu. Chybí tu charismatické osobnosti a pamětihodné scény (jako je např. jízda s funebráckým vozem, zkoušení mladého Chica, první setkání s Calverou, či svým pojetím i daleko zábavnější nábor pistolníků do finálního komanda). Dočkáme se tu sice snahy ukázat i něco z minulosti hlavních hrdinů, což v Sturgesově počinu není, ale možná právě proto byla starší verze působivější, neboť dávala větší prostor divácké fantazii o sedmi hlavních pistolnících a jejich předchozím životě. Stačí si porovnat scénu s nožířem z roku 1960 a 2016. Zatímco v Coburnově pojetí je dodnes dechberoucí a správně "chlapská", v nové je pouze zdařilejším místem z celku. Ne, opravdu nechci hanobit snahu o remake klasiky, svým způsobem jsem se na něj těšil, byť se značnými obavami, jež se nakonec naplnily, avšak při sečtení všech kladů a záporů nemohu být s hodnocením vstřícnější. Nejde o špatný western, avšak nese-li název jednoho z nejlepších zástupců tohoto žánru, měl by být o několik levelů výš, než je Fuquův film. Inu, já se u sledování stihl i nudit, což by se v případě party kolem Yula Brynnera nestalo ani po desátém, pche třeba i pětadvacátém zhlédnutí. Stačilo by, kdyby jen zazněla legendární znělka "pa-papa-da, pa-pa-dada-da, pa dá, ta da, dý dááá" a už bych měl sto chutí si Sedm statečných znovu pustit. V případě stejnojmenného filmu z roku 2016 bych si mohl pouze zanotovat výše uvedenou melodii v těch málo scénách, v nichž zazněla a snažila se tak navodit atmosféru nepřekonatelné klasiky staré více než 50 let. (27.12.2016)

Výsledkom pozitívneho snaženia je 10-minútové intro nastoľujúce dôvody pre verbovanie sedmičky, tretinu filmu pre ich zber, prípravu lokálnych obyvateľov a najmä solídne akčné 20-minútové finále so štipkou pátosu. Žiadny konvolútny dej či vedľajšie línie, priamo k veci i jednoznačná orientácia v deji. Môžete síce šomrať, že ide o isté zjednodušenie, ale na druhej strane sa dá na film pozrieť bez optiky i znalosti originálu a vyrieknuť ortieľ. A ten znie lepšie ako pri iných remakoch absolútnych klasík, čo sa na nás valia. Azda dostatočný priestor pre vyznenie deja a súčasne aj dobrá forma mixujúca klasické zábery s malými aktualizáciami nahrávajú prvé body. Z castingu sála celkovo dobrý pocit a vďaka Denzelovi Washingtonovi máme silného lídra v kvalitnej kreácii. Denzel zahrá všetko. Veľkú porciu dostal Chris Pratt, formujúci sa ako silený vtipkár. The Magnificent Seven netreba zrovnávať s klasikou. (11.06.2019)

Od dob, kdy sedm ztepilých bělochů zachraňovalo romskou osadu před olašskými bandity, došlo na Divokém západě k výraznému rasovému překrutu. Teď nám negroboj, ťamanoboj, mexikoboj, komančoboj a tři kovbojové zachraňují árijskou vesnici před hnusným a bezskrupulózním kapitalistou. V této noční poluci Karla Marxe v pastelovém pyžamku sdružených barev Benetonu už chybělo jen pyrotechnické komando muslimobojů a partička cigobojů, která by všem čorovala podkovy a udidla z dopravních prostředků a nosila je do sběrny. Počítám, že s takovou už se Bujon-Helion Lee pomalu připravuje na roli Ježíše a Denzl si záhy zahraje toho Vošingtna, popřípadě Jendu Vejna. Jinak však přeqapivě svižná, zábavná a vcelku důstojná přepatlávka a v kontextu toho, že od Rychlejší než zmrd jsme tu měli jen bandu úmorných psychodeliktických smaženic ze Zhuleného západu, konečně taky aspoň trochu tradiční zápaďák, ač osazený opolidmi. V podstatě jen vykuchali kýčovité ňuňání s cigánskými dětmi, rektorvoucí pomrdávání Bucholze s Končitou a Kalverův gambit, okořenili to pár leteckými záběry a kulantně natočenou akcí a ozdobili nekobylovitým klonem Lórencky bez zpruzeného xichtu, který dokonce i hraje a jen nejiskří s náctiletými bukanýry. (23.10.2016)