Jeho dívka Pátek

Ano, tento film ma velmi rychly spad...az tak, ze mi vzdy v pulce dojdou sily a usnu. Az to jednou dokoukam, mozna hodnoceni upravim. Rosalind Russell to bezesporu slusi, Cary Grant mi tentokrat svym pristupem nejak nesedl... (03.08.2008)

Další z celé řady komediálně laděných snímků, které ve 30. a 40. letech vznikaly podle divadelních her a většinou jste v nich mohli najít Caryho Granta nebo Jamese Stewarta. Howard Hawks se tu pak stará hlavně o to, aby vysokootáčkové tempo nepolevilo a aby herci pronášeli své repliky rychlostí rotačního kulometu. Prostě klasika. P.S. Těším se na Wilderovu verzi s Matthauem a Lemmonem. (04.12.2010)

Pohoršují mne přímočaré lži bez užití fantazie, ale často s velkou chutí intrikuji, takže šéfredaktor Walter Burns mi po celou dobu dělal velkou radost svým podlým chováním. Rovněž jsem nadšen z toho, že cucání faktů z palce na levé na noze bude patrně stejně staré jako žurnalistika sama. A to nepřehlédnutelné jiskření mezi bývalými manželi ve mně zase vyvolávalo fantazie, že tato dvojice pravděpodobně vyrážela ráno na plac ze stejného karavanu. (09.06.2012)

Když už jsem si myslel, že o klasickém Hollywoodu a jeho filmech díky škole a divácké zkušenosti něco vím a nemůže mě tudíž nic překvapit, tak se mi dostal pod ruku tento film a o tyto bláhové představy mě rázně připravil. Jeho dívka Pátek začíná vlastně nenápadně: žena vejde do redakce, pozdraví se s kolegy a míří svému bývalému manželovi/editorovi oznámit své zasnoubení a odchod ze světa žurnalistiky. Jakmile však přejde práh jeho kanceláře a zavře za sebou dveře, tak film nečekaně prudce sešlápne rychlostní pedál k podlaze a téměř si nenajde čas zpomalit. Od této chvíle totiž málokdo zavře pusu, neustále někdo mluví, postavy novinářů tu šermují se slovy ještě rychleji než se svými propiskami, rádi se překřikují a komentují vše, co se kolem nich děje, buď protože musí kvůli práci nebo čistě proto, že můžou, pokaždé však volí slova tak, aby jejich žvanění obsahovalo aspoň minimální humorné zabarvení. Od konverzační komedie ani nelze čekat nic jiného, avšak stále žasnu, s jakou mistrovskou grácií to tento film zvládá, všechno působí tak nenuceně i přesto, jak otevřeně přiznává svou absurditu a nezastavitelnou kadenci dialogů ještě dokáže okořenit slapstick komedií, která je občas tak nenápadná, že je divák při intenzivním čtení titulků rád, pokud si jí vůbec všimne. Za tohle nelze vděčit pouze scénáři, ale i hercům, kteří neskutečně obratně dokáží udržet otěže komediálního timingu, v čemž samozřejmě nejvíce exceluje hlavní herecká dvojice Rosalind Russell a Cary Grant v rolích Hildy a Waltera, u níž všechno ještě posouvá o mnoho řádů víš notná dávka neodolatelného charismatu. Po konci tohoto filmu bude divák konečně mít možnost se nadechnout a začne přemýšlet o tom, co to vlastně viděl. Věřím, že nakonec dojde ke stejným třem závěrům jako já: 1) chce to vidět znovu, protože by rád pochytil všechny vtípky a gagy, kterých si nestihl na první zhlédnutí všimnout, 2) zjistí, že to vlastně vůbec není komedie nevinná, ale komedie otevřeně zlá, plná zlých postav, které dělají pro své vlastní obohacení morálně velmi pochybné věci, jejichž důsledky jsou pro další postavy až nehezky fatální a život zničující, 3) uvědomí si, že chce za manželku stejně dokonale ironickou ženu jako je Hilda. Jeho dívka Pátek je vynikající, ostrovtipem napěchovaná, perfektně satiricky sžíravá a rytmicky dokonale vystavěná podívaná, bezpochyby jedna z nejlepších komedií, co jsem kdy viděl a po jejímž zhlédnutí nemám ani chuť vidět její další filmová zpracování, protože pochybuji, že mě uchvátí aspoň do stejné míry jako právě tahle. (30.03.2024)

Hawks přenésl na plátno klasickou konverzačku, která dokázala skloubit americkou ódu na demokracii s vtipně cynickými postavami, které se v neskutečné rychlém tempu podvádí (v originále "double-crossing" ). Piráti z Karibiku jim nesahají ani po kolena. A tak Grant dokáže dostat stupidního nápadníka jeho bývalé ženy několikrát do vězení, jeho matku nařídí vynést z press-roomu, aby se svou bývalou (a budoucí) ženou MIMOCHODEM zachránil nevinně odsouzeného a usvědčil starostu z úplatku. Vždyť pod tím cynickým výrazem se skrývá pravý Američan! Některé vtipy se drží v obměnách dodnes (Přísahám na hrob své matky! - Ale tvoje matka je pořád naživu!), ale vždy mě dostává závěr - žádný vášnivý polibek, žádný desetiminutový sentimentální patetický projev o amerických hodnotách - je prostě jasné, že mít líbánky u Niagarských vodopádů byl jen hloupý nápad. (09.10.2008)