FYRE: Největší večírek, co nikdy nebyl

Velmi dobře udělaný dokument, náhled do zajímavého (a pro mě naprosto mimozemského) společenského prostředí, psychologická studie týmu lidí postupně si uvědomujících a reagujících na to, že projekt, do kterého se uvrtali, je strašlivý, strašlivý průser, a zároveň i takové exemplum o instagramové povrchnosti a posedlosti "exkluzivitou", fenoménu influencerství a lidech proměněných ve zboží a měnu, vítězství marketingu nad produktem a japícké kultuře vzývající sociopatické bullshitery (13.03.2019)

Neuvěříte, dokud to neuvidíte. Jen málo zbývalo, abych tento výborný dokument úplně vypustil ze svého radaru a byla by to taková škoda. Chvilku mi trvalo, než jsem se rozkoukal, jelikož jsem o tomto festivalu nikdy neslyšel a malinko se to táhlo...po půlhodině se to však neskutečně rozjelo a mě čekal jeden šok za druhým. Doporučuju zejména všem, kteří o Fyre nikdy neslyšeli, rozšíří to obzory; podobně jako Český sen...9/10 (07.10.2020)

Najväčší večierok, čo nikdy nebol, je naša deaflympiáda z roku 2011. Haha, to by mal spracovať Netflix. Doteraz sa na tom bavím. Magor si zmyslel, že usporiada festival na ostrove, ktorý vraj kúpil, pritom ho nekúpil, a nakoniec to ani nemalo byť na ostrove, ale na polostrove, ktorý na počítači upravili ako ostrov. Účastníci mali za ťažké prachy bývať vo vilách, ktoré tam neboli, nebola tam ani elektrina, ani hajzle pre tisíc ľudí, ktorí si kúpili lístky. Takže postavili stany, ktoré zostali po nejakom hurikáne, hudobné skupiny odmietli účasť, namiesto kulinárskych špecialít dostali chlieb s plátkovým syrom a paradajku, a mali šťastie, že vôbec vodu. Tak to dopadne, keď človek vo veľkom štýle robí veci, o ktorých nemá ani páru. Agentúry usporiadavajúce koncerty a festivaly sú totiž úplne iný druh podnikania ako tie blbiny, ktorým sa predtým venoval. Veľké oči + veľké ego = veľké dlhy. Dokument bol dosť chaotický, rovnako ako ten "festival". (30.08.2023)

Tak tohle byl nářez. Trochu se divím, že jsem o této události neslyšel. Ne, že bych byl nějakým konzumentem bulvárních kravin, ale vzhledem k tomu masivnímu PR, které festival měl a následně tomu průseru v který se to zvrtlo, jsem byl nejspíš doslova slepý. Nevadí. Skvěle natočený dokument o totálním provaru jednoho samolibého blbečka a nádherná přehlídka lidské blbosti. Nikdo z účastníků očividně neměl o plánování festivalu sebemenší ponětí, všichni slepě věřili, nebo snad chtěli věřit, že se to zvládne. Sám McFarland si vážně myslel, že mu to jen tak projde? Ale s lidmi to uměl dobře, to jo. Dokument také velmi dobře ukazuje obrovskou moc sociálních sítí. Je to prostě paráda. (24.01.2020)

Dokument o neobyčejné party na ostrově Pabla „narkobarona“ Escobara, která se zvrtla ještě před tím, než vůbec začala. Osobně jsem ve svém životě absolvoval pouze jeden festival s přespáním a musím říci, že močení na stan ze strany opilích účastníků festivalu bylo příjemnější, než se trmácet na Bahamy a nedostat postel a kus žvance. Já měl alespoň stan. Z části nepromokavý. 82 % (19.06.2019)