Nedotýkej se mě

Eat Pray Love pro festivalové publikum. Chápu, že to pro někoho může mít velký terapeutický účinek a nechci snižovat účinnost toho filmu, i když já se jednoduše nudil. Zpřítomňování štábu mi přišlo zbytečné, jako u dokumentů většinou, jinak je největší problém, že v půlce už je naprosto jasné, o čem má film být a co si z něj člověk má odnést, a pak to pokračuje ještě další hodinu. Všichni moji oblíbení uživatelé tomu dávají buď 2 nebo 4, tak mě mrzí, že nemám silnější názor nějakým směrem, ale pravda je, že mi to přišlo trochu dlouhé a trochu čitelné, ale taky potenciálně silné pro člověka, který to potřebuje vidět. (27.08.2021)

Představení poctivosti a otevřenosti, který se dosáhlo druhu pozvání k léčivé síle tělesného kontaktu. Touch Me je trochu abstraktní a intelektualizovaný a většinu času mě to nechalo studeným a nudícím se. Je to obtížně sledovatelné, ale zároveň obtížně setřasitelné ze sebe. Pro mě vizuálně velmi odpudivé. Autoři si myslím vzali za cíl zodpovědět více otázek než zvládli. (26.12.2019)

Film na pomezí dokumentu zkoumá lidskou intimitu. Centrem je Laura, žena neschopná fyzického kontaktu s jinými lidmi. Už ani nevím, jak se od toho časem film dostal až do BDSM salónů, nechápu proč kromě věčně před kameru lezoucí režisérky mám ještě koukat na záběr přes filmařskou techniku. Nakonec se pro mne tohle rumunské umění stávalo spíš utrpením. Zlatý Medvěd z Berlinale je pro mne nepochopitelný (co to tam bylo za porotu?). (08.07.2018)

Velmi intimní, lidské, citlivé, otevřené, upřímné, pravdivé, autentické, pokrokové, film působí jako na rozhraní hraného filmu a dokumentu, velmi originální počin, chcete-li se o sobě něco dozvědět a nejste prudérní, určitě na něj běžte ;) Tleskám za odvahu, boření tabu a stereotypů. Moc pěkný a výstižný komentář "vystřihl" Kokska. Škoda, že tento film nebyl oficiálně podpořen v distribuci. Uvedlo ho pouze minimum vybraných kin (mimochodem mých oblíbených ;). ČR takový film potřebuje jako sůl aneb "to, čeho se nejvíce bojíme, je přesně to, co nutně potřebujeme!" (06.12.2018)

Hledání krásy tam, kde ji hledat nechceme či spíš přehlížíme. Je to chvílemi (záměrně) odpudivé, dlouhé, zvrácené a opravdu experimentální, protože na dokument je to dost hrané a na film dost dokumentární. Ale zároveň je tenhle debut netradiční, hodně otevřený a překvapivý, takže ho z hlavy jen tak nevymažu .. (21.01.2020)