Sklenená izba
The Glass Room
The Affair
Režie:
Julius ŠevčíkScénář:
Andrew ShawKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Carice van Houten, Hanna Alström, Claes Bang, Karel Roden, Roland Møller, Alexandra Borbély, Karel Dobrý, Martin Hofmann, Vladimír Polívka, Cyril Dobrý (více)Obsahy(1)
Na kopci nad Brnem vyrostl počátkem třicátých let minulého století obdivuhodný dům. Mistrovské dílo modernistické architektury z betonu a oceli je dílem slavného architekta von Abta. Středobodem domu je „Skleněný pokoj“. Von Abt tuto jedinečnou stavbu navrhl pro bohatého podnikatele Viktora Landauera, jeho ženu Liesel a jejich rodinu. Skleněný pokoj se stává nejen architektonickým skvostem, ale i synonymem krásy, modernosti, otevřenosti, stejně jako symbolem nadějí mladého československého národa, symbolem budoucnosti... Rodinný život, jaký si Liesel vysnila, prostoupený světlem a klidem průzračného prostoru, naplněný láskou a umocněný vztahem s nerozlučnou přítelkyní Hanou, však netrvá dlouho. Viktor je Žid, a Evropu čím dál víc zahaluje stín nacismu. Rodina se připravuje na odchod do exilu. Další ranou je pro Liesel bolestné zjištění, že Viktor má poměr s mladou ženou Katou, jíž jako válečné uprchlici poskytli ve svém domě azyl. Liesel se silněji upíná k Haně. Zatímco ona je ve svých citech rezervovaná, Hana je volnomyšlenkářka, která si ráda užívá všeho šťavnatého, co život přináší. A přestože Liesel cítí, že za jejich přátelstvím klíčí něco víc, brání se dát tomu průchod. V panice a zmatku, které provázejí německou invazi, Landauerovi za dramatických okolností prchají z Československa. Vila však zůstává a její příběh pokračuje. Hana a její manžel Oskar, právník Landauerových se rozhodli zůstat v Brně. Díky poměru s německým konstruktérem Stahlem se před Hanou otevře možnost návratu do magického Skleněného pokoje a ona oživuje vzpomínky na Liesel a předválečnou dobu plnou nadějí. Nucené odloučení jakoby posilovalo jejich vzájemné city. Obě ženy si píší bez toho, aby se dočkaly odpovědí a dozvěděly se, jaký je osud té druhé. Po válce je vila zničená, okna rozmetala bomba. Naděje, kterou Skleněný pokoj symbolizuje, však zůstává. (Bioscop)
(více)Videa (4)
Recenze (239)
Sugestivní, nicméně tendenční a podbízivé útržky, které si hrají na syrovou realitu. Drží pohromadě dílem silou vůle a dílem zásluhou hlavních protagonistů, nicméně nedokážou odvyprávět příběh tak, aby z něj nezbyly právě jen ty útržky, zmítané vírem událostí, pro něž byly dávno zhotovené a nadepsané odpovídající škatulky. ()
Jakožto člověk, co před pár lety bránil Ševčíkovo Masaryka, jsem z kina odcházel poměrně strnulý. Nedokážu moc posoudit, jestli samotná předloha není sama o sobě nezajímavá, nebo je to spíše problém scénáře, ale film má rozhodně citelné vady. Táhne se, první hodina negraduje a je téměř o ničem, navíc zbrkle přeskakuje prudkým střihem někdy i o několik let dopředu bez nějakého vysvětlení. V promu se samozřejmě láká na Karla Rodena nebo Janu Plodkovou, kteří jsou ve filmech tři minuty a Jana jednu scénu. Problém je, že si nejsem úplně jistý, co chce film sdělit. O vile Tugendhat nám řekne pár faktických informací, ale příběh okolo něj je čistě románový. Hlavní hrdinka Carice Van Houten má po nástupu komunismu velké problémy, v 60.letech je na vysoké pozici. Spousta postav z úvodu později zmizí a není o jejich osudu nic řečeno. A k tomu všemu kina Skleněný pokoj pouští v “originálním znění,” což není pravda, jelikož je plně nadabovaný (kompletně českými herci včetně Slováků a sebe samých) a tradičně naprosto příšerně; slova nesedí do úst, jelikož se natáčelo v angličtině a nedokonalá kvalita zvuku upozorňuje na nekorespondování obrazu se zvukem. Děravé zklamání, které zřejmě bude bavit pouze pamětníky nebo totální fanatiky do umění..5/10 ()
