Artuš, Merlin a Prchlíci

Rok před filmem 101 dalmatinů uvedla Věra Plívová-Šimková tyto dalmantinky. To nejlepší z její tvorby měla dávno za sebou, ale tohle se mi v dětství hrozně líbilo. Láska ke psům, zachráněn pes před smrtí a Valerie Kaplanová čtyři roky před smrtí. Hlavně barevně a scénáristicky to nebyl nejlepší film. Hudba byla na dětské filmy slušná. Taky ty představy s korunou na hlavách psů mi moc neseděly. A o dětské role se postarali v té době slavní malí herci, kteří hráli tenkrát ve více dětských filmech. Ale že tento film nebyl moc reprízovaný asi taky o něčem svědčí. (10.05.2020)

Film pro děti, jejich pozornost zákonitě musí v polovině filmu opadnout, kdy psí scény už nejsou tak "cool" a vtipné, snové scény s více dalmatiny brzy také nudí a hlavně nemají žádný smysl, děj se pořád točí dokola a při závěrečné neckyádě už vlastně ani nikoho nezajímá, jak a proč vše dopadne. Průměrný film, který stačí vidět jednou. PS: jako Hradišťáka mě výrazně potěšila poměrně velká herecká účast herce Slováckého divadla Kamila Pulce (22.07.2012)

Podivně neučesaný a jakoby překotně natočený film režisérky-klasika dětského filmu. Scénář je spíchnutý mimořádně horkou jehlou, postavy jsou podivně napsány (pobožná babička, rozpolcená matka v podání M.Reifové, skoro psychopatický otec-myslivec, prodejce zvířecích kožešin) a výkony některých neherců jsou opravdu na hraně. Dialogy také nic moc, některé detaily (prostřihy na herce, kteří se většinou něčemu diví nebo jsou šokováni) jsou vysloveně amatérské. K tomu několik tradičních pádů, kolizí a recyklovaného situačního humoru. Ani Hapkova hudba není tak dobrá, jako bývala v době jeho dřívější spolupráce s režisérkou. Co se povedlo, je určitě výběr cvičených psích „herců“ , také někteří profíci (V.Jeníková a P.Nový) hrají spolehlivě a totéž se dá říct i o většině dětských představitelů, kteří alespoň působí přirozeně. Jednu hvězdu navíc oběma dámám dávám za to, že se film – na rozdíl od apartních opusů podobného ražení M.Poledňákové – vůbec nepodbízí, naopak se v něm ozývají i temnější tóny, které do dětského světa nerozlučně patří. Haf. (27.08.2011)

Černobílé psí pozdvižení má v sobě nesporný kumšt mistrně dětských filmů, ovšem kumšt je brzděn dobovými neřestmi, jako nucený humor, malé upozornění na sponzory, a samozřejmě lehce umělý postsynchronní dabing. Průměr skutečně drží Valerie Kaplanová s Veronikou Jeníkovou a drámo na závěr. Je prostě vidět, že to má oblíbená režisérka neměla plně ve svých rukou. (01.06.2013)

Je to velmi jednoduchý příběh. Vlastně bych měla spíše říct, že jde o takový slepenec jednotlivých příhod, které zažívají děti z Prchlíkovic rodiny se dvěma psy a jednou lehce popletenou babičkou. Určeno pro menší děti. Těm se bude tenhle letní příběh určitě líbit. Neurazí a ani neuchvátí. Od paní režisérky Plívové-Šimkové jsem ale čekala něco mnohem lepšího. (18.09.2020)