Modrý samet

Pro Lynche typicky temné, zvrácené, ale zároveň i černohumorné (a až groteskní) vyprávění, které tentokrát pojednává především o chlapeckém dospívání a o konfrontaci s temnotou obývající svět dospělých. Mistr filmového surrealismu opět novátorsky pracuje s žánry, přičemž v tomto případě se jedná především o žánry noir a krimi, které buď deformuje, anebo uctivě paroduje. Modrý samet obsahuje veškeré ingredience, díky kterým se z Lynche stal pojem, a nabízí opravdu nevšední, až magický divácký zážitek. Navíc Dennis Hopper ve své životní roli "taťky" Franka je nezapomenutelný. Spolu s Lost Highway a Mulholland Drive pro mě Modrý samet tvoří Lynchovu "vrcholnou trojku". (18.10.2011)

Jak možná víte, Lynche nemám zrovna v lásce a ani jej nepovažuji za dobrého režiséra. Stejně jako ve Zběsilosti v srdci jsem měl i tady pocit, že postavy jsou jen umělé figury, které jsou ve snímku jen proto, aby nebyl nudný. Samotný příběh jakoby se odehrával úplně někde jinde, ten hrdinů totiž není vůbec podstatný. Herecké výkony tomu napovídají, stejně tak jako nasnímání protagonistů a vůbec všechno okolo. To ale nic nemění na faktu, že Modrý samet se Lynchovi opravdu povedl. Dočkáme se nádherných scenérií a dokonce i úžasného hudebního doprovodu... (29.09.2006)

Poprvé byla Lynchovi dopřána tvůrčí svoboda a dostatečné prostředky. Výsledkem je jeden z nejlepších filmů 80. let. Už od prvního záběru není pochyb, že se jedná o velké umělecké dílo. Scény kdy za sladkobolné melodie Wintonovy písně kamera zabírá poklidný život malého městečka, které však zároveň napovídají, že při bližším pohledu vše není tak v pořádku, jak se tomu může zdát jsou skutečným režisérským mistrovstvím. Lynch dokáže natočit i jen prostou procházku noční alejí, tak aby působila bizarně a poutavě. Film obsahuje spoustu kultovních a nezapomenutelných scén. Voyeúrská scéna když Frank znásilňuje Dorothy, pasáž v Benovo bordelu, či děsivé vyvrcholení se mi nesmazatelně vtiskly do paměti. K tomu je film skvěle ozvučen a také doprovázen kongeniální hudbou Angela Badalamentiho. (15.11.2004)

Už asi 14 dní přemýšlím, co k tomuhle filmu napíšu a kolik že mu těch hvězdiček vlastně dám. Rozhodla jsem se nakonec tak, jak to vidíte, protože film je rozhodně inteligentní, neservíruje všechno divákům přímočaře, jednoznačně, nutí je myslet a nedělá z nich blbce. Našlo by se sice pár drobností, které mi zrovna neseděly, ale to jsou opravdu takové detaily, že celkový dojem nezkazily - jinak herci výborní, Badalamentiho hudba neodolatelně depresivní, moc se mi líbila sugestivní kamera a vůbec celá atmosféra snímku. Navíc bych řekla, že čím déle o filmu přemýšlím, tím víc se mi zdá zajímavý a začínám mít nutkání jít si ho pustit znovu.... (19.04.2005)

V prvom rade Blue Velvet má úžasnú analógovú atmosféru technicolorových farieb, 50s fetišu, starých flákov, zamatu či pastelových textílií. No ako obvykle úplne ma to nepodmanilo. Na to je tam priveľa atmosféru narušujúcich momentov a v prvom rade príbeh je strašne jalový. To už radšej nepochopiteľný mindfuck Lost Highway alebo prekombinovaný guľáš Mullholand Drive. Tuším, čo ľudia na Lynchovi vidia, bohužiaľ ja to nevidím. (14.04.2017)