Tak toto sa mi bude písať ťažko. Väčšinou na české filmy s manželkou do kina nechodíme. Postupne sme akosi nadobudli pocit, že Česká kinematografia už nemá to svoje staré čaro a nevie vykúzliť žiadny reálne dobrý film. Občas to oľutujem, no väčšinou keď si filmy potom pozriem doma, tak som rád, že som nedal filmu peniaze. Tentokrát sme však urobili výnimku a na "Skleněný Pokoj" sme sa do kina pozrieť išli. A toto je pre mňa teda skutočne veľké sklamanie, na ktoré tak skoro asi nezabudnem. Tento film nemá dokopy jedinú postavu, o ktorú by som sa zaujímal, má veľmi plytkú a nezaujímavú hlavnú dejovú líniu a je tu veľké množstvo možných zaujímavých odbočiek, kde film ani jednu nevie rozobrať poriadne a sústrediť sa na ňu. Okrem toho mi to príde tak neskutočne rozbité skutočnosťou, že sa dostaneme cez obdobie prvého Československa do obdobia nacizmu, potom do obdobia po vojne a končíme až v auguste 1968. Nič nie je poriadne rozobraté, na nič sa film poriadne nesústredí a jednotlivé momentky vyznievajú absolútne do prázdna. Hoffmann tu toho moc nepredvedie. Je ho tu málo a skoro nemá ani čo povedať. Karel Roden je tu dobrý, ale tiež je ho tu málo. Alexandra Borbély hrá postavu, ktorá môže niečo priniesť, no nevieme o nej dokopy absolútne nič. A mohol by som pokračovať. Film sa nevie absolútne na nič poriadne sústrediť a miesto toho sledujeme príbeh dvoch kamarátiek, ktoré prepadnú zakázanej láske, ktorú im máme dokopy uveriť po dvoch scénkach, ktoré vôbec nepôsobia tak skutočne, aby som tomu dokázal vôbec fandiť, alebo bol aspoň zvedavý. Prvá tretina filmu je celkom okey, potom je to už všetko absolútna nuda a strata času. Viac by som sa chcel venovať tomu obrovskému domu, nechať filmu viac priestoru v tom období prvej republiky, išiel viac do hĺbky a pomaly to rozvinul. Takto človek z filmu odíde a nemá z neho absolútne nič. Hudba je príjemná a kamera je tiež dobrá, ale ak váš príbeh nedokáže absolútne zaháknuť a pôsobí viac ako umelecké dielo, na ktoré je síce pekné sa pozerať ale nič z neho nemáme, tak je to škoda. Najlepšia časť filmu je asi posledná minúta kde sledujeme dotyk slnka s krásnou onyxovou stenou ako srdce domu. Zvyšok mi skutočne nič nepridal. Sorry. Hodnotenie: D+ ()
Prý že předloha je o dost lepší a že ve spoustě momentů se od ní film značně liší. Prý drží lépe pohromadě, postavy jsou zajímavější a dobové zasazení funguje. Tenhle film totiž nemá ani jedno - ani zajímavý příběh ani zajímavé postavy. Herci nebyli úplně nejhorší, Hana Alström (švédská princezna z Kingsmanů) a Carice van Houten (už navždy v ní budu vidět Melissandru ze Hry o trůny) jsou zajisté zajímavé volby, ale jelikož se jedná o český film natáčený v Česku, čekala bych, že většina herců budou Češi, což zde neplatí - Češi zde hrají především vedlejší spíše nevýznamné role (Rodenův architekt prostě postaví dům, pak je akorát v pár flashbacích - hlavně, že je na plakátech, Martin Hoffman je židovský manžel Hany, pro děj v podstatě bezvýznamný). Dále je otázkou, co za příběh to vlastně mělo být - o vile Tugendhad, rozpadajícím se manželství, útěku kvůli nacistům nebo o dvou lesbách? O vile Tugendhad se kromě výkresů a informaci o konstrukci stejně nic zajímavějšího nedozvíte, takže jestli jste na film šli kvůli vile, doporučím Vám si tam raději udělat rezervaci, ta návštěva za to určitě stojí. Jako drama o manželství taky nic moc, prostě klasika s nevěrou, kdy je použit klasický a naprosto předvídatelný motiv zapomenuté věci, aby se hrdinka mohla vrátit a mohla tam načapat nevěrného manžela. Následná konfrontace s manželem a milenkou místo působení na city připomene telenovelu (třeba Ordinaci). Telenovelu, v tomto