Dvojí tváře (E06)

Tak mám pocit, že ten předchozí díl Bohémy byl zcela zbytečný, jakoby vycpávkový. Všechno podstatné se stalo až tady, příběh každé postavy dostal svůj důstojný konec (Vladimír Javorský mě bez přehánění dojal) a díky působivě natočenému překračování hranice se nakonec jakžtakž podařilo vypointovat i vypravěčskou linku z roku 1968... A, musím si rýpnout, také se tentokrát nikdo nesvlékl. (19.02.2017)

Nejpovedenější díl série. Závěrečný zvukový mash-up dvou protikladných melodií už Sedláček využil v závěru Českého století i Chartě 77 a fungovalo to. Jinak zmizela otravná trubka a i dramturgie se zdála vyváženější. Bohužel se potvrdilo, že rámování rokem 68 a rozhovory s dceruškou byly tak marné, jak se od počátku zdálo a ničemu nesloužily. Je to škoda. (20.02.2017)

Na tohle jsem byl zvědavý. Dlouholetý budovatelský zápal pro kulturu českého stalinismu to povznáší o trochu výš (Velká tavba rulezzz), Michal Dlouhý opět herecky září, jako jeden z mála dokonale spojil nacvičenou Štěpánkovu dikci / mimiku s vlastním projevem, některé scény s Burianem opět jemně působivé, ale jako celek strašně rozbíhavé, nedůsledné, pointa s rámcovým vyprávěním vyzní do ztracena (nejen kvůli fadeu). Dokoukal jsem bez křečí, ale i bez pocitu obohacení... (20.02.2017)

Strašný paskvil, který se snaží ukázat vše a neukazuje vlastně vůbec nic - pomalé scény, protivná hudba (minimálně jednou dokonce úplně ta stejná, co byla v Českém století!), zbytečné scény z r. 1968. Jediné dva důvody, proč alespoň ty dvě hvězdy jsou vykreslení případu Vlasty Buriana (který se nejvíce podobá pravdě) a ten druhý důvod... jo, to je ta obecná ochota herců prostituovat s každým režimem za cokoli a omlouvat svou lidskou slabost a zbabělost slovy "já chci přece hrát". (24.02.2017)

Stvrzení popkulturní ambice autorů v dílu, kde se sice mile objevují scény z krkonošské Hříběcí boudy, hezky je vystižen Drda. Fučík ... pardon, Žižka drží na koni pevně, komunismus je ale vykreslen trapně schematicky (polistopadové dejá vu), souložit umělce přestává bavit a především chybí moudro starého klauna ... i když Horníčkův duch bych tomu neupíral (v ambiciózních tónech basklarinetu jsem jej neomylně poznal). O nejkritizovanějších agitkách zde na čsfd (Pyšná princezna) také ani slovo, i když aspoň Anděl přítomen je. No, prostě škoda nevyužité šance vystihnout skutečné lavírování mezi tvůrčí svobodou a ideologiemi 20.st. /2-3*/ (20.02.2017)