Muzzikanti

Filmy o muzikantech (zvláště máničkách) zpravidla vysoce nadhodnocuji. U tohoto filmu tak neučiním, i když ve mně nějakou nostalgickou náladu vyvolal, má příliš mnoho slabin. Nevadily by mi ani tak nerealistické záležitosti, jako že kapela, která vůbec není z regionu a nikdo ji nezná, naplní celou louku na svém narychlo svolaném koncertě. Nebo že vydavatelství zaplatí vyžilé hvězdě i s její doprovodnou kapelou dlooouhý pobyt někde na penzionu, aby se tam sehráli a něco vytvořili. Je to film a má právo na fabulaci. Potíž je v tom, že mi osudy všech zúčastněných byli naprosto ukradené, a to bez ohledu na to, kdo komu koho opíchal (popravdě, ani jsem se v tom nedokázal vyznat). Dejdarovy kreace a prznění písní mladých nadějných muzikantů byly ale celkem vtipné. Ona romantická představa bývalého rockera žijícího v ústraní a provozujícího právě onen muzikantský kemp byla sice hezká, ale Pavlu Křížovi (jakkoli si ho lidsky vážím snad nejvíc z našich současných herců) zkrátka metalistu neuvěřím. Co se překvapivě povedlo, byly oba průvodní songy, takže nakonec nějakou tu hvězdu filmu dám. EDIT: Dnes bude zase v televizi a já se přistihuji, že bych ho docela rád znovu viděl, takže možná až tak špatný nebyl. (15.08.2022)

Přestárlý bývalý rádoby "hvězdičky" místní scény co dnes bohužel vezmou každou sračku, kýčovitý záběry krajinek a x vcelku i ucházejících roštěnek, kdyby to všechny nebyly nebetyčný děvky... vše natočený na úrovni debilní novácký/primácký telenovely a za doprovodu ještě dementnějších písniček - pochopitelně v podobě VELMI nezvládnutýho playbacku... vše pochopitelně naproto vo hovně a natažený na téměř dvouhodinovou stopáž. Kdo něco takhle retardovanýho odsouhlasil k výrobě a ještě na to navíc dal i prachy, by zasluhoval nejen vyrazit svou neschopnou prdel na chodník, ale ještě ji i rázně nakopat. Hnus na entou a další "klenot" český kinematografie! (07.08.2017)

Nádherné. Horší než odpad! Takže asi -*. Už jsem se skoro bál, že Duo Yamaha tam nebude, ale nakonec se hoši zlatí ukázali. Film jsem si pustil v rámci akce "někdy je dobré si pustit úplné dno, ať má člověk perspektivu" a nezklamal mě. Nesmyslné osudy velkého množství neživotných a netalentovaných panáků, splácaných dohromady s promem na slezsko. (15.01.2018)

Sára je nejrajcovnější česká herečka současnosti. V téhle příšerné mišmaši měla hrát větší postavu, a taky se koupat čelem k nám. Michalina je pro mě osobně překvapením, protože po Olze Hepnarové je najednou i tuze pěkná, jenom tomu kdo jí vrazil do nosu ten kroužek, bych ho vrazil někam. Začátek je nejpříšernější PP v historii českého filmu, završený na tojtojkách. Pak už je produktů méně, hudba není nic moc, záběry na přírodu zbytečné a cameo Nohavici umělé jak dodabování většiny postav. "Velké" návraty Evy Vejmělkové a Martiny Adamcové. (28.09.2017)

Ještě větší blbost, než jsme doufali, mohl by znít podtitulek tohoto českého filmového průšvihu, natočeného v režii Dušana Rapoše, nechvalně proslulého filmem Když draka bolí hlava. Nu, ve filmu „Muzzikanti“ nebolí hlava draka, ale diváka – od toho jak celý film nevěřícně kroutí hlavou. Jak by také ne – jde o podobný „odpadový“ level jako Léto s gentlemanem či Perfektní polibek. Nutno ale přiznat, že v případě tohoto filmu, prošpikovaného vizuálem karvinské kapely obstarožních rockerů, vystupujících přes 30 let pod názvem DOGA, jde o obdivuhodný počin. Obdivuhodný v tom smyslu, že je třeba obdivovat troufalost autorů této v podstatě celovečerní reklamy na pánské obleky a slivovici, požádat si ještě o příspěvek z peněz daňových poplatníků (takto Fondu české kinematografie) a - světě div se! - ty ministerské tetky jim ho přiklepnou. Inu, jak se říká: drzé čelo je lepší než poplužní dvůr; v tomto případě jde ovšem o drzost hraničící s nestydatostí. Z filmu má divák neodbytný pocit, že scénář (pokud vůbec něco takového existovalo) byl psán za pochodu někým, kdo po předchozím natáčecím dni stačil vystřízlivět a byl ještě schopen udržet propisku – již ne ovšem myšlenku. Jinak si neumím vysvětlit ten galimatyáš, obsahující kromě rádoby-rockových i folklórních „muzzikantů“ a zařazení thajského boxu, i druhdy snesitelného básníka Pavla Kříže, nyní hrajícího doslova tragicky s permanentním výrazem překvapeného lenochoda, dále zpívajícího šéfa kapely v podání Martina Dejdara s charismatem kreslené postavičky, kterou celá léta dabuje, pak Jarka Nohavicu (propána PROČ???), z něhož se ve filmu místo trubadúra s tahací harmonikou stane druhý Satriani se slabostí pro sólové elektrické kytary, a last but not least: jako deus ex machina z nebe se snášejícího, německy hovořícího(?) Jákoba Koháka... Pardon, ještě jsem zapomněl na Duo Jamaha – tahouny TV Šlágr (tedy pokud tato obskurní televize stále ještě existuje). Vlastně si to vysvětlit umím: pod scénářem (jakož i mj. pod texty kapely Doga – sic!) je podepsán fanda thajského boxu (sic!), Petr Šiška (sic!) - a to, myslím, hovoří za vše. Dokonce si napsal roličku i sám pro sebe. Člověk se až zdráhá označit tuto slátaninu za film – podobně jako u kosteleckých „špekáčků“, obsahujících místo masa jen 60% kuřecího separátu. Ostuda to nabízet, hanba to kupovat. Čistokrevný odpad. (09.07.2023)