Buldoci a třešně

Parodie, nic víc, nic míň. Plná skvělých herců a občas i vtipných hlášek. Za jednu z nejlepších scének považuji "odzbrojování" Luďka Soboty, tohle mě rozhodně pobavilo. Roli Dagmar Veškrnové jsem nepochopila, totálně nadbytečná. Kořínkové a Stašové to slušelo a to je tak všechno. Při vší úctě k hereckým ikonám typu pana Hrušínského a Kodeta jednou stačilo. (03.03.2016)

"Berte. Vy si to jistě zasouložíte." Je až komické, jak komický není jen tento film, zcela zapadající do ranku sedmdesátkových a osmdesátkových ulítlých komedií, ale i pozadí jeho vzniku. Herz jej totiž natočil čistě jen z existenčních důvodů na žádost tehdejšího socialistického ministra vnitra. Komedii o italských mafiánech střetnuvších se a převezených malými českými podvodníčky v socialistickém Československu. No, řachanda jak prase. Naštěstí je to i přes jistou přestřelenou karikaturnost některých postav a zbytečně přehnanou ztřeštěnou náhodovost v závěru docela zábavné a oplývá to zajímavými postavami ve skvělém hereckém podání (Hrušínského kočičí pověry testující Padre, Herzův vynikající falešný Arab a i ta Kořínková se od Holek z porcelánu hezky vyvinula ve všech směrech). Jen nechápu, proč jsem o tom filmu dodnes nevěděl? (13.05.2013)

Krásná ukázka parodie na mafiánské filmy v českých reáliích - proč ne? Musíme to hodnotit z perspektivy normalizace. Navíc, se zřetelným Herzovým suchým humorem...řekl bych, že Sobotův kašírovaný symbol blbečka zde dosáhl vrcholu, vynikl možná víc, než v Jáchymovi nebo v Jen ho nechte, ať se bojí - akorát v podstatně menší roli, samozřejmě. (15.03.2023)

Buldoky nějak moc nemusím,můj soused má jednoho v bytě a vždycky je od něj poslintanej celej výtah. Herzův film,kde tohle prapodivné psí plemeno vystupuje,mě příjemně pobavil už v pubertě a baví mě i nyní,hold jsem se asi ještě z tý puberty nedostal,jinak bych asi pochopil,proč to tolik uživatelů strčilo do odpádku. (24.06.2011)

Již strašlivá expozice napovídá, že diváka čeká deprimující podívaná, a toto očekávání se také naplní vrchovatou měrou. Ani nevím, co mě na této „komedii“ skličovalo víc, zda to, jak se neúspěšně snaží parodovat italské (mafiánské) kriminálky (dokonce i přiléhavě mučivou Hapkovou hudbou), ukrutenstvím kostýmů a masek (z nichž odpudivostí vyniká zvláště ta Hrušínského), samoúčelnými nedějovými intermezzy, která se úporně snaží navozovat autentickou atmosféru, a nebo právě tou náladou, kterou skutečně vyvolává: normalizační. A věru – jak se tomuto rozpadajícímu se souboru scén, epizod a retardujících vsuvek naprosto nedaří vyvolat zdání parodie, vstřebat originalitu mafiánského filmu a vytvořit svůj vlastní, tak normalizaci vtěluje dokonale. (22.12.2019)