Prodavač humoru

Nejvíce zkonzumovaných párků na délkový metr filmu, buben, co toho hodně zažil už u majora Zemana, Satinského antierotický knír, který znechucoval veškeré scény se sekretářkou a tou čechofrancouzkou, a to není zdaleka všechno. Děj poněkud nelogický - Satinský se bojí, že ho vyhodí z onoho skvělého místa obchodního zástupce, "protože by nic jiného nesehnal" (v socialismu? s jeho univerzální větou "nejsou lidi"? kdy větší plat než on měla i prodavačka na benzínce?). A proto uplácí i tisícovkou, aby udal představení, za které dostane tak maximálně stovku ve výplatě. A bojí se výhrůžek člověka, který ho chce udat pro přijímání úplatků, které mu sám dával. Poněkud směšné. A nenapadne ho nejjednodušší řešení, když nemůže za boha nikomu prodat skvělé představení "Humor na cestách", proč s ním nejde k čertu? V pekle by tuhle produkci brali ďáblíci všemi deseti, minimálně 60 představení do měsíce by pořádali, protože jen máloco dokáže nešťastníkům dále zpříjemnit pobyt v kotlech jako toto. (19.01.2013)

Nahlédnutí příprav 'humoru na zakázku' se snaží vystinout atmosféru socialistické zábavy, dalo by se ale přenést i na mnohé dnešní estrády. Od začátku budete trpět - šílenou hudbou, neschopnými zpěváky, trapnými tanečními čísly, nakrucujícími se zpěvačkami a slizkými pány v oblecích. Všude samá korupce, boj o lepší pozice a absurdní chování okolí. Zároveň vám ale bude jasné PROČ trpíte, že právě tohle je účel toho filmu, aby nějak zapůsobil, abychom si uvědomili, že právě tohle sleduje většina národa po práci s přihlouplým úsměvem na rtech. (02.08.2010)

Perfektně vystihnuté období normalizace! Celé je to zabalené do jakéhosi komediálního hávu, ale pozornější divák už od poloviny filmu začne tušit, že jde spíše o drama a svým způsobem i kritiku tehdejších poměrů v kultuře. Bylo třeba normalizovat rozjitřenou společnost a tak se mohly zpívat jen písně s nablblými texty, hlavně ať v nich proboha není žádná kritika nebo dvojsmysly (Přesto třeba sám Goťák asi jako výčitku za podpis anticharty propašoval na LP desku v roce 1978 písničku Kam tenkrát šel můj bratr Jan, v níž mnoho lidí tušilo odkaz na hořící oběť Jana Palacha).  Podobné to bylo ve filmech a tehdejších seriálech, kde pokud se něco zásadního řešilo, byly to problémy na pracovišti, na okrese či radnici, družstvu JZD, hájence  či s chalupařením. Jen žádná politika a připomínka něčeho jako okupace, či totalita! Zábava estrád byla zkrátla plytká, nikomu nic moc neříkající, lidová a primitivní, která pomalu ani nebavila široké masy pracujících a to ani těch na vesnicích, kteří byli po jakékoliv kulturní zábavě vždy lačnější než obyvatelé měst, kteří si v rámci poměrů měli alespoň možnost vybírat na co jít a na co ne. A v tom všem se ve filmu pohybuje Jožin Petránek, který musí nějak přežívat a dělat kompomisy, byť jej to vnitřně začíná devastovat. K tomu krize středního věku, to je nebezpečný koktejl pro stárnoucího chlapa. Netvrdím, že socialistickou tvorbu mám komplet zmáknutou, ale lecos jsem už viděl, protože se na tyto filmy specializuji. O tomhle jsem ale neměl nejmenšího tušení a nebýt Úsměvů českého filmu a pana Hanzlíka, který si pro díl co jsem zrovna viděl pozval mého oblíbence Františka Řeháka, asi by mi to minulo. Ukázka z degradace z vedoucí funkce mně pěkně navnadila a je to dobře, protože tenhle film stojí za vidění! A František Řehák opět strhující, on je taková klidná síla. Stačí aby se tam mihnul, ale už na jeho roli nezapomenete! :-). Takže podepisuji za 4 smlouvy a dávám k tomu 4 zelený stováky! * * * * (08.10.2023)

Uvádět u snímku v první řadě, že se jedná o komedii, mi nepřijde právě nejlepší, protože v první řadě je tenhle Krajčíkův film psychologickým dramatem. Julius Satinský je v roli muže, který je stíhaný osudem, tedy hlavně lidmi, naprosto skvělí, a mnozí další herci (hlavně Zedníček) ukazují, že rozhodně máme někoho, kdo dokáže zahrát zajímavé role v dramatu. (08.12.2014)

Film se tváří, zejména ze začátku, jako české béčko, ale jen do té doby, než člověk překoná odpor a zakouká se do něj. Je v něm spousta skrytých metafor a absurdit doby a divím se, že Jiřímu Krejčíkovi, už tak v klatbě režimu, něco takového prošlo. Střih je famózní a podíváme-li se na výčet Miroslava Hájka, pochopíme proč. Pokleslost kultury tehdejších estrádních agentur je servírována přece jenom s trochou nadsázky, kdežto pokleslost megaestrád na Nově je nám servírována o dvacet let později zcela bez nadsázky! (23.06.2008)