Třpyt v trávě

V tomhle filmu se souloží v autech, ale nemluví se o tom veřejně. Nejlepší byla ta mumie na houpacím křesle při Deanině odjezdu ze sanatoria :-) Konečně snímek, ve kterém si uvědomili, že když někdo dostane pěstí do obličeje, tak to dost bolí. Film v podstatě dělí Deaniena duševní choroba na dvě části. Ta první je sladce romantická, sice hodně naivní, ale krásná. Atmosféru jen lehce kazí Budova (Warren Beatty) navrátivší se sestra Ginny (Barbara Loden). Sestřička je tak trochu vamp a do Stamperovic rodiny vůbec nezapadá. Na svou dobu se objevuje poměrně dost choulostivé téma - totiž okolnostmi a především konvencí vynucená sexuální abstinence mladých (tzv. před svatbou ne!), dokonce jsou více než patrné narážky na prostituci - to je to Warrenovo "another kind of a girl". Druhá část už ale není vůbec romantická, spíš trochu psychologická, taky dlouhá, a především - strašně moc smutná. Už mockrát jsme viděli ve filmu, jak veliká láska zbytečně uhasne, aby pak při rozfoukávání ještě víc vše udusila. V tomto případě byla Deanie Loomis (Natalie Wood) v sanatoriu příliš dlouho (a asi mi něco uteklo, ale nepostřehl jsem, proč ji vlastně Bud nechal), takže si pak jen mohla pochovat v náručí Buda juniora. I když nejsem zrovna na chlapečky, objektivně uznávám, že Warren byl asi největší fešák tehdejšího filmu, tedy v tom roce 1961, kdy v podstatě začínal točit. Konstatuji, že Natalie Wood je ještě hezčí než Bonnie Parker (Faye Dunaway), ale to platí jen pro tu první část filmu, pak už se mi zdaleka tolik nelíbila (patrně pod vlivem své šílené role). Mno na začátku jsem měl tendenci dát pět, ale zase ta druhá polovina (myšleno dějově) byla jen na dvě (jsem totiž nenapravitelný skrytý romantik a tak děj prožívám až možná příliš), takže to bylo tentokrát velké dilema. Každopádně skvělý pan herec Warren Beatty mě opět ani trochu nezklamal! Viděno pochopitelně v originále. EDIT 2016: Viděno i v původním dabingu ČT Praha 1971 - leccos se mi tím v ději vysvětlilo, nic to nemění na faktu, že Třpyt je hodně smutný film o tom, jak skrupule, mravokárnost a dogmatismus mohou zničit jednomu život. (30.06.2008)

Elia Kazan umí natočit dramatický příběh, skvěle vykreslit postavy a jejich vztahy, výběr herců má obvykle vynikající a Třpyt v trávě není výjimka. Wilma se musí vyrovnat se silným citem k Budovi, který jí pořádně otřese životem, ačkoliv on za takovou lásku vůbec nestojí, odpoutat se od dominantní matky, která to sice myslí dobře, ale napáchá jen samé škody a konečně se postavit na vlastní nohy a začít žít. Víc než jako romantický bych ten příběh označila za psychologický. (09.12.2006)

Scenár ako vystrihnutý zo života. Drsná realita lásky, smutné no pravdivé. Časom sa všetko mení, a to čo nám kedysi pripadalo krásne, neskôr už také nemusí byť... Natalie Wood veršom toho básnika dokázala dať priam vizuálnu poetickú podobu - herecky skrátka dokonalé, výborne namixovaná zmes romantiky a racionálnej drámy, pričom ten koniec dal za všetkým krásnu emotívnu bodku. Silný nadpriemer. 85/100 (06.02.2018)

Třpyt v trávě by se dal charakterizovat jedním slovem – přebujelost. E. Kazan, jako ceněný americký režisér, se příliš neodvrací od svých skalních témat. I zde překládá svůj pohled na americkou společnost (tentokrát při příchodu hospodářské krize), ale hlavně na životní osudy jednotlivých hrdinů. Zaměřuje se však na vykreslení pouze jedné stránky společnosti, tu ostatní zanedbává. Úspěšné bohaté rodinky žijící v idylické symbióze s americkým prostředím, úspěšní mladí lidé pronášející zaběhané fráze – všeho uvidíme dostatek. Naivita, která z toho vyzařuje, mi často vykouzlila na tváři úsměv. Režisér se snaží do snímku zakomponovat i vážnější témata. Úpadek amerického hospodářství kombinuje s úpadkem těch, kteří se do této doby měli dobře. Bytostnou pudovost mísí s idealizací dokonalé lásky. Dalo by se říci, že je to film vystavěný převážně na protikladech. Protikladné u mě zůstaly i pocity, které jsem měl nejspíše pocítit. Celé mi to přišlo naivní, přerůžovělé, i přes přítomnost „vážných“ situací. (24.11.2003)

V literárním slova smyslu to romantické je, dokonce bych řekl, že je to jeden z mála romantických filmů vůbec. Určitě také stojí za to vyzdvihnout psychologický rozměr snímku, který mě osobně oslovil hodně. Bylo to trochu zidealizované, ale na obhajobu E. Kazana musím říci, že to jinak snad ani natočit nešlo, jinak by totiž na diváka nepřenesl to, co chtěl, ... mladickou nerozvážnost, zmatenost a rozervanost duše. (viděl jsem pouze druhou polovinu snímku, kterou tímto hodnotím) (11.06.2007)