Spřízněni volbou

Pustili jsme si s prostředním dítětem (politicky uvědomělá skoro17ka) pro trochu historického kontextu v kocovině finálového večera té letošní prezidentské volby – bez pár měsíců přesně po 50 letech, jak mi došlo až dodatečně. Úplně ideální výběr to ale nebyl, ten film s odstupem doby hodně doplácí na to, že počítá se znalostí kontextu, událostí a tváří, má sice zásluhu za uvedení stylu direct cinema do našich luhů a hájů, ale za jeho zjednodušení na doktrínu „zaznamenávat v reálných proporcích, nezasahovat, nekomentovat, nemanipulovat“ platí tím, že sám o sobě na celé té poměrně velké ploše nepředává o mnoho víc než povšechnou atmosféru doby s iluzí autenticity (iluzí vzhledem k aktéry neustále reflektované přítomnosti kamery a mikrofonu). Když si vzpomenu, co ze stejné techniky a stejných metod (ovšem bez alibistického odvrhnutí možnosti podstatnějších střihových zásahů) dokázal dávno před Vachkem vytřískat třeba Pennebaker… — Mimochodem, Kubiška s Janžurkou jsou tady na ČSFD uvedené v obsazení omylem; ta slavná scéna s předáváním kytek Dubčekovi a zapomenutým talismanem ve Spřízněných volbou není, pochází myslím z nějakého dobového filmového týdeníku. (30.01.2018)

Karel Vachek byl tenkrát s kamerou a mikrofonem ve správný čas na správných místech, takže historickou hodnotu tomuto dokumentu už nikdo neupře. Pražské jaro 1968 tu můžeme sledovat v nebývale autentické formě přímo mezi tehdejšími nejvyššími politickými špičkami jediné vládnoucí strany. (Do kin se film dostal až v říjnu, kdy už vypadal jako záběry z jakési dávné historie.) (04.06.2016)

Rozhodně důležitý a hodně výpovědní dokument, ale zdráhám se použít přívlastek autentický, protože dost často bylo vidět, že sledování protagonisté vůbec přirození nejsou. Takže to beru spíš jako takový zajímavý výlet do neklidné doby, ze kterého jsem si odnesl některé poučné informace, ale zároveň trochu přetvářky a ke konci už i lehké nudy. Slabší 4*. (22.11.2013)

Můj druhý film Karla Vachka v jednom dni. Líbil se mi o trochu více než Moravská Hellas, byť jsou ty snímky v lecčem jiné, a tudíž je těžké je srovnat. U Moravské Hellas jsem ocenila hravý formální styl, tady ho musím ocenit také - tu strohost, surovost, naprostý opak prvního. Spřízněni volbou jsou zajímavou sondou do nitra KSČ, svědkem kusu historie, proto by tento film neměl být zapomenut. (11.03.2013)

Než začal točit rozvětvené intuitivně-asociativní eseje, zapojil se Karel Vachek do dobového reflektování pražského jara a natočil čistě observační veristický dokument, který je pozoruhodný nejen svým obsahem a svou bezprostředností, ale také použitou technikou (ve filmu přímo zohledněnou), bez níž by se Vachek s Ort-Šnepem nemohli dostat takhle blízko skutečnosti. K nahrávání a odposlouchávání rozhovorů bylo použito vysoce citlivých rekordérů Nagra, k zachycení obrazu zas lehko přenosné 16mm kamery Eclair (stejnou použili např. Rouch s Morinem při natáčení stěžejního dokumentu cinema verité Kronika jednoho léta). Film s minimem vnějších zásahů a pozdějších úprav zachycuje, podobně jako americké direct cinema dokumenty z politického zákulisí, především neformální aspekty politického vyjednávání. Faktické souvislosti jsou druhořadé a zvlášť současný divák, který nezná jednotlivé aktéry a jejich roli v událostech roku 1968, se může trochu ztrácet. K tomu, abyste zakusili vzrušenou atmosféru dané doby, jde ale o neocenitelný materiál. (08.04.2008)