Malá lež

Hlavní hrdinka, bezvadně ztvárněná vycházející hvězdičkou Awkwafinou, je v podstatě režisérčiným charakterním a vzpomínkovým odrazem a lze skrze ni vnímat ústřední silnou emocionální tenzi, vznikající pronikáním dvojího přístupu k rodině a lidskému životu jako takovému - na jedné straně je starost o milovanou osobu a potřeba zachovat si upřímnost a rozloučit se, na straně druhé východní tradice, které rodinnou sounáležitost ještě zvýrazňují a upřímnost odstrkují ve prospěch milované osoby. Vyprávění nám přitom nepodstrkuje jednostranná východiska a netlačí nás do zřejmých interpretací, ale řadu motivů nechává spíše nenuceně rozvolněných a spoléhá se na samotnou sílu interakce. I díky typologicky dobře obsazeným hercům se divák v postavách bez problémů orientuje a dialogy si udržují atraktivitu jednak díky nepřetržitě přítomnému emocionálnímu dilematu, jednak zásluhou jemného humoru a vtipného poukazování na čínské tradice a tamního dogmatizovaného pohledu na Ameriku. A samozřejmě vše drží pohromadě hledisko hlavní hrdinky, které je globálně nejuniverzálnější a pochopitelné, ústící do nesmírně dojemné scény rozloučení. Film trvá střízlivých 90 minut a uteče poměrně rychle, neboť delší dialogové sekvence bývají pravidelně prokládány vtipnými konfrontacemi na úrovni vyprávění i stylu - nejde jen o střetávání východu a západu v rámci emocí a jednání postav (a mluvení, jako ve výborné scéně anglického rozhovoru s lékařem před nechápající babičkou), ale také o prolínání hollywoodských a asijských žánrových tradic. Jde o snímek nenápadně sestříhaný a pro mainstreamové publikum snadno stravitelný, ale nezapřou se v něm východní vlivy ve stylu dlouhých rozmluv u tradiční kuchyně či kompozičně extravagantní scény s výrazným hudebním doprovodem a inscenací v podobě obrazů či fotografií (úvodní scéna × focení na svatbě)... Komorní a ne stoprocentně divácký, ale velmi příjemný, přemýšlivý a chytře koncipovaný snímek na pomezí dvou různých postojů a tradic, který možná kdekomu příliš neřekne, ale divákovi ochotnému naslouchat a přijmout poselství ukryté mezi řádky nabídne vítané zpestření a podnět k přemýšlení. Lhát se sice nemá, ale v tomto stylu je libo malou lež podávat pravidelně. 80% (19.09.2020)

V Číne majú vraj taký „zvyk” nepovedať umierajúcemu, že práve umiera, a tak mu to skrátka zataja až do úplne poslednej chvíle, keď sa už schyľuje k tomu najneodvratnejšiemu, čo sa mimochodom týka aj jednej z miliónov takýchto nezastaviteľných, smrteľných (rakovinových) diagnóz, i večne pozitívne naľadenej babičky Nai Nai, ktorej ostáva pár mesiacov života... Jeden z babičkiných synov emigroval pred štvrť storočím do Ameriky (do New Yorku), kde sa nadobro usalašil, že má milujúcu manželku a dcéru Billi, potenciálnu spisovateľku, keď druhý zo synátorov sa uchýlil do krajiny vychádzajúceho slnka. Cez mobilný telefón sa takto na úvod filmu rozprávajú babka s vnučkou, keď ale Billi nemá ani tušenia, kde sa akurát Nai Nai nachádza, je v špitáli, na vyšetrení, že jej sestra má známosť o výsledkoch, ktoré v zachovaní familiárnej pohody radšej utají, no na druhej strane všetko „vytrúbi do rozhlasu” smerom k najbližším príbuzným, ktorých citujem o pár riadkov vyššie. Všetci (najprv synovia) sa oboznámujú s vážnou, stresovou situáciou, že pôjdu ihneď navštíviť Nai Nai do Číny, ale s tým, že plánujú zostrojenie falošnej svadby, a to len kvôli tomu, aby boli s ňou v posledných fázach jej života, kedy sa kompletne ksichtia tak, akoby sa vôbec nechumelilo, skrátka nedávajú na sebe znať akékoľvek emócie, a preto so sebou nevzali budúcu spisovateľku, ktorá ale sama dorazí, keď absolútne nie je už isté, ako nakoniec skončia vzťahy v rodine, či sa Billi preriekne... ? _ Zhliadol som jeden z najdecentnejších filmov roku 2019 (aj z iných rokov), v ktorom prevažuje čínština nad angličtinou, keď taktiež príliš netlačí na pílu, kedy scéna za scénou plynie pokojným tempom bez strachu z toho, čo má prísť, s nepopísateľným hereckým koncertom-Shuzhen Zhao v úlohe Nai Nai, ale najmä Awkwafina ako Billi, do ktorej som sa asi na chvíľu i platonicky zamiloval, že má peknú, mäkkú zadnicu, ale samozrejme, nielen kvôli tomu, mimochodom, zahrala to maximálne skvostne ? Lulu vedela, čo robí, lebo je to priamo z jej vlastnej skúsenosti, a tak tomu dodala aj patrične neuveriteľný zápal po živote z pohľadu hlavnej protagonistky, „ktorá vôbec nevyzerá na to, že by mala čoskoro zomrieť” . Zbohom ? - (slovenský preklad pôvodného názvu filmu v angličtine The Farewell). Bude to tak ? (04.12.2019)

