MOST!

Je fajn, když po tak masivním a otravném hypeu přijde kvalitní věc, která si opravdu zaslouží, aby se o ní mluvilo. Most! je jeden z mála současných českých seriálů, které jsem za posledních deset let rozkoukal a jediný, co jsem dokoukal. Protože je to pecka. Hlavně díky hravému a vtipnému scénáři, který se věnuje podstatným lokálním tématům a nikdy nesklouzne k přílišné karikatuře nebo moralizování. Herci výborní a Martin Hofmann jako Luďan absolutní king a bůh. A na té hudební dramaturgii jsem se hodně nasmál. (09.03.2019)

Jestli existoval seriál, který jsem už z principu nechtěl nikdy vidět, byl to právě příběh z mého rodiště. Ještě dřív, než jsem jeho existenci zaregistroval, se totiž usadil snad v každém českém obýváku, na ulici se v úterý ráno mohutně hláškovalo ze včerejší epizody a když se člověk osmělil ozvat, že zatím Luďana a spol. nesleduje, odpovědí mu byl zaražený a nechápavý pohled. V okamžiku, kdy jsem získal dojem, že budu nejspíš opravdu ta poslední osoba, která ještě do Severky nezavítala, jsem tedy sebral odvahu - a zavítal. A jak se rozjezd překvapivě dravě daří salvou více či méně vtipných situací (a druhý díl to nadšení zase brzdí neutuchající snahou udělat z hlavní postavy nesnesitelného blba), musel jsem být chtě nechtě zvědavý, jak se z relativně nesourodé podívané dá vybruslit. Prušinovského zručnou ruku totiž většinou blokuje neustálé cílení na echt sociálno, ve kterém se sice silné malé příběhy hledají snadno, ale žánrové vybočování v jejich rámci často kvůli nutné nadsazenosti nefunguje. Tady tomu tak není a v první i poslední řadě za to vděčí hercům. Bez dokonale padnoucího obsazení by totiž skoky do romantiky, do existenciality a sporadicky až téměř do akce nemohly fungovat. Jenže jak nejoslavovanější Hofmann, tak fatální objev Stárková a můj osobní favorit Michal Isteník si uhrají jak prvoplánové grimasy, tak překvapivě nosné glosy, které nemohly než zlidovět a konečně i tu nejvážnější stránku. Za všudypřítomným "Dycky Most" nebo vulgaritou v každém vyhrocenějším dialogu se totiž skrývá překvapivě trefné poselství, které k mému šoku v mnoha bodech odpovídá mému náhledu na svět. V kombinaci se zvážněním posledních epizod rád odpustím úvodní rozevlátost a nesoudržnost a když se na samém konci rozezní první tóny jedné z nejoblíbenějších písní mého života, zapadne do sebe už úplně všechno. Na pár sekund jsem tak zvažoval i nejvyšší hodnocení, ve kterém mi brání jen ona nemilá upocenost českých počinů, které se pořád ne a ne zbavit ani v prvotřídních kouscích. Most! ale přesto k této skupině patří a i když bych před měsícem nevěřil, že to někdy napíšu, kultovní status mu přísluší plným právem. (13.04.2019)

Unikátny seriál, ktorý spája národ naprieč všetkými sociálnymi skupinami. Pracuje s liberálnymi "kaviarenskými" témami až po drsné chlebové motívy rasizmu, kriminality, chudoby a života vo vylúčených komunitách. Pritom v podstate nemoralizuje, nevyužíva sentiment na presadenie nejakej ideológie - nie, iba berie príbehy zo života, kombinuje ich a na základe toho vytvára neopakovateľný humor. O to úprimnejší a reálnejší je. Bavil som sa skvelo, no scenár bol miestami dosť rozháraný, jednotlivé línie sú dosť násilne pospájané a postavy a príbeh často prechádza veľmi krkolomným až samoúčelným prechodom, ktorý sa hodí skôr do papundeklového sitcomu v štúdiových kulisách, nie do realistického prostredia Mostu (napr. v prvom diele línia s automobilovým závodom zmiešaných párov). Niekedy je menej viac. (02.03.2019)

„To mu jako nic neřekneš?“ - „Hlavně si vem gumu!“ Skrz odstup jsem si seriál pustil z webu ČT až poté, co byl celý odvysílán. A čekalo mě milé překvapení. 1.-6. díl téměř jednoznačně za 5*, zbylé 2 už byly o něco slabší, zvážnění si také vybralo svou daň (naštěstí se stále bylo čemu zasmát). Předně, vnímám jako malý zázrak, že něco takového vzniklo pod hlavičkou ČT (ta omílaná nekorektnost sice má své rezervy, přesto ji lze z větší části kvitovat). Duo Kolečko-Prušinovský je tu v té nejlepší komediální formě, nechybí výborný soundtrack, casting odvážně sázející i na hodně neokoukaných tváří též dopadl na jedničku. Seriál navíc působí docela autenticky, škoda jen, že repliky např. Ilony či skinů krapet šustí papírem (o tvůrcích to něco vypovídá, že se tenhle problém týká hlavně postav největších rasistů). Bavil jsem se, hltal každý díl a i přes nějaké ty mouchy dám slabší plný počet (kdo by řekl, že s jeho udělením budu po Pustině čekat tak krátce). „Ty si křižák, Luďku. A vedeš tady za nás za všechny svatou válku.“ - „Edo, ale Chánov není Jeruzalém.“ (10.03.2019)

Na seriálu je nejlepší to, jak dokazuje, že právě oním "nekorektním" a relativně realistickým způsobem se mnohem lépe "spojuje národ", než jednostrannou propagandou z té nebo druhé strany. Samozřejmě z obou táborů se ozvou ti největší idioti, kteří si budou stěžovat tu na deadnaming, tu na vulgarity, tu obecně na nekorektnost, tu na dehonestaci církve, tu na příliš správné cigány a rutinně zlé skiny. Jo, je to spíše sluníčkářská propaganda, jak píše Dadel, ale udělaná výtečně tak, že osloví široké vrstvy, a to z obou stran, z nichž mnozí se mohou chytnout třeba i za nos, a to z obou stran. Ne jako třeba pořad 168 hodin, který se akorát utápí ve své bublině a každý druhý týden přináší srdceryvný příběh o dalším geniálním Romovi, nebo naopak různá prohlášení jednoho nejmenovaného parlamentního hnutí o popírání romských koncentračních táborů a vyzívání k deportaci do nějakého nově zbudovaného státu. To jsou postoje a snahy, které akorát rozdělují a nic nevylepší. Most! je trochu jiný. Ale nemyslím, že by to byla úplně jednostranná propaganda. Problémy se tu ukazují ze všech stran, nikdo tu až na výjimky není svatý a opět téměř nikdo tu není úplně zlý. Jako v životě. Seriál si stejným způsobem dělá legraci z "lepší" husičky Blanky (která je samozřejmě rozkošná) a stejně tak z rasistického a homofobního primitiva Edy. Všichni básní o Zdeňku Godlovi, jeho postava ale zrovna celkem jednostranná je. Pro mě je vrcholem Luďan Martina Hoffmana. Postava, na kterou člověk změní názor v každém díle dvakrát a přitom je dokonale uvěřitelná, hluboká a bravurně ztvárněná. Zdá se skoro, že sociální přesah Mostu okázale ční nad jeho samotným obsahem, ovšem i ten je velmi dobře koukatelný. Zábavný a přitom dramatický. Mostu jsem nevěřil, stejně jako obecně nevěřím podobným hypům, ale získal si mě. (28.02.2019)