Duna

Pro vyznavače veledíla Franka Herberta je tu hyper vážná a impozantní adaptace Denise Villeneuva. Pro všechny ostatní se právě díky letos uvedenému filmu otevírá možnost si vychutnat "Dunu" ve dvou radikálně odlišných interpretacích, respektive ilustracích. Stejně jako v případě té nové platí i pro Lynchovu "Dunu", že plně vychutnat si ji lze pouze v kině na velkém plátně a s diváky. Ti tentokrát nejsou vtahováni podmanivou formou a decimováni hradbou dokonalých audiovizuálních impulzů nové adaptace. Naopak v nevěřícném úžasu zírají a hlasitě reagují na rozklíženost zcela osobitě uchopeného blockbusteru, kde z plátna každou sekundu dýchají nejen vynaložené prostředky, ale také autorská vize zastřešující podobu zdejších světů i samotné adaptace coby převodu literárního textu na plátno. Lynch, který se údajně ani neobtěžoval si knihu přečíst (stejně jako před ním Jodorowsky), vytvořil výpravně blouznivý spektákl, kde se stejně jako v jeho vrcholných filmech mísí melodrama, kýč a brak se sugestivně chorobnými vizemi a znepokojivým zlem vyneseným na povrch zpoza záhybů reality. Krom toho nepřipravené diváky překvapí také paličatá ambice zahrnout nejen dialogy ale i vnitřní myšlenky postav ve voice overech, které mnohdy umocňují soapoperovou přepjatost filmu. Zatímco Denis Villeneuve si diváky podmaňuje, tak Lynch spíše odzbrojuje a hlavně ohromně baví (při náležitě otevřené mysli). Nevěřte zapšklým fandům; Lynchova "Duna" je velkolepá zvráceně vychýlená jízda, a to obzvláště v kratší kino verzi, která ještě více vyráží dech svými absurdními elipsami a hlavně faktem, že výsledný rozklížený a poměrně psychedelický tvar byl záměrem producentů, ne Lynche. (27.10.2021)

(Viděla jsem klasickou verzi, tj. stopáž 137 minut.) Na jednu stranu bych si přála, aby knihy převáděli na filmové plátno pouze jejich fanoušci, na druhou stranu by to mohlo pokaždé dopadnout jako "Duna". Nenechte se zmást, i přes negativně vyznívající úvod nepatřím mezi hatery a striktně odmítám tvrzení, že Lynchova "Duna" nemá hlavu ani patu. Vyznat se ve jménech planet, ras, rodů a postav, které na nás scénář od začátku do konce chrlí, sice může dát neznalcům knižní předlohy pořádně zabrat, příběh a motivy jednotlivých postav jsou ale neustále (do)vysvětlovány. A tady nastává první kámen úrazu. Uvědomuji si, že narvat 600 nabušených stran do dvou hodin, je takřka nadlidský úkol, jen škoda, že si to neuvědomuje i sám Lynch. Ten se bohužel řídí heslem "všechno nebo nic", a tak se často stává, že na důležitý knižní moment zbývá sotva minuta. A protože by to za minutu nikdo nepochopil, jsou postavám opakovaně vkládány do úst (do)vysvětlující věty, které jsou mnohdy otravné a téměř vždy nucené. S tím souvisí druhý kámen úrazu, a to postavy. Je trošku ironie, že "Duna" selhává tam, kde bude o pár let později excelovat "Twin Peaks", ale minimum času znamená nulový prostor pro jakýkoli vývoj a nulový prostor pro sžití se s postavami. Jinými slovy, pokud postava zemře, je vám to vlastně fuk, protože jste ji viděli cca. dvě minuty / ve dvou scénách. A tím se dostávám k hercům, ke třetímu a poslednímu kameni úrazu, kteří (opět z nedostatku prostoru) nemají co hrát, a tak to málo v podstatě jen odříkávají... Ale abych obhájila ty 4*, tak Kyle MacLachlan je zlatíčko, líbí se mi hudba, MILUJU PÍSEČNÉ ČERVY a obdivuju věrnost předloze (ač místy hodně zrychlenou a zkratkovitou). Nechápu odpady!, za mě "Duna" je a vždycky byla typické osmdesátkové sci-fi. (08.03.2021)

Věřím, že ve své době z toho museli být fandové scifáren nadšení. Pro dnešního diváka to bude vypadat asi trošku komicky. Mě se to líbilo, hodnotím DC verzi. Za svých mladých let jsem propařil desítky hodin u her Dune 2 a posléze Dune 2000, srdcovka. Ještě si doplním komentář po dalším shlédnutí a také po středečním IMAX shlédnutí drého části od Denise. Lynch se drží více předlohy. (04.05.2019)

No zklamalo mě to.. čekal sem nějakou Lynchovinu, ale dostalo se mi prostě jen naivního, nevýrazného. nenápaditého, a herecky silně nevyrovnaného sci-fi. Po trikové stránce sice naprosto skvělé, červy jsou fantastičtí, ale zbytek jen nevzrušeně ubíhá, a kolikrát mám pocit, že tam prostě něco chybí ( v tomto směru by to ovšem asi zachránila Režisérská verze) a ony vnitřní monology postav byly fakt děs.. Lepší 3 hvězdičky.. asi nejslabší Lynchovina :( (21.04.2006)

Kniha o Arakis je prakticky nezpracovatelná do filmové podoby a každou dekádu se o to někdo pokusí. Její obsáhlost bohužel nutí buď k více částem nebo ke velkým kompromisům nejen příběhových, ale také ohledně postav. David Lynch je režisér s vytříbeným citem pro barvy, umění a celkovou vizuální stránku filmu. Snažil se spojit vše, co Duna obsahuje do působivého celku. Efekty z dnešního pohledu nejsou úžasné, ale vznikly ve stejném roce jako Terminátor, takže si své uznání zaslouží i s přihlédnutím k jejich nostalgickému kouzlu. Okolo Duny jsem toho viděl hodně a nemyslím si, že by film nedokázal neoslovit neznalého předlohy. Naopak ukončený film působí komplexně, i když někdy trochu chaoticky. Depresivní atmosféra se k Duně skvěle hodí a vše je doplněno skvělou architekturou kulis a kostýmů. Bohužel tento film neměl úspěch, ale díky němu mohl David Lynch vytvořit svůj Blue velvet (Modrý samet). Určitě se nejedná o film, za který by se Lynch měl stydět a trochu mě mrzí některá hodnocení, které toto dílo dost srážejí. Pro mě trochu osobní záležitost... (Viděn také "television's cut", tento film ma opravdu intenzivní backstory) (23.08.2004)