Kruh

O tomhle filmu se vlastně ani nedá dost dobře říct, že je to horor. Úvodní scéna sice diváka docela "našponuje", ale pak se snímek začne tvářit spíše jako dramatický thriller a do ryze hororových vod se vrátí opět až v závěrečné čtvrthodině. Tím ovšem nechci tvrdit, že snad divák nebude větší část filmu napjatý a nebude mít u toho snímku strach. Pravdou ale je, že já jsem se nevyděsil. Nicméně film je to skutečně zajímavý a napínavý, nevím do jaké míry je zachována idea původního japonského hororu, ale mně se tenhle originální námět líbil dost. Z herců mě zaujal přes nepříliš rozsáhlý prostor hlavně malý David Dorfman, který ve své roli působil opravdu přesvědčivě a chvílemi skoro až "dospělácky" vážně. Ostatní herci už tak výrazní nebyli, ale u tohoto snímku to nebylo až tak podstatné, tady byla důležitá atmosféra, a ta se skutečně povedla navodit velmi dobře. (12.07.2003)

No, je tu pár děsivých záběrů. Takových těch hrůziček, co pak čekáte pod postelí nebo za skříní, když si jdete po zhlédnutí filmu lehnout. Ovšem ten film sám o sobě mě nijak neoslovil, neděsil ani nerozesmál (jako třeba o několik stupňů béčkovější Hlas smrti). Chyběl mi příběh, napětí, nevěděla jsem, čeho se mám bát. Ale po vizuální stránce se mi to docela líbilo. (03.02.2006)

Největší sranda je, že nejvíc mě děsily ty jakoby vymáčený oči a tvář hlavní hrdinky (a to nemluvím o té mrtvole vyleznuvší ze studny). Tohle nepovažuji za horor, tím míň dobrej. Spíš jen trapnej a pokoušející se vypadat jako kůl, ale moc se to tomu nedaří. Tu hvězdičku za přesměrování remakeovýho zaměření na asijský země a pryč z Francie si však zaslouží. (14.02.2006)

Síce The Ring v rámci klišé neprichádza s ničím novým a scenár je v logike mierne deravý, filmársky je natoľko brilantne zvládnutý, že nejde ináč než priasť. Horor ostrý ako žiletka, so zadaždenou a ponurou kamerou, hrozivou hudbou, ideálne obsadeným malým chlapcom a hlavne s krásnou, prirodzenou a spontánnou Naomi Watts. (06.04.2003)

Pro hodnocení horrorů asi nejsem ten pravý ořechový, protože jsem se mockrát přesvědčil, že to co děsí mě, nechává všechny ostatní chladnými a naopak. Tak jako se já snažím systematicky vidět všechny komedie, moje matka je zase posedlá horrory, thrillery, kriminálkami a jinými odnožemi hrůzy. Když jsem jí před lety pustil Záhadu Blair Witch, předem jsem ji varoval, že je to možná nejděsivější film, jaký kdy viděla. Když se dodívala, zívla a řekla: "Tak se ztratili v lese. No a co?" :-) Tak tohle do smrti nepochopím. No a s Kruhem to bylo podobně. První polovina, kde je k vidění obsah videokazety, scéna s mouchou a drnčící telefon, v němž skřehotavý hlásek zašeptá "Zbývá sedm dní", mě děsila strašně. Zrychlený puls, oči navrch hlavy atd. No a pak už to začalo být slabší, protože hrdinka se na vše snaží přijít racionální dedukcí, to nejasné temné "cosi" je čím dál víc konkrétní a hmatatelné a to je podle mě chyba. Jakmile vím, čeho se mám bát, všechen strach mě přejde. To je asi důvod, proč pokaždé usnu u Vetřelce. Ale když jsem Kruh promítl máti, bylo to přesně naopak: během první, nejasné poloviny filmu poklimbávala, ale když se začaly vyjasňovat věci kolem studny, hleděla na to s vytřeštěnými zraky. Tak nevím. 70% (28.12.2005)