Láska a smrt

U filmů Woodyho Allena pro mě platí přímá úměra: čím ranější tvorba, tím méně mě oslovuje, a naopak čím novější, tím více jsem z ní nadšený. "Láska a smrt" mě proto totálně minula, nezasmál jsem se jedinému vtípku a celý film jsem odseděl s kamennou tváří. Prapodivnou angličtinou většiny postav mi to připomnělo Polanského "Ples upírů" z r. 1967, ale nikoli tak vtipem - zatímco Polanského upírskou parodii miluju, tenhle Woody mě skutečně minul. Do toho se prostě nemůžu nutit, tenhle typ humoru mi nesedl a od Woodyho mám nejraději jeho pozdní filmy natočené po r. 2000. A Diane Keaton šilhá! (04.08.2011)

"Můj otec vlastnil vzácný kousek půdy. Nosil ho všude s sebou." Zločin a trest, Voja a mír, Láska a smrt. To vše v jednom filmu, nabitém gagy a hláškami k prasknutí. Woody Allen v jednom rozhovoru řekl, že celý život nedělá nic jiného, než vykrádá Groucha Marxe a Boba Hopea a demonstroval to na tomto filmu. Pravda je, že záklaní princip je stejný. Tváří v tvář nějaké autoritě (vojenský velitel, vyzyvatel na souboj atd.) odpovídá na milionkrát položené otázky novým, nečekaným způsobem. Tam, kde někdo pronáší patetickou řeč, zahleděn kamsi do neurčita, Woody situaci shodí něčím prozaickým. Ale cosi je jinak. Chci se vyhnout obvyklému klišé a nenazvat to "intelektuálním humorem", protože každý humor je a priori produktem intelektu. Spíš to řeknu takhle: na Lásku a smrt se můžete jednou podívat jako na bláznivou komedii, podruhé jako na romanci, potřetí mrazivou válečnou satiru atd. atd. Na první pohled to není tak zjevné, ale to vše tam opravdu je. 100% (12.01.2006)

Bůh nás zkouší. - Jestli nás chce zkoušet, byl bych pro písemnou formu. Ano, Woody, tohle je cesta jak na mě! Love and Death je jeden z mála filmů, kterým jsem se prosmál. Ta geniální parodie na ruské romány (Vojna a mír) na ruské filozofy (Dostojevskij) na válku (Napoleon) zkrátka zde se Woody opravdu našel a po dlouhé době mi přišlo, že opravdu ví, o čem chce točit. Už to nebyly jen absurdní scénky vedoucí od jednoho bodu k druhému, ale opravdu plynulý příběh, do kterého se ta Woodyho absurdita hodila. Možná je ještě brzo, přeci jen většina Woodyho filmů je stále přede mnou, ale tohle je zatím (pro mě) jeho nejlepší komedie (schválně nepíšu film, protože to je pro mě zcela jiný titul - The Purple Rose of Cairo, který beru spíše jako geniální romantiku/poctu filmům jako takovým). 100 % bez váhání. (06.08.2012)

Woody Allen své parodistické období zakončil skutečně ve velkém stylu. Vzal si na paškál Dostojevského a celkově literaturu 19. století a jak to dopadlo? Náramně. Vtip střídá vtip, hláška střídá hlášku. Chvílemi hodně komické, chvílemi i docela hořké a satirické, ale v každém případě originální. Závěr alá Sedmá pečeť, podbarvený nádhernou hudbou Sergeje Prokofjeva, je prostě nezapomenutelný. Woody tak stvořil svůj první velký film a upozornil na sebe, že je tvůrcem, který stojí za pozornost. Díky svým scénáristickým a režisérským dovednostem, roztomilým kreacím a nevšedního půvabu Diane Keaton (nikdy nebyla krásnější, než tady) se za dva roky dopracoval k Oscarovi. Ale to už je jiný příběh. Láska a smrt uzavírá Woodyho parodistické období a přitom i mírně naznačuje jeho další tvůrčí období - melancholické a zadumané komedie o lásce a lidských vztazích. 100%. (16.01.2008)

"Odpust, Woody, tvé neurózy mě sice baví a tahle tvá parodie na nejen ruské velikány patří možná k Tvým nejvtipnějším snímkům, ale už se nesměji, jako jsem se smával. Přijde mi, že Tvůj humor nemá střed, že v něm není nic, žádná hodnota, která by kolotoč výsměšných gagů poháněla. Na můj vkus to bylo přiliš nihilistické, bylo v tom mnoho cynismu a málo... asi moudrosti. V sedmnácti jsem se ale chechtal na celé kolo. Těšilo mě totiž, žes na mě jako na mladistvého intelektuála pomrkával a že jsem v tvých žertech poznával bytosti vysmívané - od Dostojevského po Leibnize." (15.02.2006)