Dům z písku a mlhy

Film s hromadou kladů, od vynikajícího Bena Kingsleyho přes nádhernou Jennifer Connelly až po působivou hudbu Jamese Hornera. S čím jsem však byl spokojen nejvíc, tak to byl závěr, který ve mě vyvolal tolik otázek, že bych si nejraději pustil celý film znovu. Režie je sice trochu loudavá, ale myslím, že v tomto případě to je spíš k dobru. Téměř každý záběr má hloubku a cit, díky romantice, která je sice vedlejší dějovou linkou, ale určitě si na ní pochutnají i "neromantici". Jméno Vladim Perelman mi až do shlédnutí tohoto filmu nic neříkalo, ale myslím, že natočit jako prvotinu tak skvělý film nebyla náhoda. 80% (11.12.2011)

Výborná výchozí situace a perfektně napsané ústřední postavy jsou hlavní devizou scénáře, který se ovšem nakonec stává i zřejmě jedinou slabinou filmu. Jennifer Connelly a Ben Kingsley totiž předvádějí bezchybné herecké výkony, režisér má cit pro atmosféru, dokonalé jsou i hudba a kamera, filmu samotnému k tomu ale pořád kousek chybí. (17.05.2011)

65%. Slušní herci, Jennifer opět k sežrání, ale trochu mi to připomínalo to špatné z Butterfly effect, akorát že otočené naruby. Člověk pořád cítí, že vše spěje k nehezkému konci, ale tvůrci film pořád a dost zbytečně natahují a rozmělňují tak dalšími peripetiemi hutný feeling první poloviny. Být to o půl hodiny kratší, tak možná čtyři. (30.06.2004)

Snímek, který začne jako smutný obrázek jednoho vztahu, se postupně stmeluje ze dvou základních příběhů do jednoho domu, kde se rozsypává do těžkotonážní deprese, doslova utopen smutkem. Místy se divák nadechne, dostane pohled na naději a lásku. Ale to jen na chvíli. Nakonec stejně utone. Tvrdý snímek. (08.04.2017)

Jsou filmy a FILMY. Ty první jsou populárnější, ty druhé lepší. V těch prvních jsou postavy, v těch druhých lidé. První obsahují patos, druhé cit. A do druhé skupiny patří tento neobyčejně vyzrálý debut, jehož režiséra Perelmana jsem si hned zařadil mezi největší talenty posledních let. Ve filmu funguje prakticky všechno, režie, kamera (prosvítání světla skrze koruny, západ Slunce nad mořem), scénář je skvěle vystavěn a vygradován, děj je uvěřitelný a především hluboce lidský. Životní jsou i lidé, jejichž osudy sledujeme. Herci jsou fantastičtí, Bena Kingsleyho jsem nikdy moc neregistroval, tady mě však naprosto dostal, Jennifer Connelly dokazuje, že není jen děsná kočka, ale i velmi dobrá herečka, a z ostatních musím zmínit mě dosud neznámou Shohreh Aghdashloo. Ve světle tohoto filmu se musím ptát, podle čeho rozhoduje Akademie o vítězi Oskarů... (18.05.2006)