Balada o Busteru Scruggsovi

Uvidíte šest westernových příběhů, které ukazují odvrácenou stranu dobývání Divokého západu. Coenová ukazují pomocí westernového žánru vratké základy amerického snu a cenu, jakou jsou za jeho dosažení někteří lidé ochotni zaplatit. Přes 30 letou filmovou kariéru vytahují bratři Coenové z rukávu nové triky. Film svou poetikou připomíná tzv slicks, westernové rodokapsy. Není jednoduché v takovém krátkém časovém úseku propracovat do hloubky tolik postav. Postavičky to jsou bizarních a svérázné. Musíte přijmou smrt s humorem, a to ve většině Coenových filmech. A zde dostanete dvojitou dávku smrti. A zamyslíte se nad americkými hodnotami individualismus, kapitalismus či právo držet zbraň. (26.02.2019)

Bratři Coeni vždycky měli osobitý styl vyprávění a v případě tohoto povídkového westernu to není jinak. Začátek je třeba vzorové labůžo. Buster Scruggs je postavička, kterou prostě musíte milovat, protože to co v první povídce předvádí, to je prostě nevídanej nářez. Spolu se stylovou režií samotných bratrů je to prostě bomba. Jenže skončí jedna povídka, začne druhá a rozjíždí se strašná nuda. Povídky na sebe nijak zvlášť nenavazují, nemají ani kdovíjaké konce, které by mohly zaujmout…prostě si tak plynou a prvotní nadšení z režisérských nápadů postupně uvadá a tak zůstává akorát ten Buster Scruggs. (28.02.2019)

Limonádový Joe ****, Franco ***, Trupík ***, Zlatokop *****, Karavana ****, Ukecaní pasažéři **... Celkový dojem tak 70%. Má to super momenty, které jsem si pouštěl několikrát. Kdyby se to řízlo Tarantinem, mohlo to být údernější, některé povídky se vyloženě táhnou. Ale zlatokop má všechno, co má dobrá povídka mít. Karavana se táhne, ale závěr příjemně zvedne tep. Limonádník to celé dobře otevře a navrch sází černohumorné absurdní scény. Franco je takový ne moc výrazný okraj, Trupík je depresivní a trochu nudný (ale "kvokající Phytagoras" je super), a závěrečná těžce upovídaná povídka šla celkem mimo mě. Coeni tak navazují dalším trošku slabším kouskem, který je celkem těžký ukoukat naráz. Snad už příště! (28.11.2018)

Po více než dvě hodiny tohoto ostře snímaného bijáku jsem nepřestal mít pocit, že se zde nějaký reklamní textař učí vyprávět. A tak, kde se zdála věta řádně rozvíjet, obrazy začínaly rytmicky plynout, přišel zákonitě křiklavý detail, který vše dosavadní popřel, a kde by se slušelo pohlédnout do nitra, rozřinčel se alarm pointy. Režiséři vyjímají z westernové mytologie to zdánlivě nejgrotesknější a v ironickém odstupu z toho skládají panoptikální obraz, který postrádá cokoliv, co může prostý zrak vtáhnout natolik, aby se začal na scéně rozhlížet. A to neozbrojen. Zpívající pistolník v první povídce jen otravuje atmosféru jako jakýkoliv kinetický designový výrobek a nejvíc mu přitěžuje ta pochopitelně nezáměrná, ale přesto neodbytná asociace na nejslavnějšího českého střelce, který při tom všem zpěvu a neuvěřitelně vyvážené distanci zasáhl (často najednou) bránici, srdce i mozek. Hned na začátku jsem tedy začal celou tu krásnou westernovou scénu přeloženou do nestravitelného airbrushového nevkusu, která se postupně ředila do stále interiérovějších kulis, poměřovat svou rozrůstající se zkušeností s Brdečkovým (sebe)ironickým westernem s duší. A netrvalo to dlouho a všechnu tu vykonstruovanost přehlušovala hobousárna Made in Pade, která snad ještě dokonaleji ztvárnila noční můry Divokého Západu nemocného zlatou horečkou. A došlo na třetí povídku, jejíž překomponovanou expozici mířící k rychlé závěrečné reklamní elipse mi zatemnily myšlenky na Člověka krve a Severní nástupiště, jejichž písně odhalují onu generacemi trampů hledanou všední romantiku severoamerických scestí v prostých skvrnách středoevropské špíny. Pakliže předešlé dvě povídky vyloučily emoce, pak ty ryzí pocity, které oba ústřední herci třetí povídky tak skvěle vyjadřují, jsou rámcem filmu zesměšněny. Zajímalo by mě, co si asi myslela ta tvůrčí dvojice, co cítili ti Coen & Coen Company (spíše než bratři Coeni, jak jejich český ekvivalent zní), když do tmy propagačních hesel a neonů včlenili tu nadčasovou, sebe stravující lidskou beznaděj… Snad pro ně byla jen dalším celuloidovým gestem – a to stejně jako poslední tři epizody. Právě kvůli Tomovi Waitsovi, jsem se na tento film podíval a nestačil jsem se divit, jak se i zde naplňuje stejné vyčerpávající reklamní schéma, a nic jiného nepřinesla ani závěrečná konverzační povídka. Ta předposlední, s největším potenciálem, jen exploatovala. Neschopnost tzv. režisérů/scénáristů porozumět síle kontextu, který spoluutváří celek tím, že vede k jeho určitému porozumění, až šokuje. Jejich starší výtvory neznám, ale předpokládám, že se v dnešním meziválečném světě výborně uplatňují. (15.03.2019)

Asi hlavní devizou tohohle filmu je, že je formálně i stylově hodně "nečekaný". Chce to autoská varlata z oceli, aby si řežiséři mohli dovolit složit film ze segmentů tak podivně rozháraných a nesourodých. A opět: málokdo kromě Coenů by si mohl dovolit natočit něco takového ve vysokorozpočtové produkci. V tom vidím jednoznačnou výjimečnost Bustera Scruggse. Jako ANO, je to fakt divnej, divnej film. A zřejmě nesplnil ničí očekávání. Což mi přijde vrcholně zábavný. (23.07.2021)