případě spíše porno, připomínají i časté detailní záběry na intimní partie protagonistů, případně na jejich obličeje během sexu. Zajímavé je, že se jedná o jedny z nejdelších záběrů ve filmu. Vše ostatní je sestříháno v rychlém střihu a při snaze obsáhnout co nejšírší období československých dějin je střih často nepřehledný a až příliš často se skáče v čase. Tvůrci přitom nikdy nedají nějak víc najevo, že se děj posunul třeba i o několik let, to divák obvykle zjistí až po pár minutách, kdy tápe, proč je to a to jinak, přičemž se aspoň přibližně snaží odhadnout rok. Rok se v záběru (jakožto číslo) nikdy neobjeví ani na vteřinu, což bývá v jiných filmech celkem běžná praxe. Navíc pokud neznáte rozdíly mezi uniformami různých států a nemůžete slyšet jazyk, kterým vojáci zrovna mluví, špatně se rozeznává, že se zase skočilo v čase a vojsko v zemi se změnilo. Nemluvě o tom, že tak půlka záběrů mi přišla zbytečná a mohla klidně skončit na podlaze střižny. Kromě střihu orientaci v ději ztěžovalo i to, že se špatně rozeznával vypravěč, tedy to, kdo zrovna mluví ve voice-overu (zejména u čtení dopisů). Nepopírám, že to s vypravěčem není chyba postsynchronů a špatné volby dabérek, jelikož mi jejich hlasy přišly hodně podobné. Na zvuku je nápadné ještě to, že hudba ve filmu hraje vedle "dramatických" momentů především ve chvílích, kdy má dojít k milostnému aktu, což jen potvrzuje mou domněnku o tom, že tenhle film nejspíš měl být v první řadě o lesbickém vztahu hlavních hrdinek, přitom se ale musel aspoň trochu držet knižní předlohy a využít prostory vily Tugendhad. 4/10 () (méně) (více)
No tak co, i režisér z Hollywoodu se občas sekne. Tak proč se nemůže seknout Julius Ševčík. Přitom ale zrovna v případě Skleněného pokoje je to velká škoda. Měl skvělý námět, měl perfektní herecký výběr z Evropy, hlavně tedy Carice van Houten měla asi nejlepší postavu celkově (když teda nepočítám v rámci českých želízek Karla Rodena v roli architekta). Ale co naplat, když ve filmu neexistuje nejen děj, ale ani časový horizont událostí. Navíc střih se tady taky asi učil nějakej učedník. Moment, kdy do domu vtrhne Gestapo a ze scény je cítit napětí střihač utne během vteřiny, aby následovala nečekaně pomalá scéna, u které mi trvalo chvíli, než jsem pochopil, že už jsme v době komunismu. A tak je to celou dobu. Navíc poetika je fajn věc, ale v případě filmu, od kterého chcete znát něco víc o vile Tugendhat, asi úplně nepatří. Nedozvěděl jsem se bohužel lautr nic. Na filmu je znát, že chtěl být natočen dobře, ale konstelace hvězd mu nepřála. Bohužel. Docela jsem se na něj těšil. Myslím si, že kvalitních námětů v Česku zase tolik nemáme, abychom je museli takhle kurvit. ()
Galerie (78)
Zajímavosti (20)
- Kniha spisovatele Simona Mawera, podle které vznikl scénář filmu, vyšla v roce 2009 pod názvem „The Glass Room“ a ve stejném roce pak český překlad jako „Skleněný pokoj“. Román je fikce, v knize se píše, že všechny postavy románu jsou smyšlené, přesto se část rodiny Hammer-Tugendhat ohradila proti románu a zdálo se jim vyprávění skandální a nepravdivé. (sator)
- Film pojednává o období od konce 20. let až do roku 1968. (tommahol)
- Pro roli Liesel bylo třeba najít představitelku, která by byla od Carice van Houten typově odlišná, ale zároveň aby spolu obě herečky souzněly. Díky holandské castingové režisérce dostali producent s režisérem tip na Švédku Hannu Alström. „Režisér Julius Ševčík se s Hannou potkal v Los Angeles, mluvili spolu o příběhu i o roli a hned mi volal, že ona je ta pravá Liesel a jinou nechce,“ doplnil Biermann. [Zdroj: super.cz] (Duoscop)
Související novinky
S Kreativní Evropou na festival do Cannes
Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (více)
Reklama