Kdo hledá zlaté dno

Jasně, nejsem blbej a chápu, že to je budovatelská agitka, ale když se nad to divák trochu povznese dá se najít spousta pozitiv: Pokud se nepletu ve filmu nezazní ani jednou oslovení "soudruhu", "čest práci" či podobná razítka režimu. Stavba nejvyšší hráze u nás je zajímavou záležitostí bez ohledu na druh papaláše který o ní rozhodl a mnoho záběrů je zajímavých s jistou dokumentární přidanou hodnotou. Tuny betonu a železa jistě nejsou ideální kulisou vztahového dramatu, ale na druhou stranu bylo to v té době reálné a i to má svou hodnotu. Humor Zdeňka Svěráka je nenápadný, ale jasné identifikovatelný, spoustu hlášek lze najít i tady v ostatních komentářích. A dostávám se k hlavním devizám filmu. Jan Hrušínský a Jana Giergielová stvořili opravdu hezkou dvojici s nábojem. Hlavně Jana je zde nádherná a je velká škoda, že to byla její jediná role. Také velká škoda, že se režisérovi nepovedlo z jejího potenciálu (hlavně nohy má úžasné) vytřískat víc, je směšné když dvojice skoro sexuje v autě za jízdy, ale doma do postele lezou oblečení od hlav k patám... Divák nemrava má smůlu. :-) Hlavní herecký prostor tak dostává postava Františka Husáka, který se toho zhostil výtečně. A nakonec, ona hlavní myšlenka "charakter a poctivá práce je víc než prachy za cenu krádeží a žebrání" je přece platná pořád, ačkoliv na to i v současném režimu spousta lidí nedbá... Hodnocení tedy trochu nadsazuji, přehlížím šablonovitost, ale pokud by tam bylo méně tatrovek a větší tlak na příběh, klidně by to mohlo odpovídat. (25.01.2018)

Člověče, čímpak se holíš, že jsi tak pořezanej? / To není od holení. Ti volové dali na poštu skleněný dveře... Kino dokonalého morálního klidu. Je tady hezky, sděluje své pragmatické dívce z Prahy Hrušínského hrdina Kratochvíl při pohledu na zdevastovanou krajinu rozestavěného vodního díla. Být příznačně pojmenované Dno takhle bizarní záměrně a systematicky, mohl to být moc hezký Kouř. Ale není. Menzel a Svěrák se snad v úzkém prostoru vymezeném zakázkou a původním scénářem snažili, ale uhníst přesvědčivou zprávu o možnosti důstojného života, o který se nemoderní Kratochvíl pokouší, vzpouzejíc se tlaku být taxikář nebo zelinář, se zákonitě nepodařilo. Film klopýtá nastavováním zrcadla a nemotornou obranou reálně socialistických pozic k závěru, který měl být jaksi povzbudivý, ale je jen strašně smutný. Simulacrum unmasked. Ve světle ideové a scenáristické mizérie tedy paradoxně zaujmou ponejvíce zoufale četná panoramata železobetonového tumoru ucpávajícího řeku Jihlavu, útěšná normalizační melodie Angelo Michailova a poezie Tatrovky klesající po trajektorii prašné serpentiny do údolí. (14.06.2022)

Tak aj Menzel si musel dat parrocnu prestavku po roku 1968. A aby sa vratil a mohol vobec tocit, musel prist s nejakym budovatelskym patosom /= kravinou/ a tou je tento film Kdo hleda zlate dno. Ku scenaru sa skoda vyjadrovat, aj tak je tam kopu normalizacneho balastu. Ked sa pokusim odmysliet si ten normalizacny hnoj, dostavam sa k podpriemernemu filmu v ktorom ide o stavbu akejsi priehrady. Film vznikal v dobe tvrdej normalizacie. Nic to, aspon ze sa o par rokov natocilo Na samote u lesa. 40 % (03.02.2013)

Trošku negativně hodnocený film Jiřího Menzela, který pro svojí tématiku a čistě pracovně-socialistický děj hodnotitelé nazývají budovatelským a tendenčním. Ovšem, že tyto aspekty jsou ve filmu více než patrné, ale je to i film o lásce a porozumění životu, který se na mladého člověka přivalí, a nedá mu ani moc času se rozkoukat. Rozhodně bych tento film neházel do pytle k ostatním ryze budovatelským filmů a zaměřil se spíše na jeho lidskou a poetickou stránku, kterou v jádru jistě má. (25.02.2018)

Úlitba režimu, kterou jsem viděla už v době vzniku. Tehdy mě nezaujala a teď jsem se docela bála podívat se na to znovu. Doufala jsem, že to nebude tak strašné ... Těšila jsem se, že tam najdu aspoň vtipné dialoga a pěknou muziku ... Někdy je strach docela rozumná odbraná reakce a naděje neumírá poslední, ale už někdy v třetině filmu. Pochopila bych budovatelské téma, nikoliv nezajímavé zpracování a k uzoufání jednotvárnou muziku. Za hodnotné se dají označit snad jen dokumentární záběry z přehrady. (20.02.2017)