VOD (1)
Obsahy(1)
Renomovaný íránský tvůrce se ve svém druhém snímku natočeném v rámci nuceného domácího vězení proměnil v taxikáře, který prostřednictvím rozhovorů s rozličnými klienty nabízí vytříbeně kritický pohled na íránskou společnost. Panahí tu bez jakékoli sebelítosti a s odzbrojujícím humorem nastoluje otázku, jak se má chovat umělec v zemi, která mu neumožňuje svobodu projevu. S kamerou připevněnou za předním sklem svého vozu natočil Panahí film výmluvnější než mnohé sociopolitické studie. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (68)
Taxi Teherán bere dech na první pohled jednoduchým konceptem zachycovat dění z íránské metropole skrytou kamerou na omezeném prostoru, kde se až zázračně ztrácejí jakékoliv zábrany vůči režimnímu dohledu. Především na něm baví to, jak ladně bruslí na hraně bezprostřední observace a fikce, která chce být společenským komentářem, jak si pohrává se samotným audiovizuálním médiem v nejlepší tradici íránské filmové sebe-reflexe. Mnohé okamžiky jsou odzbrojující a představují až jímavé vyznání filmaře bez svobodného rozletu. Co však kladný dojem ze snímku sráží, je snaha zahodit šanci zůstat na nejednoznačné percepční rovině a poměrně okatě naroubovat dění v taxíku a jeho bezprostředním okolí na komentář o nepoctivosti, jenž se v některých okamžicích až nápadně blíží u nás kdysi bující komunální satiře. Nebýt působivé epizody s "dámou s růží", která poměrně bezzubou kritiku v závěru rozšíří o nové, tentokrát už nesporně politické a principiálnější vnímání problému, tak by snímek nakonec zůstal spíše jedním z nejvynalézavějších počinů posledního období a silně osobním vyznáním filmu - nikoliv pronikavou společenskou studií, jež se od něj i vzhledem k situaci režiséra očekávala. ()
Překvapivě relativně zábavná jízda taxíkem, která, ačkoli působí nevinně, dokáže na tom snad nejenším možném prostoru poodhalit teheránskou všední realitu a nastoluje hlavně otázku svobody projevu, přičemž velikým zpestřením je přítomnost neteře, která je místy naprosto odzbrojující, a korunu všemu dává nečekané zakončení. ()
Pan režisér, i když toho ve filmu moc neřekne, působí od pohledu jako děsný sympaťák a navíc poměrně sečtělý a otevřený člověk, takže mě ani moc nepřekvapuje, že není tamnějšímu režimu příliš po chuti. Je to čistá konverzačka celá natočená za jízdy v autě, která ale svým dokumentárním nádechem a nastíněnými tématy o současném Íránu mnoho vypoví, aniž by postavy mnohdy musely něco explicitně říkat. ()
Zmrštené ľudské osudy jedného dňa v taxíku parafrázujú Panahiho "tvorcovské uväznenie" na štýl Sama Peckinpaha. Film na "1" záber a z bezpečnostných live záznamov z miesta taxíka zase odkazuje Kiarostamiho Desať (2002). S tým rozdielom, že digitálny pokrok je znamenitý a narozdiel od vyššie uvedeného titulu pripomína Taxi Teherán štýlovejšiu kompozičnú atmosféru. A vôbec to neoberá o akútnosť zápletky. Možno si film až prílišnou karikatúrou pýta pozornosť alebo som lepšie kritické podobenstvá videl v odlišnom prevedení a na inom scénickom poli. ()
Panahí je king! Taxi Teherán vypráví navzdory své kamufláži "rutinní jízdy" neskrytě a s půvabnou vehemencí, přičemž více než cokoliv jiného zkoumá reálné možnosti kinematografie jako média. Vzhledem k neblahým politickým podmínkám inscenuje režisér svou autorskou cestu jako nahodilý dokument, leč je jasné, že situace byly dopředu napsané a alespoň zběžně ozkoušené. Z hrůzných i groteskních výjevů každodennosti utkává Panahí dohromady zábavnou koláž postav i situací, jejichž humor se často potkává s paradoxní osudovostí. Třeba když neteř peskuje svého strýce šoféra a poučuje ho o dějinách tamního filmu; strýce, který stojí za tituly jako Bílý balónek či Zrcadlo. Poselstvím Taxi Teherán není konkrétní vyhranění se proti diktátu mlčení, nýbrž snaha ukázat, že vzdor nesmyslným zákazům a omezením zůstává touha a radost z tvorby vítězně nade vším. ()
Galerie (25)
Photo © Jafar Panahi Film Productions
Zajímavosti (1)
- Zlatého medvěda 65. ročníku Berlinale za tento smínek přebrala neteř autora Jafara Panahiho, která mimochodem uplatnila ve vítězném díle i své herecké nadání. Její strýc si nemohl pro trofej přijet, protože mu režim zakázal cestovat a poskytovat rozhovory. (Zdroj: MF DNES). (hippyman)
Reklama