Souboj pohlaví

Zbožňuju filmy podle skutečných událostí a tomuhle jsem tak strašně moc chtěla dát plný počet, ale holt mě to tak úplně neomráčilo, takže jsou to “jen” silné 4 hvězdy. Nečekejte film o tenise. Vůbec. No dobře tak jenom trochu, ovšem to málo, co na plátně uvidíte, je tak amatérské pinkání, že je vlastně dobře, že se ve filmu moc tenisu neobjeví. Battle of the Sexes není o sportovním boji, je o boji za rovnoprávnost. O feminismu (můžeme házet tenisové míčky na plátno za každou ohavnost typu "ženy patří do kuchyně a do ložnice”??), o Billie Jean King a její lesbické lovestory. Emma Stone má top formu a v žebříčku oblíbenosti u mě stoupá pořád výš a výš - nemůžu uvěřit, kam až se posunula od dob Easy A. PS: Samotnému filmu možná k dokonalosti maličko chybí, ale trailer (č.1) je na jedničku s hvězdičkou. Dream On! (21.11.2017)

Až mě překvapilo, jak se mi to nelíbilo. Vůbec mi nevadilo, že zápasy působí spíš jako setkání amatérských nadšenců než jako boje elitních tenistek. Ostatně o tenis tady šlo až v druhé řadě. Ústředními motivy jsou spíše lesbický vztah, který byl tehdy víceméně tabuizovaným tématem a samozřejmě rovnoprávnost. To první bylo v pořádku a to především díky famózní Emmě Stone, které zdatně sekundovala Andrea Riseborough. To druhé byla ukázka klasického feministického vidění světa, který je rozdělen na šovinistická prasata reprezentovaná Riggsem a utiskované ženy. Vše pak korunoval zápas, kdy trénovaná profesionálka porazila víc než padesátiletého veterána, což mělo dokázat............co to vlastně mělo dokázat? Od dua Dayton-Faris jsem očekával něco víc. Závěrem bych ještě pochváli výtečnou dobovou atmosféru, ale i to je na průměr málo. 40% (28.12.2017)

Upřímně, ne zrovna atraktivní příběh na celovečerní film a ničemu nepomáhá, ani nevýrazné zpracování, kdy se sice herci docela podobají svým reálným předlohám, ale to k zábavnému filmu nestačí. Sestříhat to o 30 minut, zaměřit se více na humor a dát tomu švih a mohlo to být úplně jinde, viz "Já Tonya". (17.08.2018)

Dvouhodinový životopisný film, který zpočátku nenabízí zajímavou dějovou linii. Skoro hodinu jsem nechápal, proč jsem si film nahrál, proč Steve Carell nijak neposouvá děj, ale objevuje se na scéně po Billy Jey skoro nejčastěji. Druhá polovina už byla naštěstí filmovější a konečně také nabízela ty souboje pohlaví. Některé dialogy k tématu byly zajímavé, ale to je také tím, že do té doby moc zajímavého k vidění nebylo. Jestli jsou některé detaily podle skutečnosti, jsme rád, že jsem film viděl a udělal si obrázek o době a prosazování žen ve sportu a společnosti. (25.06.2019)

Lekce, co vešla do (tenisových) dějin, uštědřená superhvězdnou tenisovou lesbou na (orgastickém a testosteronovém) vrcholu proti šovinistickému estrádnímu posezonnímu tenistovi, co má kladný vztah k hazardu a chvástání, jenž buržoazní sport učinila rovnoprávným a záslužně vaginálním. Emma Stone je stále ve filmu hezčí než reálný předobraz proslulé tenistky Billie Jean King ,v té době jí bylo 29 let, ač maskéři dělali vše pro to, aby brýle a dobový účes eliminoval její půvab. A znamenitě umí táhnout a posunovat dějství kupředu. Steve Carell coby "zapomenutý" tenista Bobby Riggs, v té době už mu bylo 55 let, absolvoval skutečný souboj pohlaví i hereckých schopností, neboť je znát, že předstírání tenisové techniky mu tolik nejde, nicméně coby neporazitelný tenisový fotr je nepřekonatelně strašlivý, ovšem namaskován byl zdatně, takže svému reálnému předobrazu je velmi podobný. Celkově jsou obě jejich postavy značně zapamatovatelné. A příjemným překvapením je síla vedlejších postav, z nichž vyniká lesbická kadeřnice Andrey Riseborough, konkurenční tenistka Jessicy McNamee a také Elisabeth Shue coby vnadná manželka ústředního vyzyvatele. Kupodivu žádná ze zúčastněných vedlejších postav netrpěla scenáristickou triviálností, která se nabízela. Hudební složce také nelze nic vytknout. Doprovodné skladby jsou mixem kvalitní hudební vlny sedmdesátých let minulého století. A skvělý ústřední motiv dodal i skladatel Nicholas Britell. Uznávané režijní duo Jonathan Dayton a Valerie Faris vystihlo příkladně dobovou atmosféru a originální formou poskytlo mnohdy nenápadné detaily a nuance ve vyprávění. Tenisová klání mají jen celkem nevýznamný prostor, daleko důležitější se jeví odstranění slupky tabuizované ženské homosexuality. Výtku mám pouze k proklamovanému finálnímu mači, který postrádal potřebnou gradaci a emoční tahy štětcem, což je v rámci filmového převedení sportovní historie i hysterie dost zásadní. Tenis filmaře příliš nezajímá, tak je tenhle snímek poměrně rarita. 9/10 (19.09.2020)