Kidnapped
Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Jiří ŠustHrají:
Jiří Dohnal, Ladislav Pešek, Antonín Klimša, Jaroslav Mareš, Božena Obrová, Bohuš Záhorský, Miloš Kopecký, František Hanus, Rudolf Deyl ml. (více)Obsahy(1)
Odborník ing. Prokop a poslanec Horvát se nemohou shodnout na plánech další výstavby ve velkém průmyslovém závodu v Ostravě. Spor se má vyřešit na ministerstvu. Oba se proto vypraví letecky do Prahy. V tu dobu je zatčen Prokopův asistent Šimáček. Nikdo netušil, že je americkým agentem. Malé letadlo se zaplní pasažéry. Pouze dva členové posádky Grábner a Král a tři cestující - Grábnerova manželka, Řezníček a Rychman však vědí, že letadlo neskončí svůj let v Praze. Záškodníci se letadla zmocní a přistanou na americkém vojenském letišti u Mnichova. Američané jsou nespokojeni, když zjistí, že většina cestujících nežádá azyl, ale chce se vrátit domů. Podle původního plánu měli být v letadle jiní cestující, ale zatčený Šimáček nevyzvedl letenky, a ty byly dány do běžného prodeje. Ing. Prokop odmítne spolupráci s americkou špionáží. Cenné průmyslové plány zničí tajně jeho spolucestující. Také poslanec Horvát odmítne zradu. Po jednom výslechu se mu podaří uprchnout a s pomocí německých antifašistů a československého konzula dosáhne toho, že se zavlečení českoslovenští občané vrátí do vlasti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (94)
V dnešní době je snímek poněkud shozen tím, že jeho reáliím a pohnutkám postav málokdo uvěří, v roce 1953 tomu ovšem bylo jinak a velká část pracujících tohle brala vážně. Každopádně se jedná o více než slušný snímek, jejž Kadár s Klosem vůbec neodbyli. Inženýr Prokop se nám ale od dob Čapkova Krakatitu pořádně změnil. ()
Vrcholná filmová propaganda. Překrucování československých dějin v rámci nehorázné manipulace s fakty, využívajíc k celé operaci skutečnou událost z března 1950, během které byla unesena tři česká letadla do německého západního sektoru. Filmový Únos Kadára a Klose, tehdy debutujícího režisérského tandemu, byl ovšem dokonalou agitkou socialistického realismu, nemajíc pranic společného s onou skutečností. Děj je prostý. Z Ostravy startuje letadlo, které podvratní piloti (jak jinak než bývalí příslušníci RAF) unesou do západního Německa. Většina cestujících se chce vrátit do náruče socialismu. Na první pohled je vidět, kdo je kdo. V popředí stojí kladní hrdinové: poslanec, dělníci, vojáci, z počátku váhavý vědec, který však včas "prohlédne". Jejich protihráči byli, jak StB trefně nazývala, "bývalí lidé": kavárník, český pilot britského letectva, kněz, jazzový hudebník (skvěle zahraný Milošem Kopeckým). Individua jimž v socialistické společnosti pšenka již nikdy nepokvete. Ponecháme-li stranou politické zabarvení snímku, šanci na ospravedlnění nenachází Únos ani po stránce scénáristické (absurdita dialogů je naprosto klíčová) a herecké (ubohé karikatury sebe sama). Účast v některých prvorepublikových operetách se s největší pravděpodobností stala záminkou k "napravení" padlých andělů, v tomto případě Ladislava Peška a Jiřího Dohnala, dosahujíc přitom šíleného výsledku (uf!). Lze Únos chápat jako inspirativní výukový materiál pro současný výklad politických dějin Československa? Ano. Je možné Únos pokládat za vrchol komunistické demagogie? Ano. Je tedy Únos dobrým filmem? Ne. Opravdu ne. ()
Boží! Komunistická propaganda natočená podle vzorců, kterých se v Hollywoodu používá dodnes, a kupodivu - ono je to opravdu napínavé, ač při procesu ideologického dekódování poněkud úsměvné / odporné. Téměř každá scéna je nabita jasným (schematickým) ideologickým významem a na rozdíl od šíleností typu Cesta ke štěstí, Zítra se bude tančit všude nebo Výstraha se jedná o nanejvýš poučný dokument o Čechách 50. let, ač měl jistě ambice poněkud jiné (dokument o imperialistickém Německu). Kupodivu, při troše od-ideologizace, to funguje jako průměrný hollywoodský thriller, a když ne Dohnalovi (moc velký ,klaďas'), tak Peškovi se dá fandit. ()
LAHŮDKA. Zkažení jedinci, kteří chtějí emigrovat, to udělají s revolvery v rukou a unesou letadlo i se skupinou spořádaných spoluobčanů. Bu Bu Bu! Ještě že je s nimi uvědomělý soudruh poslanec (nařvaný exmilovník Jiří Dohnal), který říká samé správné věci a vyvede je z kapitalistické džungle zpět do bezpečí rudé karantény... Za hranicemi se to hemží arogantními pupkáči s doutníky v tlamách, jediný z celé skupiny "unesených", který váhá, zda nezůstat, je líčen jako vyděděnec, zaprodaný jazzu (Kopecký) a taky stojí za pozornost ta mezinárodní vyjednávání, která slouží jako alibi (pohleďte, jak jsme přístupní jinému názoru...) A opravdová perla: dojemná scéna, kde bodrý český venkovan zdvořile odmítne raut na ambasádě s tím, že má s sebou řízky z domova. ;o) 20% ()
