Tvář

Tvář se můžou jevit jako Divoké včely po Polsku. Taktéž se vykresluje zapadákov tamějšího kraje, ale mnohem emotivnějším a zmáklejším způsobem. Vlastně to není ani tak o hlavním hrdinovi, kterému se změní osud po tragické nehodě a transplantaci obličeje, ale je spíš pojítkem k vykreslení burákova a povah lidí. Chytlavé dialogy svádí k funkčnímu a jednoduchému humoru, který doplňuje ještě lepší hudba. Nakonec se celý děj překlopí až do tragikomické fresky, která má v určitých momentech působivou sílu. Škoda, že závěr je uťat zbytečně brzy, stylem střih, titulky, nazdar a postrádá hlubší vyvrcholení. Nicméně Poláci opět ukazují, že jsou momentálně ve filmovém průmyslu někde jinde než my…….8/10 (26.09.2018)

„Muslim, Žid a Afroameričan skočí z mrakodrapu. Kdo vyhraje?“ - „Kdo?“ - „Přece společnost!“ Kupříkladu ta polská, plná tolerance, pokroku, liberálních myšlenek a neznající pokrytectví! Tvář je satira, která umí vyvolat hořký smích stejně jako mrazení a zhnusení z lidí. Ale ve výsledku je jedno, jestli se vám chce nejvíc zvracet z matky, snoubenky či potenciální tchyně, protože s výjimkou sestry a dědy vám nebude dobře z žádné postavy. Režisérka Szumowska trefně poukazuje na nepěkné vlastnosti polské společnosti a nabízí řadu silných i groteskních scén (vedou pasáže nákupu a exorcismu). Co bych filmu naopak vytkl, byla technická stránka. To, co dle mého názoru fungovalo např. ve snímku Slepý muž, který nikdy neviděl Titanic, tedy záměrné rozostřování obrazu kvůli navozování větší divácké autenticity, pro mě minimálně do nehody působilo dost rušivě, a těžko se mi na to zvykalo po celý film. Zároveň je škoda, že sice poslední záběr hořce pobavil, ale konec jako takový malinko vyšuměl do ztracena. Jinak spokojenost, dám solidní 4*. (29.12.2023)

Upřímně, ta touha smát se chybám vlastního národa a zároveň si nad jeho neduhy hořce zabrečet, zanadávat, a pak to všechno spláchnout - dle vkusu - pivem, slivovicí nebo zubrowkou, je něco, co máme s Poláky společné. Malgorzata Szumowska se krutě i laskavě vrhá do polské kotliny, v níž si podává jednu lidskou neřest za druhou. V jedné polské vesnici se při stavbě ještě většího Ježíše, než ční nad Riem, těžce zraní Jacek - místní metalista, jenž se tím pádem stanem prvním Polákem s novým obličejem. Operace se sice zdaří, je však jasné, že už nikdy žádným krasavcem nebudem. Což on nese hrdě a statečně, do té doby, než mu jeho okolí nastaví drsné zrcadlo. Jackův život je tak rázem topen v lidské malosti, omezenosti a povrchnosti. Pan farář přestává zvládat vykládat Bibli a poskytovat uvědomělé rady a Ježíš hledí špatným směrem. Szumowská však nekritizuje, nechává diváky se smát, zoufat a poznávat ve filmu svoje vlastní chyby i životy. Ať už jsme z malé vesnice nebo velkoměsta... Až dokumentární záběry nechávají vyniknout geniálním maličkostem, z nichž je celá zpráva snímku seskládána, a výborné herecké výkony všech představitelů jim dodávají jasnou linii. Nechápu, jak se Malgorzatě povedlo všechno takto skvěle vybalancovat, každopádně si za to zaslouží obrovský obdiv. (23.09.2018)

V rámci Polska a tamních tendencí na přepisování historie a snah o uzákonění jediného správného pohledu na domnělou polskou idylu představuje "Tvář" zajisté ambiciózní, odvážný a potřebný projekt. Na druhou stranu si ale přiznejme, že stranou stylových fines to nepřináší zrovna nic objevně obrazoboreckého či podvratného. "Tvář" navzdory řadě podnětných prvků neobsahuje nic co by vyloženě ťalo do jádra společnosti, spíš je to takové zasmušilejší a metalem proložené "Slunce, seno, jahody". Nespočívá ono nadšené přijetí kritikou náhodou v tom, že v dnešní době už člověk ve festivalovém mainstreamu je spíš zvyklý vídat emancipační příběhy, kde hrdinové vzkvétají navzdory svému okolí, než prostě filmy, které by ukazovaly obyčejné lidi jako burany a křupany? (04.10.2018)

Skritizovať masu obyčajných Poliakov za to, že sú obyčajní, a nie liberálne pokrokoví, že majú strach (A kto sa v živote ničoho nebojí??) a neúprimne lipnú na minulosti (Katolicizmus), je ľahké. Obzvlášť takto priamočiaro, ako pani režisérka. Na to, aby ste mohol niekoho správne kritizovať, ho najprv musíte pochopiť a ešte lepšie mať ho rád aj s jeho chybami. To dokázali Zanussi alebo Svěrák. Mám pocit, že Malgorzata Šumovská svojimi postavami skôr pohŕda. (18.09.2018)