Podivnější než ráj

Jeden z nejvýraznějších režisérů naší současnosti je viditelně v jedné ze svých juvenilií ovlivněn filmovými vlnami druhé poloviny minulého století. Předěl zlatého věku a naší doby - tou je právě doba děje filmu - vypovídá o mnohém. Především o vyprázdněnosti světa a hodnot americké společnosti. Kamarádské duo se ve svých očekáváních i počínáních příliš neliší od svých bohatších spoluobčanů; i ono žije na pokraji legality a ilegality svého společenského bytí. Mladá Maďarka, odhodlaná uniknout stůjcostůj z kádárovskéo ráje, se velmi rychle této morálce přizpůsobuje. Faktická vyprázdněnost hrdinů, jíž odpovidá klipovitá stříhavost kompozice, je hlubinná a rozhodně ne vědomá. Všichni tři jsou s to prožívat a mít své city - sympatie i antipatie. Mělkost tohoto životního stylu odhaluje až závěr filmu ve scénách s nečekaně získanými penězmi. Otevřený konec - protiklad neblaze proslulých amerických happyendů - však nevylučuje ani naději. Naději v procitnutí a lidské sebeobrození této trojky "malých", ale ne nejmenších a ne nejbeznadějných lidských osudů. (13.06.2010)

S Jarmuschem to mám jako na houpačce: Noc na Zemi - ano, Mimo zákon - ne, Kafe a cigára - ano, Mrtvý muž - spíš ne, Zlomené květiny - spíš ano... A Podivnější než ráj - ne. Nevím čím to je, ale ty samé věci, které se mi v jedněch jeho filmech líbí musím v jiných vytknout (pomalé tempo, nulový děj). A tady musím, ač nerad, bohužel vytýkat. Je to přesně jak píše B!shop: Tři postavy sedí a čumí. Pak jedna odjede čumět jinam, zbylí dva sedí a čumí pořád na stejném místě, až je to omrzí, zvednou se a jedou sedět a čumět za tou třetí. Pak se všichni dohodnou, zvednou se, odjedou spolu úplně jinam a tam si zase sednou a čumí. Na konci se rozdělí a každý sedí a čumí jinde. Je mi jasné, že to měl být záměr a jak tu správně všichni píšou, ono to překvapivě ani moc nenudí. Ale na druhou stranu ani moc nebaví. (15.12.2009)

Nijaký film s dvěma muži a jednou ženou, která je chvíli u nich, pak odjede, oni jedou za ní, pak s ní chvíli jsou a pak s ní jednou na Floridu a celou dobu se všichni chovají divně. To je celý příběh filmu Podivnější než ráj, který vlastně ani nic nejspíš neříká, nic moc se v něm neděje, prostě si plyne po svém, chvíli nudí chvíli ne, záleží na scéně. V podstatě je to dost podobné Jarmuschově prvnímu filmu Trvalá dovolená, ale tady se aspoň něco děje. Po filmařské stránce je ten film super, ale chyběla mi tam nějaká silnější atmosféra. Taky mi to připomnělo Drž si šátek, Tatjano, ale to je kratší a nenudí to. Asi se tady Jarmusch ještě hledal. 3* (29.02.2020)

Odcizení ad extremum. 1)  Dva nemakačenkové hrají falešně karty a sázejí na dostizích. Nic nedělají, nic je nezajímá. Proč bych se o takého týpky měl zajímat? Postavy žijí, oblékají se a chovají zcela mimo mísu._____ 2)  Zdvořilost, s níž probíhají všechny dialogy, jen podtrhuje prázdnotu, v níž se postavy pohybují._____ 3)  31letý fešácký scénárista, režisér a střihač Jim Jarmush předkládá své alternativní pesimistické vidění světa. Zajímavý 32letý John Lurie (Maďar Willie) doprovodil dílo svou hudbou. Ještě je tu neméně zajímavý 30letý Richard Edson (Eddie) a tím jsem pozitiva filmu vyčerpal._____ 4)  Uvidíme záběry z dobového New Yorku, zasněženého chmurného Clevelandu a z pláží na neméně chmurné Floridě._____ 5)  Kolega Amputace***** pěkně popsal motivaci chování hlavních postav. (05.09.2023)

Obrazově krásné, ale jinak mě to v podstatě kompletně minulo. Celou dobu jsem se u toho strašně nudil a měl jsem problém to vůbec dokoukat. Pár momentů mě tam z letargie vytrhlo (hlavně skvělá hudba), ale jinak si myslím, že na takový film asi musí mít člověk náladu - a to v mém případě tak úplně nevyšlo. Takže za mě bohužel. (13.03.2017)