VOD (1)
Obsahy(1)
Dramatický padesátý rok života nejslavnější české zpěvačky Lucie Bílé. Jako Lucie Bílá dosáhla všeho, čeho mohla. Jen ne úcty, o kterou jí tolik jde. Ve svém padesátém roce se tedy rozhodla opustit roli Lucie Bílé a vrátit se sama k sobě – k Haně Zaňákové. Najde tím i klid v duši a lásku, kterou tak hledá, nebo jde vlastně jen o další projekt? „Představovala jsem si, že to bude rok plný oslav, ale byl plný obrovských a těžkých zkoušek," říká Lucie Bílá. Štáb režisérky Terezy Kopáčové s ní strávil 12 měsíců, ve kterých musela zvládnout smrt maminky, tři vlastní mediální smrti, největší koncert i největší průšvih své kariéry. Čím větší výšky a hlubší propady, tím víc bojuje se samotou, ke které se odsoudila. „K lásce jsem si čuchla, ale opravdu jen na 5 minut. Nejde to," přiznává Lucie Bílá ve filmu Nebe peklo Lucie. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (37)
Já, já, já...jiné slovo ta piča neumí. Proč by někdo nemohl napsat, že se mu tvůj okopírovaný koncert nelíbil, ty kundo Bílá? Dokument je jen hon za uznáním a je o tom, jak to má v životě strašně těžké a i přesto má miliardy fanoušků, milióny cen (které nikoho nezajímají) a pořád ji haní ve sračkoidních článcích. Jak si to můžete dovolit vy mrdky mediální? Lucka, Hanka nebo kdo to je, má všechny úspěchy zdokumentované a pokud o nich nevíte, tak jí písněte, její stoletá asistentka vám je pošle v PDFku...i s ručně vyrobeným análním krucifixem. Bílá vždy zdůrazní kolik co stálo peněz, potu a krve - normální koncert má jen 16 písníček, ale ona jich zazpívá 10x víc a vpohodě. To by nezvládl ani Jagger na kokainu a s viagrou uvízlou v krku. Nic tam není spontánní, všechno naaranžované, domluvené, zaplacené. Ztracený rok života pro celý štáb. Buznička synátor, smích během přerušené modlitby, Klausík alias Václav, přítel - to už byl úplný konec světa. ()
No spíš to tedy bylo to peklo, já samozřejmě chápu, že za takovou dobu se člověk často nevyhnutelně stane obětí sebe sama, ale sledovat to takřkav přímém přenosu? Tolik, tolik, tolik Lucie, tou se nedalo vydržet. Co dělala režisérka, to fakt nevím, film vypadal jako self promo Lucie Bílé v její režii. Nicméně fanoušky jistě uspokojí, ostatní budou jen nevěřícně zírat na jedno velké WTF. ()
K Lucii Bílé nepociťuji žádné sympatie ani antipatie, ale mrzí mě, že režisérka možnost natáčet v její bezprostřední blízkosti nezužitkovala lépe, resp. že neměla přesnější představu, jak chce film pojmout. Na jedné straně neretušovaný zákulisní časosběr, plně vytěžující dramatický potenciál přihodivších se situací (zrušení koncertu), na straně druhé nekriticky glorifikující sekvence, stylizované tak, jako kdyby se odehrávaly přímo v hlavě hlavní aktérky. Pokud už jsme svědky nějakého krizového momentu, je kontextem „překreslen“ tak, že z něj Bílá, které patří první i poslední slovo, vychází jako oběť (velké trémy, mediálního tlaku, samoty…). Jen zcela výjimečně do kamery promluví (bez její přítomnosti) někdo jiný než Bílá, kdo by zpěvaččinu pozici zhodnotil z odstupu. Po celou dobu tudíž sledujeme Lucii Bílou, jak ji vnímá Lucie Bílá. Oproti mnohem podnětnějšímu (a méně milosrdnému) dokumentu o Richardu Müllerovi vznikl solipsistický portrét umělkyně, kterou občas přemůžou její emoce. Nemá velkou vypovídací hodnotu a neponechává moc prostoru pro diskuzi. 50% ()
Technicky OK, dokonce to obhájilo 80 minut stopáže, což není u dokumentu samozřejmost, ale ta neuchopitelná hra na intimitu bez intimity je v důsledku spíš zneklidňující než zábavná a osoba Lucie Bílé je po zhlédnutí spíš o kus dál než blíž - samozřejmě ne záměrně. Kopáčová si nedokázala udržet odstup a Bílé ten dokument prostě dala, aby se jím prezentovala, jak sama uzná za vhodné. ()
Spíš nežli o dokumet se jedná o sebeprezentaci, ale ono to ve výsledku je stejně zajímavé. Lucie Bílá je natolik nevyrovnaná osobnost, že v pohodě sama svým monologem utáhne celou délku filmu. Vlastně jsem se jí celou dobu snažil amatérsky diagnostikovat, což mě bavilo. Ježíš za nás zemřel a Lucie se za nás rozdala /jak několikrát ve filmu sama připomene/. Po jejím koncertě si lidi naplnění láskou dávají přednost do dveří. To je pak už jen krůček od Mesiášského komplexu říznutého komplexem nízkého vzdělání a s polevou velké 30 ti leté slávy a s ní spojené izolace. Když totiž nezpíváte jenom písničky, ale především šíříte Lásku, to pak je asi těžké přijmout jakoukoli kritiku, protože ten kdo vás odmítá zároveň odmítá i univerzální dobro. Možná by to uklízení / Lucii v dokumentu láká profese uklízečky/ na pár let skutečně pomohlo. ()
Reklama