Kameny bolesti

Podle mě úplně zbytečná romantika, na které chlapa uhrane maximálně tak ohanbí Marion Cotillard. A to se tu Marion opravdu snažila, seč mohla. Špatnej scénář ale nezachránila svým uhrančivým hereckým výkonem, což je u ní vlastně standard. Co už ale není standard, tak kvalitní scénář. V případě tohoto filmu je to jasným důkazem. (15.04.2018)

Konvenční romantika spoléhajíc na pomocnou ruku scenérie francouzských Provence. Příjemných záběrů je tam sice spousta, ale veškeré úsilí se soustředí na jednu nešt'astnou ženu, která se celý film chová jak ženská, která neví, co chce. At' si klidně Cotillardka probrečí půlku filmu, moc to se mnou nehnulo. (19.07.2017)

Je to chorobně nutkavě dívatelné, ale zároveň s jistým nádechem nepravděpodobnosti. Vizuálně to vyleštila kamera Christophe Beaucarna. Chvílemi to svým prázdným portrétem sexuálního přání vyvolávalo nechtěný smích. Místo smysluplného zkoumání duševní choroby film zkoumá náklonnost svých postav pro klikatící se romantické melodrama. Dialogy jsou afektované a uplakané. Shlédl jsem na promítání v jednom pražském klubu. (18.02.2020)

Podľa popisu to znelo vcelku lákavo, ale napokon bol film po dejovej stránke dosť priemerný a tá mysteriózna fáza na konci už bol len akýsi zúfalý pokus o dramatizáciu. Vďaka Marion to bolo predsa len hneď znesiteľnejšie - neuveriteľná žena. V tomto prípade bola tá jej postava dosť pomätená, no musím uznať, že to zahrala veľmi obstojne a tie jej hysterické výpady boli naozaj emočne vypäté. Pochvalu si však isto zaslúži aj Alex Brendemühl - a jeho postava sympatického Josého, ktorý ma na konci aj kúsok dojal, keď objasňoval Gabrielle svoje mlčanie o skutočnej pravde. (26.07.2017)

Film o nenaplněné lásce? Ani bych neřekla. Většinu života se hrdinka tvrdošíjně a poněkud sobecky honí za bludy, sny, chimérou, pudy a hlavně za muži, kteří si její lásku nezaslouží, žije nereálnou či spíše nerealizovatelnou vášní,zatímco manžela si neváží a nechtěně mu ubližuje. To vše proto aby nakonec zjistila: kde je pravá hodnota a o čem je skutečný vztah. Spolehnout se na partnera a mít si ho pro co vážit, najít druha, který má pochopení pro nedostatky protějšku, zbytečně nevyčítá a toleruje něčí mimózní úlety, to se každému člověku nepovede. Nechte se překvapit: zda alespoň na konci filmu hrdinka docení manželovi hodnoty a začne se na něho jinak dívat, zda se konečně začne zajímat o toho, kdo o ni tak dlouho a rozumně pečoval a zda se v ní objeví hlubší cit, nezaložený primárně na sexuální přitažlivosti.- "Proč si mi nic neřekl?", řekne při procitnutí z bludů, které jí chránily, těšily a bohužel pak i ubližovaly zároveň. "Chtěl jsem, aby si zůstala živá." (Pacientka měla sebevražedné sklony a byla citově hodně křehká). (08.12.2016)