Tiché místo

Nemám nic proti tomu, když je potřeba udělat určitý "leap of faith" a přijmout u filmu pár nesmyslných premis, aby jeho koncept mohl fungovat. Tím spíš u hororů. Nicméně jak celkový koncept, tak i jeho manifestace v jednotlivých scénách vyžaduje u Quiet Place absolutní nemyšlení publika na úrovni, kdy si nejde vytvořit skutečně pevnou představu o světě. Bylo by zajímavé, kdybych jako divák mohl přemýšlet o tom, jak mohou hrdinové té věčné nástraze hluku uniknout, ale to dělat nemůžu, protože jakákoliv logika je z okna a svět se podle vlastní premisy beztak nechová. Monstra jde ostatně porazit tím prvním způsobem, který by musel každého napadnout, a přitom to nenapadlo doposud zřejmě nikoho na planetě. A vzhledem k tomu, že ten film není ani nějak zvlášť natočený, tak za mě nuda. Špatně propracovaný zajímavý koncept - nic víc. (03.06.2018)

Bohužel docela laciné, i když ústřední nápad je rozhodně originální a odvážný, alespoň zpočátku. První polovina je ještě docela dobrá, hrátky s tichem, zajímavý hudební doprovod, trocha tajemna. Bohužel se to postupně zvrtává. Trapné je přílišné vysvětlování pomocí novinových ústřižků, které je až příliš doslovné a nenechává diváka postupně se prokousat tím, co je stejně jasné. Nelogické je chování postav, například syna, který vběhne do kukuřičného pole. A celý děj se stává lehko předvídatelnou vyvražďovačkou, která se na klíčové scény připravuje příliš okatě. (19.01.2019)

Aj som mal chuť k tomu napísať nejaký pseudo-vtipný komentár, no pri tom množstve príspevkov som si istý, že niekto to už dávno urobil za mňa. Takže sa týmto filmom radšej inšpirujem a svoje vyjadrenie ponechám len v lacnej CGI rovine. Ale podotknem, ako veľmi sa už teším na prequel, sequel, 3D remake a VR reboot tejto precítenej rodinnej inscenácie. (27.06.2018)

Co je v první půli (do ohňostroje) pravidla nastavující vnitřní tenzí dopované spielbergovské drama jedné rodiny s jasným konceptem, to je v druhé polovině (od sprchy) hloupé survival béčko s lacinými lekačkami ona pravidla soustavně porušující, s jedním logickým lapsem za druhým a jedoucí dle žánrových klišé osnov. Shyamalanovsky (z časů Znamení) zvolna budované napětí versus pozlátko a tupě se chovající postavy tlačené jako loutky z jedné adrenalinové eskapády do druhé. První polovina výtečná, druhá solidní. Jenže vzájemně jsou neslučitelné a jdou proti sobě. Tohle měla být celou stopáž buďto tichošplápková kočka či uštěkaný pes a nikoli mrouskající kočkopes. Ve výsledku je na tom vůbec nejpůsobivější prolog, který plně obstojí jako soběstačný kraťas. (01.05.2018)

Takový pravověrný křesťan se prostě na ty kozy nevyprcá, i kdyby mu měl hnusně zmutovaný predátorek s přecitlivělým sluchem požrat zbytek Klapzubovic famílie. Ne, on raději v tom hostilním tichu za potlačovaného unylého funění subtilně nasmrká Emilce♥ do gramofonu, aniž by si pořádně zapřirážel, protože jakékoliv hlasitější zapleskání či hek mohou mít za následek rozmrdání na kusy. Pěkně ostrými klepety. Ovšem i bez toho kafilerního vyvrcholení je to u kudlanek běžný standard, a navíc Pyjus I. přece zakázal pod trestem eternálně zaražených rozžhavených vidlí v prdeli šprcky, tudíž ten postapokalyptický otec roku patrně nechráněně zanořil jen proto, že je dement, nebo aby si všichni, i spolu s námi, šmíráky, užili trochu toho lidožravého adrenalinu. Tak či tak dobře udělal!!! Až na tu diskutadebilní premisu, jen aby to mělo o čem být, se totiž jedná o nejlepší hororový počin od dob Štefanovy Mlhy. Strhující, napínavý a zábavný výlet plný roztomilých hluchoněmých vyfikundací do vysněného světa nejednoho pod jhem trpícího domestikovaného samce, světa, kde by ta kráva konečně zavřela hubu a nemohla pičovat kvůli každé prkotiny, ani vztekle třískat dveřma nebo nádobím. (08.05.2018)