Milý film o čínské babičce, čínské rakovině a americké vnučce. Číňané mají takové přísloví: Když máš rakovinu, nezemřeš na ni, ale na strach z ní. Při sledování filmu jsem si uvědomovala kulturní odlišnost, ale přesto jsem ve filmu našla scény, které nám budou velice blízké. Například průběh svatby. Natočit citlivý film o umírání s takovým nábojem není jednoduché, a tady se to povedlo. (08.07.2020)

"The Farewell" by som nenazval komédiou. Pre mňa je to skôr úsmevná dráma. S veľkou dávkou kultúry, s dobrým srdcom a silnými momentkami. Je zaujímavé vedieť, že je to podľa skutočnej udalosti, ktorú si prežila samotná režisérka Lulu Wang a chce nás trošku oboznámiť so svojim životom. Okrem toho aj trošku kultúry. Lebo je zaujímavé sa dozvedieť, že klamstvo o zdravotnom stave pre nich znamená niesť bremeno niekoho iného, aby to nemusel niesť on, a aby nebol nešťastný zo života. A je skvele vidieť, že vo filme je aj veľká dávka bolesti, ale súčasne aj veľká dávka vďaky. A krásne to z filmu na nás vyžaruje. Awkwafina je podľa mňa veľmi dobrá ako hlavná hrdinka a presne jej dôvodom rozumiem. A rozumiem aj všetkému čím si prechádza. Najlepšia scénka filmu je pre mňa keď sa rozpráva s mamou v miestnosti s veľkou kopou balónov. Začína to hľadaním náušnice, no potom sa dialógy dostanú do úplne inej roviny a majú v sebe všetko čo potrebujú. No takýchto skvelých scénok je tam viac. Ako aj napríklad reč jej strýka na pódiu alebo keď majú spolu spraviť rodinnú fotku. Okrem toho babička je veľmi sympatická. Plná energie, života, radosti z malých vecí a vďačná za každú jednu momentku, ktorú môže stráviť so svojou rodinou a svojimi blízkymi. A toto všetko z toho robí skvelý film. Mrzí ma, že som sa na niektorých scénkach ale nezasmial toľko, ako som si myslel, že sa reálne budem smiať. Každopádne ale platí, že film stojí za pozornosť a váš čas. Toto rodinné stretnutie určite tak skoro nezabudnem. Hodnotenie: B+ (01.11.2019)

Vzhľadom na tému som očakával, že to bude oveľa emocionálnejšie. Síce sa tam každý celý čas tvári jak zbitý, ale to je tak všetko. Nedôjde k žiadnej vyhrotenej situácii alebo katarzii. Celý čas sa všetko drží pod pokrývkou. Všetci len opatrne prešľapujú okolo babičky, ktorá má rakovinu a nevie o tom. Príliš ma nenadchli ani ostatné postavy a Awkwafina ma celkom srala. Film najlepšie funguje ako náhľad do čínskej kultúry a ich nezmyselných tradícii. 5/10. (13.01.2020)