Na prahu války

Emočně devastující freska lidské nezdolnosti, pravé lásky a krutosti, zasazená do nádherných reálií rakouských hor. Snímek A Hidden Life režiséra Terrence Malicka v sobě vyjma těchto atributů snoubí novátorskou kameru, soundtrack a výtečné herecké výkony, což velmi působivě dotváří pochmurnou paletu oněch válečných let. Režisér zde rovněž barvitě vykreslil pokřivené charaktery a nálady vesničanů, jež se v průběhu snímku mění z vřelého přátelství na otevřenou nenávist a pohrdání. Spojte si toto všechno s režisérovým hloubáním nad otázkami víry, dobra a zla či nacismu samotného a vznikne Vám snímek, který i navzdory delší stopáži téměř dokonale uspokojí duši diváka prahnoucího po něčem náročnějším. Skvělá práce! „…...the growing good of the world is partly dependent on unhistoric acts; and that things are not so ill with you and me as they might have been, is half owing to the number who lived faithfully a hidden life, and rest in unvisited tombs.“ (11.02.2020)

Tříhodinová směs pocitů působící obrovskou gravitací na diváka.Film zobrazující nesmyslnost války a ukazující tu zdánlivou podřízenost vládnoucí společnosti.Vzít vám můžou všechno kromě vlastních myšlenek a přesvědčení ve spravedlnost.Franz žije se svou ženou a dětmi na úpatí hor a této krásné a štěstím naplněné scenérie se nechce vzdát ani po obdržení povolávacího rozkazu do armády,aby šel bojovat za zájmy psychopata Hitlera.Kvůli svému odmítavému postoji na válečnou mašinérii upadne ve vesnici v nemilost a opovržení vesničanů cítí on i jeho rodina na každém kroku.Franz nebyl žádný zbabělec a jeho jedinou "slabostí" bylo,že se nechtěl angažovat v nesmyslném projektu zvaném VÁLKA.Tiše jsem mu při sledování filmu záviděl jeho manželku,která byla obdařena dvěmi nejdůležitějšími vlastnostmi ženy a to VĚRNOSTÍ a OBĚTAVOSTÍ a za každých okolností stála za svým mužem.Franz nemůže nic dělat s tím aby mohl zůstat a tak odjede do boje,ale protože odmítne složit přísahu Hitlerovi tak je zatčen a držen v nějaké pevnosti.Po čase je převezen do Berlína do vězení.Neustoupí ze svého zatvrzelého postoje a je odsouzen k nejvyššímu trestu.Když se to dozví jeho žena odjede za ním,aby se s ním rozloučila.Nejdokonalejší věta z celého filmu:,,RADĚJI PŘETRPĚT NESPRAVEDLNOST NEŽ BÝT JEJÍM VYKONAVATELEM". (28.03.2020)

Jednu věc prostě nepochopím: Proč poslední sekvence filmu o odpírači vojenské služby a přísahy Hitlerovi, katolickém blahoslaveném Franzi Jägerstätterovi, patří citátu od M. A. Evansové, známé pod pseudonymem George Eliot, která kromě toho, že žila nemravně, odmítala i křesťanskou víru! Jistě režiséra T. Malicka vedla k tomuto rozhodnutí nějaká hluboká myšlenka - třeba velkolepý úmysl, aby film oslovil i bezbožné! - ale můj chabý rozum tohle odmítá přijmout! (05.02.2023)

Typické pomalé, lyrické, autorské Malickovo rozjímání nad obyčejným životem, láskou, Bohem, válkou a především silou osobního přesvědčení mě svou poezií vtáhlo v první polovině, aby v té druhé spíš ubilo monotónností (střídáním nekonečného vězeňského utrpení muže a sousedského odsuzování / sedláckého soužení ženy, spojených již jen dopisy a modlitbami). Ke konci jsem sotva držel oči otevřené – aspoň abych obdivoval nádherné poetické obrázky přírody a širokoúhlou kameru jako celek. (16.08.2022)

Asi jako Stezky slávy roztažené na zbytečně dvojnásobnou stopáž, moc divácký film to opět navzdory krásné filmařině i hudbě není. Nesmyslnost války je silnou výpovědí, o to víc, že snímek pramení ze skutečné smutné události, ale stejně bych dal raději přednost bezchybné klasice jako třeba Sophiině volbě. Chtěl bych zkrátka víc, ale musíme se smířit s tím, že Terrence Malick poslední dekádu točí filmy jen sám pro sebe. Kde jen ty časy strhující Tenké červené linie jsou... 65 %. (20.01.2020)