Bába z ledu

Sláma by si měl dát restart a Český lev by se měl zrušit. S tou sociální prací balancuje Sláma od začátku a až dosud se mu z toho dařilo dělat filmy, které lze označit nejen za dobré a tzv. umělecky hodnotné, ale i mimořádné (viděl jsem Divoké včely a Čtyři slunce). U Báby z ledu už to neustál a došlo k tomu, co mu hrozí permanentně, totiž k vytvoření pouhého výchovného videa, jakkoli tematicky promyšleného (problémy jednotlivých postav, metafora různých podob chladu, jeho snášení a zahřívání, vnuk, závěr, rozbitá mísa, postavy odmítající nabízený happyend aj.). Oběma výše jemnovanými filmy jsou nám vyprávěny sice všední příběhy, které by ale nikdo jiný než Sláma vyprávět nedokázal. Bába z ledu je příběh sice nevšední, ale vyprávěný jako tisíce jiných, zaměnitelných a lhostejných příběhů, jimiž nás filmoví producenti neustále zahrnují. Veškerá rodinná "problematika" v Bábě z ledu naznačovaná je přehrávaná do trapnosti. Přehrávaná je v různých scénách i titulní postava (zejména tam, kde má vypadat jako ušlápnutá přestárlá matinka) - celkově postava krajně nekompaktní. Sláma jako scénárista napsal obtížnou, ale možnou postavu, vlastně postavu zcela všední, kterou však její představitalka a Sláma jako režisér nedokázali přesvědčivě ztvárnit. Opravdu přesvědčivá je Kronerová vlastně jen při nahaté scéně v posteli (což by ostatně mohla být kultovní scéna, kdyby ten film okolo za něco stál). Vinou nezvládnutí postavy také zaniká nosnost doslova pojatého názvu (bába "z" ledu), takže i závěrečná scéna v ledové vodě už vyznívá zcela hluše. Nového postava působí jako psaná pro Luďka Sobotu a oba synové i se snachou Vilhelmovou jsou nejspíš vystřiženi z nějakých těch komedií s Trojanem kolem přelomu století. Titulní píseň jako už tradičně strašlivá. Z tradičně silné Slámovy (a Markovy) filmové estetiky zbývá sem tam nějaký pěkný záběr a krásné zobrazení živočišného druhu otužilec český. Závěrečná dějová smršť přichází ve fázi, kdy už je mi všechno jedno, a vlastně jediným momentem kdy jsem měl chvilkový dojem, že se přece jen dívám na něco zajímavýho, je scéna na obecním úřadě. (13.03.2018)

Baba z ľadu je ďalším príkladom toho, že sa film nie len u nás, ale aj u bratov Čechov po malých krôčkoch posúva vpred. Zuzka Kronerová má môj obdiv za prijatie tejto role. Nielenže pravdepodobne nie je pre ženu v jej veku celkom príjemné sa pred kamerou pretŕčať v plavkách, ona v nich dokonca musela plávať v trojstupňovej vode. Navyše hrá solídne, akurát jej postave život celkom naložil. Po nebohom manželovi jej zostal obrovský starý dom a dvaja dospelí synovia, ktorých by som nechcela ani zadarmo. Vlastne, ak by som si mala vybrať, zo všetkých postáv z tohto filmu by to vyhrala tá sliepka. Tá bola parádna. No napokon, aj ona z toho všetkého dostala depresiu. Ale teraz vážne. Šesťdesiatnička Hana sa snaží zo všetkých síl držať rodinu pokope spoločnými obedmi, na ktoré vždy vypečie päťdesiat rezňov a polievku nezabudne preliať z hrnca do ozdobnej misy pre zachovanie patričnej úrovne. Ako prejav vďaky dostáva možnosť vypočuť si vzájomné bratské osočovanie, sebaľútosť a pohľad na vnuka, ktorý svoj mobil máča v polievke, pretože ho nevie pustiť z rúk ani na tú krátku vzácnu spoločnú chvíľu. Minimum dialógov často pekne nahrádzajú veľavravné pohľady. Keď čistou náhodou Hana spozná skupinu otužilcov, jej život sa začína meniť. Prestáva chcieť byť dokonalou mamou, začína chcieť konečne aspoň trošku žiť. Charaktery vedľajších postáv by som viac rozvinula, na niektorých miestach by som pokojne ešte viac pritvrdila. Nie je to zlý film, no na štyri hviezdy do cieľa mu ešte pár metrov chýba. (03.04.2018)

Český lev ve správných rukou. Je to sice přesně vykalkulovaná v zásadě banální story podle šablon americkýho nezávislýho filmu, jen ozvláštněná prostředím otužilců, ale nevadí. Film mě bavil, jakkoli se dal předvídat takřka doslova. Spíš mě přiměl k zamyšlení nad cenami Českých lvů samotných a v souvislosti i české kinematografie vůbec. Hlavně v souvislosti s oceněním za vedlejší role. Za co prokrista dostala Lva Petra Špalková? A za co byli nominovaní její kolegové Vilhelmová, Neužil a Daniel? Během těch několika málo minut nepředvedli nic, vůbec nic, jen pár utrápených vzdechů nad životem! Takže buď politika akademie funguje stylem "máme tu solidní film, tak ho nominujeme na všechno", anebo byly vedlejší role v jiných filmech ještě horší. Obojí ale vystihuje velice neradostný stav současného českého filmu. Bída a zmar. No nic, zpět k Bábě z ledu (kdo probůh vymyslel tak idiotskej název?). Bylo na ní znát, že ji Sláma piplal dlouhé roky, má všechno do detailu napsané a promyšlené, měl ohromující šťastnou ruku na Zuzanu Kronerovou (co se Pavla Nového týče, prostě zahrál sám sebe - nerudnýho dědka, tam jsem v chvalozpěvech opatrnější). Není to nic fantastického, k dohánění pohříchu pouze evropské, když se ani neodvažuji mluvit o zámořské, kinematografie to nestačí, ovšem v marasmu posledních let je to jedna z mála světlých výjimek. (18.03.2018)

Filmársky vyzretý prístup Bohdana Slámu rozkrýva dusivú atmosféru v rodine. Mnohokrát si nemusí pomáhať dialógmi, stačia všerozprávajúce obrazy. Scenár so strihom je na vysokej úrovni, herecké obsadenie perfektné. Predovšetkým Zuzana Kronerová citlivým spôsobom vložila do filmu život a ľudskosť. Pre mňa veľmi príjemné prekvapenie. (09.10.2017)

Mám ráda Slámovy malé obyčejné příběhy ze života, líbí se mi jeho práce s herci i ošumnělým prostředím, a obvykle obdivuji i jeho životné, propracované charaktery. Ale v tomto případě to byly bohužel právě některé příliš černobílé postavy, které narušovaly můj celkový zážitek z filmu. Týká se to především celé Haniny rodiny, a hlavně ukázkově schématické elitářské mrchy, v jinak výborném podání Tatiany Vilhemové. Pokud jde o celkový dojem, pořád je to nadprůměr z české produkce, jen se zdá, že tentokrát byl Sláma přeci jen o něco lepší režisér než scénárista. (17.02.2018)