Muž na drátě

Režisér Matula byl v 80. letech dost produktivní, ale řek bych, že ty filmy točil spíš na kvantitu než na kvalitu. Tohle bych snad ani neřadil do žánru krimi, ale podle mě je to spíš psychologickej film. Bartoška je ve svý roli velice dobrej a uvěřitelnej, dokonce to má i nějakou atmosféru. Třeba záběry z paneláku, kde se později natáčel třeba i film Vrať se do hrobu! (1989) jsou docela působivý, jenže všechno se tady odehrává strašně zkratkovitě a často úplně nelogicky. Z děje jsem měl dojem, že tady musí mít den snad 48 hodin, aby se tam toho stihlo během pár dní odehrát tolik. A nakonec přišlo rozuzlení, který mi přišlo taky poněkud přitažený za vlasy. Nutno dodat, že film úplně nezapadá do takový tý normalizační šedi, ale má v sobě určitou originalitu. (01.01.2024)

Další dokola reprízovaný normalizační kousek se solidní atmosférou. Film dokáže vtáhnout diváka do děje. Bohužel Muž na drátě je podivně prodrátovaný různými lapsusy až po zcela nesmyslné vyústění. Závěr je s ohledem na nepravděpodobné motivace jednání některých postav opravdu prazvláštní, ale s ohledem na slušný koeficient zábavnosti to asi nikomu moc vadit nebude. (22.10.2023)

Opět se jedná o další napůl krimi, který ale je zčásti i psychologickým filmem. Nedávno jsem viděl Pokus o vraždu, který byl s tímto filmem v lecčems podobný. Hlavní podoba tkvěla ve změně člověka. Evžen se z pohodového holkaře stává podezíravým a bojácným. Že peníze ukradne se dá pochopit, většina českého národa by tak reagovala. Zajímavé je, že ho napadne se sám přihlásit a též fakt, že si ho pachatel sám našel. Film pak padá právě do proměny člověka ve vyděšeného nicotu, který za každým rohem vidí stín. Vyšetřovatelé nějak přešlapují na místě. Ale když se pak objeví opět totéž, tak už jsem to se snímkem trochu vzdával. (04.05.2022)

Za základní zápletku by se nemusel stydět velmi slušný psychothriller. Samotné zpracování je víceméně průměrné, i když na druhou stranu relativně civilní a reálné. Vyšší hodnocení nedám jednoduše proto, že mi hlavní postavy nebyly ani trochu sympatické, s výjimkou jediné, jejíž vložení se do případu přineslo na konci dost sympatický a vlastně komický zvrat. Pak se těžko drží někomu palce. (24.10.2021)

Jirka Bartoška nejdřív uvěří přísloví, že s poctivostí nejdál dojdeš, ale nepoctivě tam budeš rychleji, pak několikrát dostane Čočku a na závěr zjistí, že někdy není nic horšího, než v nouzi poznat přítele.. Jedna hvězda nad standard socialistických detektivek je právě za ten konec, kdy si ironie osudu pohraje s Evženem stejně jako servírka Brousková s jeho přirozením.. (05.02.2018)