Devadesátky

sakra sebevědomý debut (!) ani ne tak námětem, nebo formou -vše bylo, tak nějak, už X krát viděno- ale minimálně; tou lehkostí, s jakou Hill mluví o dosti drsném dospívání, jednoho outsidera (žádný feel good, to fakt není) za to respekt.. a maximálně; je po dlouhé době, osvěžující, poslouchat ost složené z jiných, než vosumdesátkových songů :) (26.01.2019)

To je debut jako kráva. Film je naprosto krásnou kombinací feel-good filmu, dokonalého soundtracku a nových vycházejících (doufejme) hvězd stříbrného plátna. Snímek uteče jako víno a bude vám při jeho sledování neskutečně příjemně (až na pár drsnějších momentů), obzvlášť pokud jste v 90. letech vyrůstali, protože některé situace jsme mohli zažít i my, panelákový děcka co přežívali život na betonu okolo milénia. (25.05.2023)

Nostalgické filmy a příběhy jsou fajn, mají-li co říct. Tenhle film mě částečně zklamal tím, že je to prostě jen sled scén a událostí bez výraznější příběhové linie, bez pořádného děje, bez nějaké zapamatováníhodné scény, díky které bych si ho dokázal vybavit i za delší dobu. Vlastně je to celé takové na pohodu, občas nějaký konflikt, aby se neřeklo, a než jsem stihl jako divák začít sympatizovat s aspoň nějakou postavou, nastal konec. Filmu se nepovedlo mě vtáhnout do děje, mnohdy jsem u filmu myslel i na řadu jiných věcí s filmem nesouvisejících, a tak to vlastně kolem mě jen tak profrčelo stejně jako ta partička na skejtu na kinoplátně, která se poflakuje, řeší život, skejt a holky a snaží se přežít v té zvláštní době, které se říká devadesátky. Neříkám, že film byl vyloženě špatný, ale nebyl bohužel ani dobrý. Taková typicky průměrná nostalgie na pohodu, která nenadchne, neurazí a ve výsledku je vlastně člověk rád, že to viděl, ale nic to v něm nezanechá. Maximálně tak pocit nebo spíše něco jako vzpomínku na to, jak to bylo fajn, když člověk v 90. letech jako dítě nemusel řešit žádné starosti a povinnosti a jen plul životem. A to je vlastně to krásné, co mi film nabídl. [27. Art Film Fest Košice] (18.06.2019)

Hill v podstate neprináša nič nové, coming-of-age drám tohto typu už existujú desiatky, detské fuckovanie spočiatku pôsobí trochu neautenticky, až strojene a aj scenár je do veľkej miery akoby podľa žánrovej šablóny. Vyplnil ju však s veľkým citom, nepochybne je mu tento príbeh neobyčajne osobný, vlastne sú to také Kids naruby, kedy sa pod smršťou nadávok, ľahkých drog a underage sexu, optimisticky skrýva obyčajná ľudská krehkosť, nevinnosť, hľadanie sa, či hľadanie hodnôt. Reznor je na svoje pomery neobyčajne hrejivý, jeho elektronika pocitovo dodáva snímke mladícku auru nahnevanosti, vnútorného zmätku a spolu s dobovými vypaľovačkami a jednou magickou skladbou Philipa Glassa ma tento soundtrack úplne odrovnal. Kratučký, ale za mňa veľmi nádejný debut chytrého tvorcu s citom pre popkultúru, ktorý má čo povedať a aj vie ako - a ja sa teším na jeho ďalšie zárezy. Palec hore za Korineho cameo. (22.12.2018)

V podstatě lehce divočejší varianta klasického coming of age motivu v partě z nižších sociálních vrstev, které ovšem láká svým zasazením do devadesátek, které i pro mě, ač tehdy caparta, znamenají ranně formativní léta a jakési utopické vzpomínky na "Belle Époque". Všechny ty discmany, sbírky filmů, časáky, dodnes nevymírající skejtování a točení filmu na 16 mm všemu dodává ten správný 90s punc. A i když to bude znít pre-boomersky (post-boomersky?), tenhle ještě nevirtuální a nedigitální svět bez mobilů, byl v lecčems hrozně krásný. Jenže když jste se narodili na chudém předměstí, v ghettu, ve špatných rodinných podmínkách, hrozně zle se nachází východisko ven - přimknutí se k frajírkům vypadá jak cesta... Super výkony mladistvých neherců a naprosto vynikající soundtrack. (14.02.2023)