V žáru noci

No jo, to se to v těch 60. letech točilo, když bylo k mání tolika charismatických herců a tvůrčí invence se snažila vítězit nad komerčností. "V žáru noci" je antirasistické drama, ovšem v žádném případě se nesnaží být agitkou. Přílišnému moralizování brání silná detektivní linie, která na druhou stranu není fádní právě díky rasové otázce. Celý film se rovněž nechá vnímat jako sólo pro dvě postavy, ovšem nabízenému klišé (hodný černoch vs zlý běloch) se také vyhybá a nabízí nám dva silné tvrdohlavé muže, jejichž charaktery se vyvíjí. Sidney Poitier a Rod Steiger (ten si svého Oscara doslova vyřval) podali své životní výkony. "V žáru noci" ve své době šokoval fackou ve skleníku. Jeho nadčasová platnost je však spíše v nahlodání soudního systému prdelákova, kde vládnou dogmata a právo bohatšího. 100%. A ještě něco Virgile, dejte na sebe pozor! (03.08.2010)

„Říkají mi PANE Tibbsi“. Na začátku byla stejnojmenná píseň Raye Charlese a ta dala první podnět ke vzniku poctivé detektivky. Poctivé detektivky, která by však s největší pravděpodobností – nemohu si pomoci – bez rasového podtextu žádného Oscara nezískala a příliš pozornosti nevzbudila. Film sice vzniknul speciálně pro Sidneyho Poitiera, Oscara si však nakonec po zásluze odnesl Rod Steiger. Jeho postupná proměna se odvíjí od nenápadných náznaků a na konci z něj rozhodně není bojovník za práva černochů, naopak mě napadlo, že cestou od nádraží ze závěru filmu jen tak, ze zvyku, zabásne prvního nachomejtnuvšího se barevného. Jak ukázalo několik podstatně slabších pokračování, hlavní zásluhu na úspěchu V žáru noci měl režisér Norman Jewison. S pomocí střihače Hala Ashbyho (Harold a Maude) dodal filmu mladistvý vzhled, takže má i po letech čím zaujmout. Jeho vykřikování „rasismus je špatný“ navíc není zbytečně hlasité a na svou dobu v porovnáni s jinými filmy ani ne moc naivní. 80% (20.10.2007)

Woke activism done right. Sidney Poitier má charisma až na půdu a ti bílí vidláci mu jako dobře napsané a zahrané postavy zdatně sekundují, když  se z prvotních téměř karikatur nakonec dokáží vyprofilovat jako velice zajímavé nečernobílé postavy - že si právě ten bílý policajt za roli odnesl oscara se vůbec nedivím, už jen za tu jednu větu, kterou dokázal jinak těžce nadřazeného Poitiera odhalit jako člověka se stejnými slabostmi jaké má on, si ho zasloužil. V žáru noci tak je nejen povedená detektivka, ale hlavně fantastické zachycení měnící se doby. 9/10 (09.01.2022)

Snímek bych rád - i když pro někoho možná nevhodně - porovnal s moderními počiny filmové a televizní zábavy. Když se totiž na konci osvětlila zápletka, měl jsem pocit, jako bych po celou dobu nesledoval nic jiného, než epizodu Kriminálky Las Vegas, roztaženou na dvě hodiny. Což není rozhodně myšleno jako negativum (mám Grissoma rád), jen jsem se na konci cítil mírně podveden a čekal jsem spíše závěr ve stylu Chinatown. Vypíchnout musím perfektně napsané dialogy mezi Gillespiem a Tibbsem, stejně jako herecké výkony obou herců, kteří postavy ztvárnili. Jestliže je In the Heat of the Night něčím snadno zapamatovatelná, je to právě popichování a věčná nevraživost mezi těmito dvěma rozdílnými charaktery. A nakonec - Ray Charles hned na začátku mile překvapil... (13.06.2010)

Paráda, pecka! Chtěl jsem po začátku napsat, že to jeden z nejlepších jižanských filmů. Jenže tu horkou noc si to udrží jenom pár minut. Potom se vyšetřování strašně rozmělní a jen rasové předsudky a Sidneyho střety lehce opepří stále fádnější detektivku. Druhý den přichází ve skleníku, ale s touhle postavou je další promarněná šance. Asi 6 let jsem čekal na původní dabing s Eduardem Cupákem. Sidneyho už namluvil v Hádej, kdo přijde na večeři. Tenhle film by mohl být volným pokračováním. Atmosféra nepřátelství vůči černému společensky nadřazenému je určující. (09.05.2018)