Bloodsucking Bastards

58%??? Já už vážně netuším, co by ty zdejší hvězdy chtěly.Od Bloodsucking Bastards nemůžete čekat nějaký akční nářez, drtivou většinu stopáže to je nahuštěná dialogovka plná neskutečný hlášek a výtečných hereckých výkonů.Celou stopáž jsem si myslel, že se koukám na anglickej film, protože to bylo úplně přesně tak stylizovaný.Černý humor, fekál, kancelářský zevl atd.Občas sem si připadal, jako když sleduju upíří Ajťáky.Ze začátku je pravda mi sice chvilku trvalo, než sem přistoupil na tu hru bez akce a plně si začal užívat jen dialogy, ale díky bohu herecká dvojice Fran Kranz/Joey Kern naprosto famózní herecký výkony.Takhle si přesně představuju herecký umění , takhle má vypadat osobitý herecký styl.Kranz mě dostal už ve výtečně Chatě v lesích a já sem rád, že jsem ho zase někde objevil.Jinak k ději jako takovýmu...trefná satira na dnešní pracovní podmínky.Místy skvělá atmoška a finální masakr.Já sem byl spokojenej, sice bych uvítal víc akce, ale dialogy jsou naštěstí tak dobré, že je oželíte.Plus ten magor s tim Red Bullem....prostě špice.75%. (27.10.2015)

Skloubení žánrů Komedie a Horor je složité natočit, ale O'Connellovi se to povedlo skvěle. Film má vyvážený humor i dostatek krve, takže si není příliš na co stěžovat. Prvních 50 minut nám režisér servíruje solidní buddy gagy, které v přítomnosti velmi sympatických postav fungují náramně. Vede Amanda, která zaujme svým sex appealem, Tim svými nadávky a zajímavými slangy.. Báám Snap! a role strážnika, o kterém stačí říct, že je Black a o zábavu je vystaráno. Závěrečný mini Gore Fest potěší nejedny hladové krky. Po všech těch unylých, artových, romantických a monotónních upířin za poslední 3 roky, tahle bezkonkurenčně vede. . Story 7/10, Atmosféra 6/10, Gore 7/10, Vizuál 7/10, Akce 5/10, Zábavnost 8/10=75% (09.09.2015)

Hororové komedie mi nějak zvlášť nevadí a občas mezi nimi najdu opravdový klenot, u kterého se pořádně pobavím. Z Bloodsucking Bastards jsem však měl dost rozporuplné pocity. Zelenáč Brian James O'Connell totiž dokázal natočit film, který mě místy dokázal skutečně rozesmát, ale narazil jsem tu i na spoustu momentů, které dost zaváněli trapností. Zvláště pak úvodní pasáž a seznámení se suchým kancelářským humorem, který zrovna nepatří mezi můj nejoblíbenější. Navíc mi zde byla většina postav naprosto nesympatických a chovali se jako úplní dementi. On to byl určitě tvůrčí záměr, ale já zřejmě nebyl při sledování v nejlepším rozpoložení. Kupící se hloupé dialogy mi po chvíli začali lézt na nervy a moc mi nepomáhala ani přítomnost atraktivní Emmy Fitzpatrick. Už jsem viděl dost hororových komedií či parodií, ale tady bylo opravdu záživných scén jako máku. Změnu k lepšímu jsem zaregistroval až ve chvíli, kdy se kancelářské „krysy“ začaly postupně měnit v upíry a Evan se společně se svým dementním kámošem a ochrankou vydal na záchranou misi. Béčkové gore a gejzíry krve mi alespoň částečně zvedli náladu. Zvláště pak černoch (ochranka) patřil k tomu nejlepšímu, co nám tento film nabídl. Bloodsucking Bastards tak vidím jako opravdu zvláštní film, který rozhodně není pro každého. Přestože to nakonec neskončilo úplnou katastrofou, téměř po celou dobu jsem z toho cítil jakousi formu křečovitosti – na rozdíl od jiných hororových komedií. I proto jsem dost dlouho zvažoval, jestli tomu mám dát alespoň průměrné hodnocení, ale Fran Kranz si ho za svůj výkon v této blbosti prostě zaslouží. (04.07.2017)

Trochu mi to připomnělo splatter z názvem Botched; prostory výškové budovy, skupina lidí bojující o přežití a u toho spousta krve a černého humoru. Bloodsucking Bastards se navíc můžou pochlubit nejen zajímavým nápadem ohledně nadstandardně pracujících upírů, ale i nečekaně příjemným obsazením, v němž mladík Kranz po Chatě v lesích opět dokazuje, že je to prostě sympaťák, a tyhle role mu padnou jako prdel na hrnec. (21.09.2015)

Nejmilejší dětičky! Rozkošné slovíčko kokotina má slovní základ v maďarkém výrazu kokot, který neznamená nic jiného než samečka od slepičky, tedy kohoutka. Až tedy přes zavřené dveře zase uslyšíte říkat maminku tatínkovi nebo strýčkovi opraváři, který k vám tak často chodí dávat do pořádku neustále se kazící pračku, „Vraž mi kokota do huby!“, neznamená to nic jiného, než že si ti dva nezbedníci tajně bez vás pochutnávají na kyblíku z KáEfCéčka, co máte tolik rády. Neprodleně tam proto vběhněte a požadujte svou porci! *** Když se partička homopýrů rozhodne vysát bekofis multilevlové telemarketinkové firmy, může vzniknout povedená taškařice ve stylu „Co děláme v temnotách“ nebo taky ubohá a hloupá kokotina, která by se z fleku mohla jmenovat „IT Sucks“. Kokotina s nebývalou koncentrací nesympatických a veletrapných nehereckých dementů na čtvereční mentál kancelářské plochy, kteří trousí jakože ukrutně ftipné korporátní parodické humory, prokládané citoslovci pářících se retardů jako „Bum Snep“ a podobně. Ale každá sračka si najde svou žumpu, a tak věřím, že například takoví chovanci Ústavu neurologických a neurogenetických anomálií si u toho dozajista pokřivenýma rukama do ruda oplácají svá ovarová kolena, jejich mongoloidní obličeje zezrůdí vyhnité úsměvy a v záchvatech blahoslaveného chichotání poprskají celou televizní místnost rozžvýkanými rohlíky s jogurtem. (29.11.2015)