Galerie (6)
Zajímavosti (10)
- Jako sídlo americké armády v Německu posloužil zámek Sychrov, který svou novogotickou architekturou mohl odpovídat i té na západ od našich hranic. (sator)
- Piloti, kteří s letadly uletěli, byli: Oldřich Doležal, Ladislav Světlík a Vít Angetter. Všichni vojáci Československé perutě RAF v Anglii. (sator)
- Ve filmu si zahráli i dva britští herci Duncan McIntyre a John Rae. V socialistické kinematografii něco nevídaného, zvláště pak v 50. letech. Záhadou však zůstává, proč se k propagandistickému filmu, který nešetří výpady a parodováváním života západně od našich hranic, propůjčili. (sator)
Americké muzikály mají Zpívání v dešti (rovněž natočené roku 1952), propagandistické filmy KSČ mají Únos. Nemalé ambice tvůrců prozrazuje již nebeský prolog, podpořený náležitě majestátní hudbou. Později je tento „epic“ dojem vyvolán přenesením části děje na půdu OSN. Organizace s pověstí mezinárodního mravokárce byla zneužita také pro čecháčkovskou pointu celého snímku: jen ať si v OSN hlasují, my si budeme doma hlasovat, pro co sami chceme! A jednohlasně! K dalším highlights tohoto pseudo-špiónského pseudo-thrilleru patří svorné pění Internacionály nebo identifikace soudruha díky jeho doplnění neodmyslitelného kladiva k osiřelému srpu. ___ Nositelem idejí komunistické strany je soudruh z nejuvědomělejších, poslanec Horvát (což je spíše maďarské než ryze české příjmení, ale pořád jsme na půdě spřáteleného státu, tak budiž). Rozhodný a neúplatný a proto jednomyslně následovaný přesvědčenými spoluobčany. Vyprávěcí schéma ideologické „léčby“ pochybujícího soudruha naplňuje inženýra Prokopa. Z „politického analfabeta“ se pod nedobrým dojmem z kapitalistického světa mění v člověka, jehož hlava i srdce patří komunismu. To jiným, kteří se ani úplatku v podobě západního jídla neštítí (namísto toho, aby s ostatními baštili papír) a v pokleslé americké kultuře zalíbení nacházejí (Kopeckého jazzman), již není pomoci. Nechť si zhynou na západě! ___ Jedna z ústředních hodnotových norem komunistické ideologie, kolektivismus, je zvýznamňovaná napříč celým narativem. Čech (tedy komunista) je vždy součástí většího kolektivu a musí hlavně hledět, aby nezradil domácí reprezentaci, na kterou se v nouzi může vždy spolehnout. Jeho zájmy jsou nadosobní, motivované prospěšností pro celou republiku. Není proto gesta, které by nebylo politicky zatížené. Neboť jednat znamená šířit komunistické ideály, bylo by zradou mluvit za sebe samého, vyjadřovat vlastní myšlenky (také proto je třeba apolitického Prokopa učinit politicky uvědomělým). ___ Záporné figury oproti tomu jednají na vlastní triko. Svými společensky nezodpovědnými činy sledují jen osobní obohacení. Na ideovou sveřepost českého lidu, imunního vůči americkému dolaru i hrubé síle, nutně hledí s údivem („Co je to za lidi?“). Kapitalista již dávno veškeré ideály směnil za dolary. Hlásaje „Náš pán, náš zákazník“, řeší obchodní záležitosti i tehdy, když by se měl zajímat o člověka a jeho zdraví. I ve své sebestřednosti ovšem postava reprezentující západní hodnoty pokorně uznává „váš těžký průmysl je pro nás konkurence.“ Kromě zvýšeného zájmu o finanční záležitosti poznáte imperialistu rovněž na základě jeho oddanosti myšlence války. Nutno býti ve střehu, protože Západ stále zbrojí proti mírumilovným východním zemím. Motivace pro zabíjení? Samozřejmě peníze. Důvodem válečného štváčství je pak mimo jiné přežívající odkaz nacismu (SS kabát Wankeho). ___ Dílo zkázy dokonává komická angličtina („Oukej, bojs“) a akční scény vygradované hláškami jako „Zamkli se, rošťáci!“ Dnes se tomu smějeme, přesvědčeni, že bychom se takto průhlednou ideologickou masáží sami oblbnout nenechali. Vážně ne? Vážně by nás ani kdesi v hloubi hemisféry nenapadlo, že je zatraceně cool být Čech a jít vždy doleva (dneska spíš hodně doprava)? Kvůli podobným otázkám má smysl podobná zvěrstva sledovat, byť se škodolibým pobavením, a zkoumat mechanismy, pomocí kterých je „pravda“ určité skupiny vydávána za pravdu celého národa. 40% Zajímavé komentáře: Subjektiv, NinadeL, Marthos () (méně) (více)