SCORE: A Film Music Documentary

Veľmi potešilo. Profesionálne a pútavo urobený dokument o filmovej hudbe. Som veľmi rád, že niečo podobné vzniklo, na druhej strane zamrzí, že väčšinu informácií som poznal. Aj tak veľmi vrelo odporúčam minimálne kvôli krásnej spomienke na Hornera a skvelej historke ako Brian Tyler získava spätnú väzbu :) 8/10 (16.06.2017)

I když nejsem zrovna ten, kdo pozná podle prvních několika tónů, o jakou hudbu, k jakému filmu se jedná a kdo ji napsal, přesto si myslím, že je hudba naprosto nedílnou a nezbytnou součástí filmu. Tenhle dokument to dokazuje a dokáže vás upozornit i na to, co možná někdy nevnímáte. Hudba je prostě nezbytná součást filmu. (30.01.2018)

Dokument, ktorý mapuje a zhrňuje dokopy snáď každé desaťročie, no aby bol ešte trošku lepší, na to by už musel ísť do hlbky (vid. Lord of the Rings bonusy) a nie len prestrihnúť na ďalšieho skladateľa. Od toho tu ale máme dokumenty na DVD/BD kde sa dozvieme podstate viac. Toto je len taká kopa zaujímavých stručných informácii na jednom mieste, ktoré ale aj tak potešia. 85% - 4* (26.03.2019)

O filmové hudbě by se dal natočit seriál a stejně by to bylo málo. Je jasné, že devadesátiminutový dokument může pouze stručně projet historii filmové hudby a pozastavit se nad několika legendárními hudebními motivy. Je sice škoda, že se v dokumentu neobjevil například James Newton Howard, Clint Mansell nebo Alan Silvestri, ale holt dostali prostor jiní. Dokument sice až tolik objevných informací nepřináší, ale je prostě fajn si připomenout několik známých hudebních motivů a poslechnout si komentáře samotných autorů či jejich kolegů z branže. (15.01.2018)

Dokument, který se snaží v devadesáti minutách splnit tolik úkolů, že by na ně nevystačil ani desetidílný seriál. Hlavním cílem bylo zřejmě zmapovat dějiny filmové hudby počínaje povinným výrokem „silent films were never silent“ a konče Zimmerem, který zde v bordó saku a pruhovaných ponožkách vzpomíná na skladatelské legendy, které jej ovlivnily. Stejně tak na své předchůdce i žijící kolegy pějí chválu další současní umělci. Kromě toho říkají věty jako „hudba je srdcem a duší filmu“ a snaží se nás přesvědčit, že soundtracky dnešních blockbusterů jsou stále experimentálnější, načež vidíme záznam nahrávání hudby k Mimoňům. OK. Jako progresivní mladý umělec se ve filmu objeví Brian Tyler, jehož tvorba je pro mne spíš výborným důkazním materiálem k videoeseji o zapomenutelnosti hudby k marvelovským filmům (The Marvel Symphonic Universe). Zmínka o šibeničních termínech, v nichž někteří současní skladatelé musí dokončovat svou práci, je pak zaonačena tak, že díky špičkovým technologiím a profesionalitě všech zapojených nejde o žádný problém. Do toho jsou velmi zjednodušeně vysvětlovány základní pojmy jako hudební motiv (a způsoby jeho použití) nebo rozdíl mezi melodií a rytmem a útržkovitě je nám přiblížen vznik soundtracku od prvního setkání s režisérem po nahrávání ve studiu (což je třeba fascinující proces, který by si zasloužil samostatný, soustředěný dokument). Jako kdyby velká tematická šíře, vedoucí k ještě větší plytkosti, nebyla dostačující, jedna vědkyně a Moby (no kidding) rozebírají, co se během poslechu hudby děje v našem mozku. Přestože jde o roztěkaný, sebechvalný, sebedojímavý a pramálo objevný dokument (zvlášť pokud trochu sledujete bonusové materiály na DVD, případně máte přečtené výborné Dějiny filmové hudby), který navíc vytváří dojem, že kromě Morriconeho neexistují žádní významní skladatelé pracující mimo hollywoodský mainstream, jako zrychlený průlet dějinami (americké) filmové hudby jej lze akceptovat. Raději si ale na YouTube najděte videa jako „Steven Spielberg with John Williams talk about the soundtracks for E.T. and Jaws“, z nichž jsou ve filmu použity jenom krátké ukázky. Dozvíte se toho z nich podstatně víc. (20.11.2017)