Cesta utrpení

Domestikovaný Rumun Steven Seagal dostal po 15 rokoch opušťák zo Zeme zasľúbenej a natočil film (ku ktorému si sám napísal scenár) v exotickom Thajsku. Ako by to nestačilo, rozhodol sa, že okrem klasických bojových a krvavých scénok musí divákovi ponúknuť niečo navyše. A tak z 85 minút (vrátane záverečných titulkov) dobrú hodinu Steven len posedáva a filozofuje nad nesmrteľnosťou chrústa, zmyslom kung-fu, alebo neviem čoho. No, aby som to skrátil, bolo to proste nudné, ale vďaka exotickým exteriérom aspoň vizuálne prívetivé. Nad obligátnu hviezdičku to však nevydalo ani tentoraz. 20 % (25.11.2018)

„Často sme najprísnejší na našich najbližších.“ Neviem, čo si o tom mám myslieť. Je to plné siahodlhých monológov a zamyslení sa nad stavom tohto sveta, ale prekvapivo nie sú smiešne, ale majú niečo do seba. Sú to slová unaveného, starého muža, ktorý videl už strašne veľa zla, ale ide ďalej, oslobodil sa od násilia a majetkov (ktoré si na druhý svet nevezmete) a pomáha ľuďom. Akcie je málo, ale občas sa nejaká objaví a je veľmi zručne nakrútená a plná parádnych (fakt, bez irónie) počítačových špliechancov krvi. Finále je potom presne také drsné a akčné, aké budete čakať. Seagal to zvláda ľavou zadnou, hýbe sa, usmieva sa, má dlhé monológy a úsečné hlášky, ako to má byť. A k tomu šialená, spiatočne natočená scéna s výrobou krmiva pre rybičky. (10.03.2019)

Neuvěřitelné. Tohle je Seagalův nejlepší film za spoustu let. Jsem z něho fakt nadšený a jsem rád, že SS vrátil ke starému dobrému Aikidu místo bezhlavého střílení, i když ano, i zde se střílí. Jediným zásadním černým puntíkem na tomto snímku je ta digitální krev, která je mnohdy fakt přehnaná. Ale hudba, kamera (jeden z mála SS filmů, který je v aspect ratio 2,35:1) a styl vyprávění jsou prostě fajn. Závěrečný Seagalův proslov mě celkem vzal za srdce a jakoby byl jistou rozlučkou. Nechť si každý přebere sám. V titulcích hrající a zpívající SS mě fakt pobavil. Jo a díky mým 4* jsem hodnocení zvýšil ze 46% na 47%, dobře já :) Za mě 75%. (25.01.2019)

Asi je to pořád lepší film se Segalem než většina jeho filmů za posledních dvacet let. Minimálně technicky. Dokonce i boje, které tu Steven předvádí jsou vidět, což je jednoznačně k plusu. Závěrečný mečový fight mi připomnělo jednu Stevenovu sračku z minulosti, jen s tím rozdílem, že tady to docela šlo. Horší už to bylo s příběhem a především s těmi moudry, co tu Steven sype z huby. Ty, kdyby si nechal od cesty, a po scéně radši jenom chodil, tak udělá líp. (24.03.2022)

Steven ''pakoblížek'' Seagal se už 15 let z ničeho nepoučil. Nezhubnul, nesehnal kloudnýho režiséra a opět si napsal naprosto stupidní scénář, ve kterém se snaží filozofovat o světovém míru a důležitosti bojového umění, lásce k bližnímu svému a bůh ví co všechno Steven ve filmu ještě miluje. Sice ta bečka občas máchne rukama a sem tam s někým opravdu mrdne o zem, jinak se opět koukáme na záda o šedesát kilo lehčího kaskadéra, na cákance digitální krve a to je všechno. Jestli tohle ten namachrovanej pekáč ladil ve střižně rok a půl, začínám se děsit druhého Nica. Seagal dávno rezignoval na jakoukoliv snahu objevit se v něčem, kde si z něj půl planety nebude dělat prdel. Je ovšem šílené, že tahle blitka je po deseti letech to nejlepší co natočil, finální souboj trochu připomíná starý časy, kamera ujde, Kat Ingkarat je neskutečná roštěnka, jako při tý lesbický scéně v klubu jsem se konečně probudil z letargie a co je asi nejlepší, že se to odulé postarší prasátko konečně na žádnou mladou Vietnamku nevrhne jak megalodon na makrelu. Co se ale s tímhle chlapíkem stalo, to si láme hlavu asi hodně lidí. Jeho filmy do roku 1997 neměli prostě chybu. Nečekám už nic.35%. (08.12.2018)