Milada

Au. Zase se toho chopili tvůrci, kteří z toho neumí "dobře" udělat ani jednoduchý, didaktický, doslovný, lineární snímek pro školy, tedy natočit to přesně tím způsobem bez autorského vkladu, který už ve světě léta nefrčí a nikoho nezajímá, ale tady by mohl mít úspěch. Není to sice takový bizár jako Lída Baarová, opět to ale dojíždí na neexistující dramaturgii, kdy na sebe nic nenavazuje, nic se nebuduje a ve výsledku tak kromě znudění není vůbec nic cítit. Zakončovat fádní scény zatmívačkama? Proč? Dlouhé minuty to vyplňuje vyloženě zbytným děním, aby to pak důležité milníky nestoudně zabilo, a třeba totálně nevyužilo celý monstrproces, v němž se Aňa Geislerová předvede asi na tři minuty. Co vůbec mají znamenat ty štěky snad dvaceti českých herců, kteří mluví špatně anglicky s příšerným přízvukem? Každý se zaplatil na den a čau? Nestrhne ale ani ústřední výkon Ayelet Zurer, zvlášť proto, že její Horáková prostě není plastická postava, ostatně jako všechni, včetně komunistických bídáků. Přísáhám ale, že Jitka Smutná a Alena Mihulová jsou po tomhle (a Anthropoidu a Úkrytu v ZOO) už jen film od toho, aby vypoulily oči tak moc dopředu, že už to nepůjde dát nazpátek. 30% (17.10.2017)

Filip, Dolejš a Kováčik vymyslí stroj času a rozhodnou se jej ostatním parlamentním stranám slavnostně představit: Kováčik se hrdě ujme proslovu: "Soudruzi, co to melu, dámy a pánové, sestrojili jsme stroj času, chceme napravit křivdy minulosti a začneme tím, že se přesuneme do roku 1950, přesně do 26.června, tedy den před popravu Milady Horákové, abychom ji zachránili. Na důkaz toho, že již chceme ostatním stranám důvěřovat, necháme stroj na chodbě budovy parlamentu a každý si přes víkend může vyzkoušet jeho funkce. Jen, prosím, nezneužívat toto zařízení v osobní prospěch. Stroj je vybaven čidlem, které informuje o počtu uskutečněných misí, taktéž je schopný identifikovat, zda osoba, která jej využila, ještě cestuje v čase, nebo se již vrátila." V den naplánované mise se trio nestačí divit, když zjistí, že služby stroje času už využily jakési dvě neznámé osoby, které se ještě z "výletu" nestačily vrátit. Filip: "Soudruzi, o víkendu jsem skolil dvanácteráka, mám pocit, že tentokrát v síti času ulovíme velké zvíře." Všichni tři bryskně nalezou do stroje a náhle se v mžiku ocitnou ve vlahém letním večeru, je 26.6.1950, a zrovna proti nim jde osoba v masce Mikuláše, která je míjí. "To je divné", prohlásí Dolejš, umí si zavázat tkaničky u bot, je tedy ve straně považován za mimořádně inteligentního. A dál se diví: "Je přece léto, ta osoba měla vánoční proprietu." Trio se vydá pronásledovat podezřelého, který močí na rohu. Kováčik náhle vykřikne: "Klucííí, je to Babiš!!!" Babiš cosi breptá, v igelitce má gumu, zmizík a svazky StB. Je to jasné, vydal se zlikvidovat kompromitující důkazy o své osobě. Filip vítězoslavně: "A máme tě, ty hade." Babiš vyděšeně: "Soudruzi, kamarádi, neblbněte, bloudím v síti času, mě to vyplivlo úplně do jinýho roku. Mám zde za hodinu sraz s Okamurou, ten se chce narodit jako blonďák." Na druhý den ráno páni vynálezci posílají stroj času do šrotu. Film na mě působil sterilně, dané téma zpracoval vágně. Odvážné téma si žádalo bravurní přístup, větší zanícení. Množství filmu je ale odvedeno poměrně kvalitně. Herecké výkony tak akorát. 6/10 (10.03.2018)

„KDYBY VŠICHNI PŘIHLÍŽELI, TAK JEŠTĚ ŽIJEME VE III. ŘÍŠI…“ /// Politický, lidský drama o ženě, která nevěděla, kdy to vzdát. „JÁ MOHU A BUDU MLUVIT!“ (povídali, že mu hráli Milado…). Projdeme si (životopisně) realitu Československa od roku 1933 do roku 1950, kdy zvěrstva fašismu trumfujou komunisti. Přesvědčivá (autentická?) Ayelet Zurer… a vůbec ten casting je překvapivej a na ksichty politicky „přesnej“. Film ve mně vzbudil nenávist k zrůdám v lidský kůži – (a to se tady vyhejbaj nějakejm krvavejm drsňárnám). Takže víc než to, jestli tvůrci Miladu zbytečně neheroizovali, jestli tlačili málo na pilu nebo že byl „její“ život nuda (a tak to taky místy ve filmu vypadá) bych řešil, proč po revoluci nebyla KSČ zakázaná… (Vlastně – aby bylo jasno, to chápu celkem dobře, že Havlíčku Havle!). Ten závěr je ale fakt dlouhej. Emoce se vytrácej, přibejvaj ideje… takže ano, je to i nuda. Ale jinak jde o film do dějáku jak vyšitej! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Miluji tuto zemi, miluji tento lid… 3.) Doufám, že se tady bude věšet. 4.) Říkaj mi Anežka Spurná. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.05.2018)

O Miladě Horákové jsem toho měla hodně načtené a upřímně na tenhle film jsem se třásla už dlouhou dobu. Se zvolenou Ayelet Zurer do hlavní role jsem moc nadšená nebyla ale nakonec mi spadla brada. Ta podoba s Miladou ve filmu je neuvěřitelná. Ayelet dokázala ovládnout její mimiku a gestikulaci. Ve filmu je několik nepřesností, ale druhá polovina filmu, kdy je Milada zatčena je nejlepší. Běhal mi mráz po zádech, objevili se u mě emoce a plakala jsem asi čtyřikrát. Milada Horáková měla těžký život a bojovala za naší zemi, tenhle film nám ukazuje blíže její osobní i pracovní život, ale hlavně ukazuje, co se dělo za dob Komunistů. (15.11.2017)

Velké kvalitativní zklamání, které střihem ani místy nedrží pohromadě. Vše, co mohlo být v tématice Milady Horákové silné, je naopak zde podáváno velice neosobně, vzdáleně, že žádná z postav mě nezajímá a jen si přeji, aby to skončilo, což u takového tématu a takové osobnosti moc zamrzí. 50% (20.02.2021)