Hra na pláč

,,I know all there is to know about the crying game I've had my share of the crying game“..... /// Štír a žába (znáte tu bajku). Pomalý tempo, samej dialog – něco jako barová píseň. Člověk hledá, co jako má bejt tím hlavním – jestli ti, co dělaj ty složitý věci pro svoji zemi, nebo dívka, která je úplně něco jinýho. Ten film je zvláštní. Parádní scénář, kterej nenudí a příběh – vlastně si na žádnej podobnej nepamatuju. Každopádně jde o pomalej film, kde psychologie střídá romantiku (a naopak), kde nikdo nepochybuje, že minulost dožene přítomnost a bohužel i Stephen Rea ví, že větší příležitost už (asi) nedostane. Ale ta píseň, ta je …. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu vidět ptáka Jaye Davidsona. 2.) Su sběratel soundtracků. 3.) Thx za titule ,,Don25“ a ,,sokolkos“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.12.2012)

Snímek se skvělými, více i méně očekávanými zvraty, které posouvají film jakoby naprosto někam jinam. Film o tom, jak je láska komplikovaná, vlastně natolik, že ani sami její aktéři vlastně nejsou schopni poznat, jestli milují, co nebo koho milují, a jak moc jsou pro svou lásku schopni obětovat. Stephen Rea úžasný, Jaye Davidson nádherný a samozřejmě skvělý Jim Broadbent ve vedlejší roli. Ale ten příběh... (02.03.2016)

Scénář: Neil Jordan .. Zvláštní počin, který klame tělem a to doslova (kdo uvidí, pochopí). Začne nenápadně, ale rychlým sledem přejde na vypilované psychologické drama o vztahu únosce a jeho oběti (pro mě nejlepší část filmu). Pak následuje rychlý a tragický obrat a snímek se láme do romantického a později opět ryze psychologického dramatu. Skvěle funguje provázání děje s obsahem písní. K hercům bez výhrad a Neil Jordan má speciální pochvalu za výtečný scénář. (16.10.2007)

Pro mé hodnocení je klíčová postava Dil, respektive výkon Jaye Davidsona. Kdo má pro tohoto herce, v němž se talent a charisma spojily v přímo vražedné kombinaci, slabost, nemůže hodnotit nízko. Bez něj bych film možná hodila i do odpadu:) Zápletka naprosto šílená (ten, kdo jí vymyslel, si zasloužil buď Oscara nebo Bohnice), ale funguje, aspoň na mě jo. Její originalita a kouzlo (kterému hodně pomáhá i melancholická hudba Anne Dudley) jsou důvodem, proč zhlédnout tento zvláštně přitažlivý film. (25.11.2011)

Na obed guľáš, večer guľáš. Na obed jedlý, večer žánrový. Neobľubujem horory, založené na ľakačkách, neobľubujem filmy založené na zvratoch, ktoré presmerovávajú žáner i dej, aby ho neskôr neumelo spojili s predošlým. Nebol som síce znechutený, iba som nezaujato sledoval čo sa na obrazovke deje, potešilo ma zopár známych pesničiek a bol som celkom rád, keď film skončil. (17.05.2018)