Já, truchlivý Bůh

Když nemůžu já ke Kachlíkovi, musel Kachlík ke mě. A tak místo Třiatřiceti stříbrných křepelek jsem viděl jeho nejvýše hodnocený film a ačkoli jsou mé čtyři hvězdy výrazně slabé a zásluhy přikládám spíš Kunderově předloze a spolupráci na scénáři, líbilo se mi to. Nějakou dobu mi sice trvalo, než jsem se do toho dostal (filmy o "Casanovech", kteří mají pět vztahů naráz zatímco začínají šestý a do toho vedou rozverný balící život a o ničem jiném nejsou, mě fakt nebaví), ale časem to začalo hrát víc na tragikomickou notu, která s každou další minutou byla stále více tragická. Přitom je to celé propracované, nic není na sílu, Adolf dopadne jak dopadne a ačkoli se film formálně s novovlnnými snímky nemůže moc měřit, pořád přináší dost kreativních nápadů, hlavně co se střihu, úhlů kamery nebo prolamování čtvrté stěny týče (btw jedna z posledních scén jako by byla oldies verze pointy Funny Games, samozřejmě bez drsností). Navíc herci své role zvládají naprosto dokonale, hlavně teda Miloš Kopecký, ale vyniká to i propracovaným scénářem, který má zdařilý timing gagů a pamětihodných dialogů. Jestli by toho byl Kachlík skutečně schopen (chápej v rámci toho, że by to byl hlavně jeho projekt), jednou snad posoudíš u Křepelek, ale do té doby nevím, jestli tohle byla šťastná náhoda, nebo jestli naopak Dvacátý devátý byl nešťastná náhoda. Tohle totiž má něco do sebe. Slabé 4* (09.04.2024)

„Protože ja chci vas zachranit! Vidim pani Štenclova, že vam musim říct všetko, vy ste nenapravitelny věřidlo! Von opilec to nic, on je hrozny ten, ee soupostelnik!“ O 2 roky starší TV verzi ani knižní předlohu neznám. Film mě však chytl hned. V úvodu reáliemi Brna, hned na to Kopeckým a jeho vtipnou komunikací (a také manipulací) s diváky. A když se k tomu přidá ještě Landovský (s odzbrojující, lámanou češtinou), zábava je dvojnásobná. O to víc zamrzí, že tu a tam snímku dojde šťáva, aby pak tempo filmu (naštěstí) 1 z výše zmíněných zase vyhnal „z nuly až na 100“. To mi brání udělit této zábavné a co životních postřehů trefné hříčce 5*. „Víte, já vám něco řeknu. Slušnej lidskej vztah je vůbec možnej jedině mezi mužem a mužem. Bez žárlivosti, bez celého toho erotického hlupství. Cítili sme se s Apostolkem jeden před druhým vždycky jako dlužníci. V lásce to je naopak. Tam se pořád každej považuje za věřitele. Cosi by chtěl, má jakési nároky, takže si člověk ustavičně připadá vlastně jako ve službě. Láska je, pánové, příšerná služba!“ (18.01.2017)

Milan Kundera si scénář k této "směšné lásce" pohlídal, takže se nám dostalo velmi věrného příběhu o nesmyslnosti a absurdních důsledcích manipulování s lidmi - tentokrát ovšem oproti Žertu velmi odlehčeného a bez kritických společenských odkazů. Ale i tak nelze říci, že se jedná v první řadě o komedii, ač je snímek protkán podařenými vtípky největšího kalibru, jeho vyznění je víc než trpké. Kopecký se předvedl ve výborné formě, Landovského "řecká" herecká kreace pak nepotřebuje komentáře. (08.12.2006)

Jako obdivovatel žen jsem byl trošku trýzněn touto trpkou komedií na bolestnou ženskou hloupost a prostoduchou samolibost, nicméně jsem se za filozofického doprovodu Miloše Kopeckého báječně pobavil. Přestože Pavla Landovského zrovna nemusím, jeho vidlácky milý Apostolek mne uváděl k výbuchům smíchu a je pro mne jednou z jeho nejlepších rolí. (02.04.2014)

Veľmi milá komédia, kde je Kopecký malým českým modelom prestarnutého zvodcu na štýl Woodyho Allena. Vtipné repliky striedajú jedna druhú vražedným tempom s rozprávačskými úletmi hlavnej postavy priamo do kamery k nám ako obecenstvu. Divák je týmto spôsobom často (právom) obviňovaný z túžby po nezdare alebo rovno tragédii na plátne a vyhovené bude všetkým. Pán Adolf sa pohráva so ženami, osudmi ľudí aj s divákom, aj dnes by bol takýto rozprávačský štýl podania filmu výnimočný. Len nepochopím, čo z neho urobilo trezorový film, či jediné spomenutie národného výboru, alebo jemné náznaky erotiky. –––– Každý prostopášník má sklon stát se sběratelem kuriozit. (14.11.2013)