Kosmo

Mělká satira bez hrany, která se nedotýká prakticky vůbec ničeho a jen ždíme všechna ta klišé, kterým se o sobě tak rádi smějeme. Občas vykoukne povedenější bezkontextový vtípek, tak jeden dva za epizodu, ale nebaví mě na ně čekat. Všechen ten hajp je mi upřímně záhadou. Naštěstí jsem to viděl na první projekci ve Varech, kdybych byl dopředu natěšený vším tím pozitivním šumem, bylo by to pro mě asi o kus horší. (21.09.2016)

První díl jsem viděl jako prequel až po druhém a třetím, takže v pohodě. Jasně, např. rozhovor o tom, že hodit to na kuchařku, je eufemisticky řečeno poněkud nekonzistentní, nebo že když jednoho vyhodíme, vystačí nám palivo. Ale vadí? Symbolika vole! Taky dialogy občas jak z příručky pro začínající shitkomáře, ale jak upozorňuje Subjektiv: bez smíchu. A hlavně to není sitkom, nýbrž, jak deklarováno v titulcích, sittrag. A především český hrdinský epos. Polak v nebešpčenštwje! Oběť pro národ, Kábrte! Průlet Boženy Němcové. Smíření, kontemplace. Ty vole Slováci! Ř!!! Takže chtít z toho mít český Ano pane ministře je velmi přízemní, byť i tato linka je podstatná. Metodicky seriál není jen prorockým výkřikem (natočeno vloni) a nedisponuje jen detailistickými vychytávkami či nekončícími sledy naprostých odbourávaček (už jen pohled na Novotného za stravenkovou pokladnou je za všechny hvězdičky). Stojí za pozornost i koncepčně. Věren svému žánrovému zařazení "sittrag" zpravidla nechává díly vrcholit eskalujícími a přitom nečekanými katastrofami, na některé z nichž, troufám si tvrdit, nemůže být divák sitcomu emočně připraven. Nejbrutálněji strohým sponzorovým vyškrtnutím kapitánky poté, co se divák s postavami během dvou dílů už sžil a hodlá jim fandit. Jeden škrt pera, banální scénka a kapitánku už víckrát nespatříme, beze slova rozloučení. Nastupuje Agáta. To vyškrtnutí ovšem představuje další koncepční zajímavost. Jeho zdůvodnění jen tak prošumí a zní jako scénáristicky nepodařený (nebo trapný) vtip. Kdyby scénky s růstem prsou byly už před tím, byl by to pak standardní vtípek, jenže ony jsou až v závěru seriálu, aniž by jakkoli usnadňovaly si na kapitánčino vyškrtnutí vzpomenout, takže my méně bystří na to přijdeme až po několika dnech při rozjímání nad dílem a kdo ví, na co všechno jsme ještě vůbec nepřišli. (01.12.2016)

Prohryzat se dílem numero uno bylo jako zkoušet se vysrat, když je jeden na štěrkové dietě. Nekonečné a bolelo to. Protože jsem však chlapík, jura a komsomolec příkladný, dokopal jsem se i ku dvojce a tam to již je. Pár frků v popředí, ještě více dalších v pozadí, pro které se vyplatí trápit zrakový nerv. Někdy člověku stačí ku štěstí minimum, třeba správně umístěný označovač od Mypolu.... Nebudeme si zase nalhávat, že jde o dalšího Červeného šprtajzlyka, celému tomuto hentutomu chybí především větší míra konzistence mezi ,,vtipy" a dějem samotným, ve sliz Kameňáku to však nedegraduje a jak jsem již datlil - najdou se momenty přímo pro fajnšmekry. (17.11.2016)

"Dokud neuděláme něco velikého, zůstaneme národem malých zmrdů." Já mám takový divný dojem, že národem malých zmrdů zůstaneme, i když uděláme něco velkého, ale třeba se poprvé v tomto tisíciletí mýlím. Nicméně Kosmo mělo vynikající chvilky, kdy tepalo do velkých hráčů (Evropská Unie, S.R.A.Č, Č.U.B.K.A., Čína), středních slouhů systému (Německo, Polsko, Slovensko) a hlavně do domácí politické scény. Některé nápady tajemníka Repelenta byly v souladu se směrnicemi EU naprosto impozantní, Boučkovo zařizování nemožného zavánělo genialitou, ministr Šnajdr se svým karťákem uhrával politické body naprosto dokonale a gurmánská kuchařka Filoména mě se svým "Co je to salát?" taky dokázala pobavit. O něco horší to bylo se zábavností posádky a sponzora Hrabiše, ale já jsem spokojený zejména s neuvěřitelně trefným rýpnutím do americké politiky - Budeme vyhlašovat válku Polynésii. Naši experti tam udělali pár vrtů a zjistili, že je tam ohrožená demokracie. Boj za lidská práva nezná hranic. - Američanům se nedá dovolat. Dnem i nocí se snaží v OSN zabránit válce v Polynésii. (22.11.2016)

Nemohu si pomoct, ale Kosmo je prostě boží. Možná to někomu přijde jako pokleslý humor, ale já v tom naopak vidím reflexi dnešní doby, kdy je všecko jenom o prachách, vše se jimi měří, a nikomu není zatěžko pro ně cokoliv udělat. Díly před odletem na Měsíc jsou dokonalé. Pak se ocitáme v Červeném trpaslíku, který má tvar tramvaje. Anton Hrabiš je skvěle vychytaný. Bavil jsem se neskutečně. 80% (12.12.2016)