Čtverec

Přijde mi to až mystický. Zrovna dnes má premiéru film Pepa, kde se hlavnímu hrdinovi - zpuchřélýmu volovi v podání Michala Suchánka- dějí různá “příkoří”. Bakalářský hovadiny, typický pro (nejen) malej čecháčkovskej, přízemní film. A pak uvidíte Čtverec a najednou zjistíte, jak může být de facto totožný téma ztvárněný naprosto, ale naprosto odlišně. Asi milionkrát rafinovaněji a miliardakrát nápaditěji. Odpovědi nedostáváte, ale sami si je máte šanci vytvořit a zformulovat. Ta jedna chybějící hvězda padla za oběť tomu, že jsem v téhle disciplíně ne úplně obstál. Některý věci jsem si vysvětlit nedokázal (rozplizlá linka s novinářkou Anne-např.). Režijní přístup byl ale neotřelý, odvážný a bravurní, nemalou odvahu prokázala i produkce. Bláznů, kteří dokážou ocenit filmy podobné Čtverci, po světě moc neběhá. To takovej Pepa se o sebe bát nemusí. A čím blbejší bude, tím to pro něj bude lepší. Jsem hroznej skeptik, já vím. Hrozně rád bych se mýlil. Leč... (31.03.2018)

Na Čtverec jsem vyrazil do Pardubického filmového klubu hlavně ze zvědavosti, abych viděl film, který ovládl letošní Cannes. A musím říct, že moc nevím jak to mám hodnotit. Za celou dlouhou stopáž jsem tomu nemohl přijít tak úplně na chuť a i když si čím dál tím víc po konci filmu uvědomuji na co se Östlund snaží narážet, stále se mi tam toho spoustu zdálo zbytečného a mnoho scén vyznívá do ztracena, to ovšem neplatí o scéně v níž exceluje Terry Notary. Jinak je to řemeslně skvělé a Claes Bang v roli Cristiana je pro mě velice příjemné překvapení. Slaboučké 4*. (20.11.2017)

Cristian je na prvý pohľad charizmatický sympaťák, ktorý sa postupne prejaví ako privilegovaný hajzel s mnohými nepríjemnými vlastnosťami. Interakcia s chlapcom na schodoch bola veľmi napínavá a dramatická. Napriek stopáži som sa nenudila ani chvíľu. Od Östlunda som videla len Vyššiu moc, Štvorec mi sadol viac. A dosť som sa nasmiala, hoci asi ako jediná v tej minisále asi s dvanástimi divákmi. (Lumiere - 17.5.2018) (28.05.2018)

Né vždycky příjemné a celkem dlouhé pokoukání, které mi nejvíc přípomínalo průsečík Velké nádhery a Toniho Erdmanna. Östlund se totiž jednak pohybuje na té tenké hraně mezi kritikou a adorací snobského a povrchního života a umění a jednak také vystavuje své postavy značně trapným sociálním situacím. Obojí navíc zvládá docela s přehledem. Skvělou, pedantskou filmařinou estetizuje a podrývá vše potřebné, všechny ty hraniční momenty má skvěle odpozorované a s potěšením často ulpívá v situaci o něco déle, než je divákovi při sledování příjemné. Je pravda, že má trochu tendenci přebíhat od jednoho ke druhému, ale celkový zážitek z filmu mi to nijak dramaticky nezničilo. 7/10 (27.02.2018)

Znepokojivý film, akási sonda do multikultúrneho sveta plná pokrytectva, prehnanej korektnosti a posunutej umeleckej tvorivosti. Tieto aspekty zastrešuje postava kurátora múzea. Režisér Ruben Östlund vytvoril dielo plné silných momentov, ale v prepálenej stopáži dokázal silu vlastného filmu aj eliminovať. (21.04.2019)