Příběh Glenna Millera

Na to, ze Glenna Millera jsem dodnes znal jen velmi zlehka, me potesilo, ze jsem znal vetsinu skladeb, ktere ve filmu zaznely. Scenar je nejvetsi slabinou (zvlast prvni sceny s budouci manzelkou), jinak vyborneho filmu, kteremu vedle krasne hudby dominuje predevsim genialni James Stewart (po dnesku nahrazuje Dustina Hoffmana v mem TOP TEN). Zaujme take June Allyson, kterou jsem videl poprve. Povedeny zivotopisny film, ktery po americku ukazuje, jak to vypada, kdyz jde clovek za svym snem. (21.04.2013)

Kultivované, noblesní a rezervované, ovšem nikoli upjaté. Vysoce empatická záležitost, která vyznává harmonii, ani na chvilku neztrácí rytmus a nezná faleš ... ve světě tónů ani ve vlastním srdci. P.S.: Ráda bych věděla, kde se berou ... éterické oddané bytosti, které vám stojí po boku v dobách dobrých i zlých - a probouzejí vaše lepší já ? A co je víc ... nadání nebo píle ? V jakém poměru musí být namíchaný koktejl ze smůly a štěstí, abyste se prosadili ? Co může změnit maličkost, která se přihodí na správném místě - a ve správnou chvíli ? Když se každý den protínají všechny naše cesty na křižovatkách osudu ... (01.04.2016)

Milá hollywoodská pohádka pro dospělé a hlavně pro fanoušky swingových big bandů aka Glenn Miller Orchestra. Z životopisně pojatého příběhu cáká pozitivno a veselo v každém záběru a divákovi nezbývá nic jiného než se celý film pobrukovat známé melodie a bouchat nohou do rytmu. Prostě příjemná oddychovka. (30.01.2012)

Kúzlo tohto filmu je v jeho príjemnej atmosfére. Celý zobrazený príbeh je akoby najjednoduchšia a najmilšia jazda, akoby nebola ani zo života. Pozitívna nálada a hollywoodsky sentiment sršia z každého metru filmu a napodiv to nie je na škodu. Ako celok príbeh funguje, dokonca sa aj umne vyrovnal zo situáciou v závere. Jimmy Stewart je opätovne skvelý a June Allyson si rýchlo získala moje sympatie. (03.12.2011)

Je fascinující jak se změnilo americké pojeti filmové biografie - od veselého a barvitého Glenna Millera, přes cukrkandlové De-Lovely až po depresivní a diváka uzemňující Walk the Line nebo Ray . Děj filmu není nijak zvláště propracovaný - bujarý a velice jednoduchý nádech je nasazen od začátku až do hořkého konce, hlavním tahounem je jednoznačně Millerova úžasná bluesová hudba, na jejíž vlnách se divák může lehce pohupovat a odpoutat se od okolních strastí, ale i přesto je Příběh Glenna Millera hrozně příjemnou a zajímavou podívanou! Navíc těch pár minutek Louise Armstronga rozhodně stojí za to! (22.06.2009)