Žáby bez jazyka

Experimentálne filmy budú vždy rozporuplné. Tento ma plne zaujal prvých 15 minút resp. po prvé úmrtie zapríčinené hraničným rezultátom syna voči vlastnej matke. A bolo to hlavne scenárom a postavičkami. Potom sa to zvrhlo na exhibíciu, v ktorej nechýbali sústrastné nechápavé pohľady na kamoša, že na čo sme si to vlastne vyhradili dve hodiny času. Dielo obsahuje toľko bizarností, že ostáva rozum stáť a preto som sa viackrát schuti zasmial pri počúvaní čudesných replík pri spoločnom obede, alebo ako tetky z obchodu točia dokola to isté či babky stalkerky modliace sa Otčenáš. Na podobne ladených snímkach sa mi vrcholne nepáči keď sa nepochopiteľne zvrhávajú a rafinovane testujú čo divák zožerie - mierim na nahotu či sexuálne scény. To máme fakt zožrať, že vyše 70-ročná matka sa v pohode v plnej nahote ukazuje pred svojim synom? Ten istý syn sa neskôr v lese vyspí so svokrou... Resp. že dospievajúca dievčina hľadá rozkoš v rozkroku pomocou žaby (bez jazyka)? A na konci lesby pokusy... a to čo si mám z diela odniesť je že násilie nemá logiku? Ďakujem pekne. Fornay do snímky naverbovala celé rodinné panoptikum... niet sa čo čudovať, veď kto by zahral toľko podivností v jednom filme? (06.12.2020)

LFS2020. paneboze dalsi lesbicky film. i kdyz pro lesby je zaba bez jazyka dost zbytecne zvire. ale je to zjevne rezisercin sen, dle tech onanistickych scen. pani reziserka ktera nebyla schopna ani poradne uvest svuj film, zjevne mela problemy v detstvi.....Ps: beseda po filmu ukazala pani reziserku v cele jeji krase. Odfakovat divaka jen proto, ze se zeptal co tim chtel autor rict...nastvalo to lidi tak, ze proste odesli... (09.08.2020)

Mira Fornay si ve svém novém filmu vzala na paškál dynamiku dominance v partnerských vztazích, potažmo hry s tím spojené a role, které při jejich hraní na sebe přijímáme, až se v nich ztrácí naše vlastní identita. Tato témata zpracovává - adekvátně jejich povaze - formou absurdního dramatu, kde si nonsens a dadaismus podávají ruku s videoherní logikou inherentně obsaženou v pohádce o kohoutkovi a slepičce (na jejímž principu je postavena drtivá většina RPG her), ale také narativních konstruktech filmů "Lola běží o život" či "Na hraně zítřka" (jehož alternativní název "Live Die Repeat" se zajisté stal inspirací pro zahraniční festivalový titul "Cook F** Kill"). Zásadní roli zde pak haje až papouškovsky přesně odpozorované prostředí obyčejných maloměstských vztahů, umocněné slunce-senovskou estetikou, které ale radikálně odmítá sklouznout do přístupnosti či veselé bodrosti zmíněných refenčních klasik, ale naopak sveřepě kráčí cestou autorského experimentu. Není sice nikterak snadné odolat prvoplánovému odmítnutí snímku coby nesoudného bizaru, protože vedle popsaných atributů prokládá autorka film celou řadou enigmatických a současně provokativně radikálních i směšných elementů. Nicméně film se právě svou vyhraněnou osobitostí a současně neoddiskutovatelnou cílevědomostí zaryje do mysli a vynutí si reflexi, která může dojít až k plnému docenění. "Žáby bez jazyka" jsou jedno velké WTF, a Mira Fornay je tvůrčí magor, ale za vším tím šílenstvím se skrývá metoda, logika a nečekaně silná výpověď o povaze vztahů, síti nevyhnutelných tragédií a mrzení, které z toho všeho vyvstává. A také o tom, že i s malou žábou se dá sehrát velké divadlo. (22.02.2020)

originalitě se meze nekladou a tohle je tak originální až se na to skoro nedá koukat.Upřímně si z posledních let nevybavuji jakýkoliv film,u kterého bychom si se ženou vyměnili tolik zmatených WTF pohledů.Pro to aby se v žábách divák trochu orientoval potřebují jeho plnou pozornost což se ale dost tluče s tím,že už asi v polovině bude většině jedno co že se to tam vlastně děje a úplně všem (čest výjimkám) bude úplně jedno proč a jak to nakonec dopadne.Na druhou stranu je ale takováto psycho artovka pořád lepší než libovolný současný rom-kom...40% (11.12.2021)

Žáby bez jazyka se jednoznačně vymykají současné československé filmové produkci – hrají si se symboly, archetypy a otevírají dveře tam, kam často nemáme odvahu sami nahlédnout. Právě proto nelze snímek interpretovat racionálně, ale spíše jej vykládat jako sen, ze kterého jsme se právě probudili. Sen také smazává hranice času, staví se proti logice a leckdy v nás zanechá hlubokou rýhu nebo alespoň živou vzpomínku na cosi odžitého, avšak na jiné rovině vědomí … v jakémsi podivném bezčasí, v meziprostoru. Mira Fornay je skvělá pozorovatelka – až s pečlivostí kulturní antropoložky odhaluje ty nejskrytější společenské (zejména rodinné) stereotypy a bez servítek je pojmenovává pravými jmény (respektive obrazy). Nedívá se na to hezky s vědomím, že v každém z nás je ukrytý sadista i oběť… Ať jsme sebedospělejší – kolikrát se nám při návštěvě rodičů stane, že se v některých situacích cítíme zase jako malé děti? Stačí povědomá vůně, jediné slovo a najednou se ve vzpomínkách propadáme v čase a minulost je až nepříjemně zpřítomněna. Kolikrát jsme si řekli, že se nebudeme chovat jako naši rodiče a kolikrát jsme se přistihli, že se tak chováme? Žáby bez jazyka touží být prožity všemi smysly, vyzývají nás k tomu, abychom vykročili do neznáma, zúčastnili se té hry, která (byť vypadá jako brutální jízda) může mít ve finále terapeutický účinek. Snímek můžeme brát vážně do té míry, jak uznáme za vhodné - můžeme nad ním mávnout rukou (stejně jako nad nesmyslným snem), nebo ho můžeme zkusit pochopit (avšak ne rozumem). Třeba zjistíme, že ve skutečnosti řadu věcí neděláme jen kvůli dětem nebo pro děti – a že to pro nás leckdy nedělali ani naši rodiče (i když nás skálopevně přesvědčovali, že „to“ dělají právě kvůli nám). Dává to nějaký smysl? Možná jsme jako lidské bytosti méně racionální, než si dokážeme připustit… (15.06.2021)