Nelítostný souboj

Tohle žeru. Famózně postavený scénář, který nedělí dobro a zlo. Protichůdci pro sebe mají největší pochopení a divák nemusí nutně zaujímat stanovisko podle morálky a neslučitelných principů. Dva démoničtí vyděděnci, zcela oddaní svému poslání. Shodou okolností na sebe míří zbraněmi. Mann táhne film svojí precizní režií, která má neskutečně podmanivé tempo a načasování dramatických vrcholů. Závěrečná scéna: minimalistická, geniální. Přesně vyladěný soundtrack. V každém detailu dotažené obsazení a trefené herecké výkony. Všechno štymuje, akce, psychologie, zápletka. Jestli má nějak vypadat dobré kriminální drama, tak takto. (26.08.2008)

Naprosto dokonalý akční film. Nelítostný souboj je skutečná špička akčního žánru, skvělí herci, výborný scénář, trocha psychologie, dynamika, napětí, akce... (zvláště v porovnání s tímhle filmem jasně vystoupí důvody, proč se třeba Bayova Skála, neřku-li Armageddon, víceméně blíží k pouhému přeslazenému akčně patetickému blábolu s přemírou nesmyslně akcentovaného amerického patriotismu...) Podobné filmy: Collateral, Ronin, Dějiny násilí (27.05.2007)

Dva výteční herci podobných rolí Al Pacino a Robert DeNiro se konečně setkali ve společném filmu v (ne)jednom záběru a vše dopadlo velmi důstojně a na výtečnou. Jeden na straně práva, druhý gauner, oba k sobě mají úctu a přitom ví, že ve chvíli střetu to jeden z nich odskáče. Pointa filmu je sice od počátku jasná, ale to mi v tomto gangsterském filmu ani trochu nevadí. (08.05.2009)

Výborne vyvážený mix akcie a psychológie v brilantnej hre na mačku a myš medzi LAPD a Mr. McCauleyom . V čase veľkého boomu „tarantinoviek“ mohol Heat pôsobiť ako baletka medzi hokejistami alebo skĺznuť do prispôsobovania sa módnemu subžánru. Lenže Mann to natočil po svojom a natočil to výborne. Ako scenárista si zaslúži poklonu za prácu s obrovským množstvom postáv, ktoré nie sú prvoplánovo cool a napriek tomu sa pohybujú v príbehu s absolútnou samozrejmosťou, ako aj za chirurgicky presné rozdelenie úloh jednotlivých figúriek. Ako režiséra ho zas treba obdivovať v tom, ako vie budovať atmosféru postupne sa zaťahujúcej slučky okolo oboch hlavných hrdinov, ako vie pracovať s hercami a ako vie dávkovať psychologické časti a prekladať ich niekde striedmou , zato rýchlou, inde živelnou akciou. Na Heat mi vadia len dve veci – možno trochu prestrelená stopáž, kde by sa oplatilo film prestrihať najmä v úvodnej časti a klasický Mannov koniec. Všetky filmy, ktoré som od neho videl skončili rovnako a i keď to beriem skôr ako poplatnosť vkusu amerického publika, dúfam že Mann aspoň raz tento svoj neduh nechá stranou. 9/10 (29.01.2007)

Jsem rád, když se mi některý film líbí. Je mi strašně příjemně, když mne některý nadchne. A je mi nádherně, pokud mě nějaký ohromí. A tak se stalo v případě "Nelítostného souboje". Al Pacino a Robert De Niro, dva Italoameričané, dvě hvězdy stříbrného plátna a dvě ikony (nejen) 70. let. Jeden hraje poldu, druhý gangstera. Stejně možná trochu podezřívám autory scénáře, že film je pokusem dát proti sobě v jednom filmu Serpica a Noodlese. A to je dobře. Coby protivníci jsou oba absolutně vyrovnaní. Vincent je vynikající policista a určitě ne špatný člověk, přesto je to fanatik do své práce, jejíž se stal obětí a s ním i několik jeho manželství. Neil je chladnokrevný bankovní lupič, na druhou stranu muž, který stojí nohama pevně na zemi a nezabíjí, pokud to není nezbytně nutné. Co se týče herectví - u obou se dalo čekat maximum a taky se tak stalo (i když De Niro neměl paradoxně moc gest na to, aby mohl nějak extra vyniknout). Ovšem i ostatní jsou skvělí, Valem Kilmerem počínaje a Kevinem Gagem konče. Velký dík a možná ten největší patří režiséru Michaelu Mannovi. Již svého "Posledního Mohykána" natočil naprosto perfektně, bez jediné nudné scény. A taky se stalo i v případě tohoto tříhodiňáků. Není to sice nijak moc dynamická podívaná (ale ani neměla být - není to akční film), ovšem na všechno je času dost, všechno se musí pořádně prozkoumat, promyslet a když se začně jednat, stojí to za to. Mohutná přestřelka ve druhé třetině bez hudby, pouze za zvuku kulek - na to se nedá zapomenout. A už vůbec ne na závěrečnou půlhodinu, kterou dokáže Michael Mann vygradovat snad vždycky (včetně "běžeckých" finále). Na závěr jsem měl stažené hrdlo a málem jsem začal tleskat. Ne proto jak to dopadlo (to mi bylo paradoxně i trošku jedno), ale kvůli poctivosti, opravdovosti a chlapskosti snímku. Oživlá 70. léta. Žádné kecy na závěr. Pár výstřelů a šmitec. "Nelítostný souboj" je tříhodinová pocta oldschoolovým 70. letům. (15.06.2008)