C. a k. polní maršálek

Další film s Vlastou Burianem, který jsem viděla. Doháním skluz. Burian je tak typický pro filmy pro pamětníky, že ať se podíváte téměř na cokoli, máte skoro jistotu, že ho uvidíte. Tento film měl pomalejší rozjezd a líbil se mi méně než Anton Špelec, kterého jsem viděla předtím. Ještě stále na tu burianovskou srdcovku čekám a doufám, že brzy přijde. Ovšem i přes pomalý rozjezd, kdy jsem se o osud filmu málem bála, přišly vtipnější momenty, hlášky a Burianovo pitvoření, které vám vykouzlí úsměv na rtech, takže nakonec slušných sedmdesát. (04.05.2013)

První Burianův zvukový film jsem nedokoukal na prvý pokus ani do konce. Nějak mne to moc nesedlo v porovnání s jeho pozdějšími filmy. Skončil jsem u sekvence kdy se dovídáme o člověku co se dožil 105 let a celý život se netknul alkoholu. Inu tedy to chci také a vylil jsem veškerý alkohol co se u mne nacházel až na jeden dar do výlevky, snad to podzemní vody zvládly. Na druhý pokus jsem to už dal celé a nelituji času. Když jsem se dostal až k té části kde jsem posledně skončil, velmi mne překvapily další momenty z té sekvence kdy jsem se dozvěděl, že dotyčný abstinent měl také pana bratra kterému je 118 let a není přítomen protože je jako obvykle zkárovanej pod obraz. Byl jsem fakt nesmírně rád že jsem to tentokrát dokoukal do konce. Jednak ten film vůbec není špatný, ano nemá ideální rytmus, ale zábavy a burianovských fórků je tam docela dost a Burian se už tu předvedl jako Velký Herec, druhak přestal jsem dělat na studentských večírcích ostudu a otevřel jsem darovanou slivovici, která se mezitím stala pětiletou a zcela osvobozen od předsudků jsem se podíval na její dno. 70% (ten film). (16.10.2020)

Příjemná komedie s prostinkým dějem, kde hlavním tahounem je především Vlasta Burian. S tímto očekáváním jsem se do filmu pustil a dostal jsem přesně to, co jsem očekával. Burianovy exhibiční výstupy, byť proti jeho dalším filmům kratší, nicméně neméně zábavné. Líbila se mi i vděčná linie s manželskou tématikou - manželka hlava rodiny a manžel - excelentní Theodor Pištěk - pod pantoflem. Zkrátka a dobře film na oddech. Jen škoda, že zde nebylo více dialogů a komediálně vypjatých výstupů. Nesmíme zapomenout na titulní skladbu, která se stala pro tento film charakteristickou hymnou a pro milovníky starých písní a Vlasty Buriana klasikou. (05.09.2010)

V roce 1930 explodovala v pražských biografech bomba jménem C. a k. polní maršálek. Že se jednalo o mimořádnou událost, která bezkonkurenčně drtila pomyslné žebříčky divácké návštěvnosti v pražských i mimopražských kinech, je bez diskuze. Lamačův film překypuje vtipem, situačním humorem, hýří originálními režijními nápady. Ale především nabízí vděčný ring pro Vlastu Buriana a jeho vodopád poťouchlostí, drobných impertinencí, neodolatelných průpovídek a brutálních frků, jimiž poráží již celé generace vděčných diváků. Stačí to? Jak komu a jak kdy. Leccos už nezabírá, něco je dávno passé a některé Burianovy vtípky naopak dokáží vyvolat smích i při dalších reprízách. Jedno je ovšem nezpochybnitelné – nekorunovaný král komiků tehdy dobyl trůn, kde sedí podnes. A plným právem. Haló? Feldruf klášterní tajemství... Musím oznámit, že nám chcípnul kanár, poněvadž měl nohu udělanou ze sirky, ergo protézu, vlítnul nám na kamna, škrtnul si vo plát a uhořel. Poklona uctivá, poroučím se. Jdu bumbat. (05.10.2008)

Musel jsem sice překonat nudný a neumělý začátek naší první filmové zvukové veselohry, ale od chvíle, kdy si penzionovaný setník Vlasta Burian oblékl maršálskou uniformu, začal film běžet jako hodinky. Krásný příklad, jak může film povznést jeden famózní komik a také jeden chytlavý hit. V závěru už byl film tak rozběhnutý, že ho nezbrzdila ani přeskakující hudba, ani černá obrazovka místo chybějících titulků. Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=COSSfG4UmJI (19.07.2013)