Tenká červená linie

Můj třetí Malick během čtvrt roku, a stále z toho nejsem unavený - naopak! Kupodivu má mistrův válečný epos z roku 1998 velice blízko k seriálovému BoBovi. Nikam se nespěchá, dialogy jsou promyšlené (hlavně ty vnitřní), akce je velmi zdařilá. Nejzásadnější divácký zážitek pak vedle neopakovatelné atmosféry a (samozřejmě!) nutnosti shlédnout snímek na blu-ray, obstarává pestrá plejáda známých hollywoodských hvězd. Každá z nich se na obrazovce objeví sice jen na chvíli, ale ten pocit je k nezaplacení. (17.09.2011)

Po obrazové stránce téměř dokonalý opus, po stránce dějové velmi nebezpečná nuda. Hvězdně obsazená, ale nuda. Ani tisíc záběrů na válkou poznamenanou, ale přesto nádhernou tichomořskou flóru a faunu nezachrání - sotva pohromadě držící – dějovou nitku, na kterou jsou bez ladu a skladu navlékané osudy stále dalších a dalších hollywoodských stars v rolích spojeneckých vojáků. 80% Zajímavé komentáře: Hal_Moore, ripo, Aiax, Desperado, wipeout, casyy (25.07.2005)

║Rozpočet $52miliónov║Tržby USA $36,400,491║Tržby Celosvetovo $98,126,565║ Režisér Terrence Malick a jeho epicky pojatá vojenská dráma odohrávajúca sa na Guadalcanale je oproti iným filmom s podobnou tématikou pojatá dosť nevšedne. Tento film je akousi očistou duše vojaka voči prírode a celkovo svetu, kde žije a ktorý svojím pôsobeným nivočí. Malick sa vyditeľne hrá/ mazná s každým detailom filmu tak aby vizuál sám o sebe prinášal výpoveď scénky bez toho aby musel byť použitý dialóg. Skôr pri týchto obrazovo silný scénkach príde výstižný doprovodný komentár ako pri dokumentárnom filme. Diváka necháva dostatočne načerpať a doznieť v ňom každý prezentovaný obrázok, takže nejaký rýchli strih tu nehrozí. Dokonca ani pri bojoch po trávnatých kopcoch je väčšinou kamera pokojná a plynulá. Za tieto krásne nasnímané obrázky môže kameraman John Toll. Popri tom sa nestráca ani hudba od Hansa Zimmera, tá dokonca povyšuje obrázky do vyšších sfér a v celku to vyznie v dosť silný dojem, v hudbe zaznejú aj piesne domorodých kmeňov a práve tie prinesú do deju aj neviazené emócie. Vo filme sa objaví veľa zvučných mien a z nich si tu najzaujímavejšie úlohy zahrajú Nick Nolte ako veliteľ jednotiek túžiaci po veľkej kariére, Elias Koteas ako jeho oponent a James Caviezel čakajúci na slobodu, či vykúpenie zo spárov armády. /85%/ (29.06.2005)

Malickova péče o vizuální stránku filmu nezná hranic, jeho práce s kamerou je fantastická! Není náhodou, že pro zvýraznění absurdnosti a krutosti války zvolil ty nejkrásnější scenerie v panenské, neposkvrněné a "léčivým" Sluncem ozářené krajině. Vojáci se smrtí ve tváři, výbuchy před obličeji a s mrtvými v řadách přátel se plíží životem provoněnou loukou s jediným cílem: zabít. Filozoficky laděné průpovídky sice neřadím k tomu nejlepšímu, nicméně svou funkci zvýraznění myšlenkového rozměru plní skvěle. Tenká červená linie není jen epická bitva a exkurze do utrpení vojáků, snaží se diváka také vybídnout k zamyšlení o podstatě války, lidské krutosti, tvrdohlavosti a hlouposti. PS: Stopáž i tempo filmu se mi zdají adekvátní. 9/10 (06.04.2013)

(1001) Po zatím třech filmech Terrence Malicka musím říct, že ne vždy mi jeho silně rozpoznatelný rukopis přijde jako dobrá věc. Na Tenké červené linii mě asi nejvíc vyvádí z míry diskrepance mezi obrazem a voiceoverem. Malicka považuji za mistra vyobrazení každého jednotlivého vojáka jako jedinečné individuality, velmi jednoduše je to najednou film o vojácích a nikoliv o válce a to je krásné. A kam se hrabe Spielberg, musím dodat. V komentáři/voiceoveru ale najednou zní všichni velmi podobně, přemýšlejí podobně, jejich osobnost je najednou pryč. To mě nesmírně mate a nejspíš mi to i brání se na film doopravdy napojit. S plynutím času tento problém místy trošičku zeslábne, zejména když se dostane na stručnější myšlenky těch "méně hlavních" vojáků, ale v té době už film běží docela dlouho a já se musím přiznat, že jsem z něj unavená. Použitá hudba tomu také nepomáhá - jak moc jsem toužila slyšet elektrickou kytaru nebo jakýkoliv jiný ostrý zvuk vyjma střílení. Chápu, že už v této tříhodinové verzi musel režisér extrémně zkracovat svoji původní vizi, takže jsem zmatená, co vlastně navrhnout jako řešení. Velmi často jiným filmům vyčítám, že si nechávají příliš málo času na jednotlivé emoce, a tady bych chtěla doporučit zkracování? Vezměme si Bena Chaplina a jeho ženu - nepamatuji si nejspíš všechny epizody vzpomínek, ale z těch delších jsme viděli minimálně návštěvu mola na mořském pobřeží, brodění v moři ve žlutých šatech, milování doma za zataženými závěsy, houpání na houpačce. Kdyby některá z těchto epizod vypadla, nebo všechny až na jednu, jak moc by to film zasáhlo? Byl by to jiný film? Přišel by o svou jedinečnost nebo by za cenu malé oběti získal na spádu? Nevím. Jisté je, že díky tomu odbíhavému, do sebe zahleděnému vyprávění to zcela jistě není film pro mne. Sice obdivuji mozek, který řídí oko kamery, ale neprožívám příběh, který se před ní odehrává. Nejpůsobivější scény: Jared Leto pozoruje, jak se mění světlo nad krajinou. Matt Doran se dotýká citlivky stydlivé. Ptáče se vylíhne na bitevním poli. James Caviezel vidí tvář muže pohřbeného v hlíně. Co mají všechny tyto scény společné? Není potřeba, aby se v nich mluvilo, jsou výmluvné samy o sobě. Ráda bych toho víc tímto způsobem. (08.04.2017)