Nezměrnost noci

Pocta všem Wellesům a Wellsům začne únavnou dvacetiminutovou expozicí, při které namistrovaný rádiový spíkr pokuřuje na palubovce, mistruje kamarádku a vede od scénáristy laciný hovor na téma jak viděli v minulosti budoucnost. Myslel jsem si, že je to tam proto, aby se zvýraznila jeho nicotnost v konfrontaci s tím, co ho potká, ale ono nic.. Silné ve chvílích, kdy to nechává pracovat fantazii (hovor v éteru s vojákem, historka osamělé důchodkyně) a zajímavý „Evil Dead průlet“ městečkem zóny soumraku, ale to nepřeváží nevěcnost užvaněných postav, co dávají vydělat místnímu optikovi a vzhledem k dosavadnímu průběhu zbytečně explicitní finále, kdy přijde na řadu třetí druh a možná i vyšší.. Předpokládám, že po poslední klapce Kuřák z X-Files típnul cigaretu o opěradlo Pattersonovy režisérské židle a do ouška mu zezadu zašeptal: „I can kill you whenever I please.. but not today..“ (13.06.2023)

Extrémně znepokojivý film, který za extra málo peněz dokáže extra vyděsit. Opět platí nepsané pravidlo žánru, že nejvíc se bojíte toho, co nevidíte a dostáváte toho jen po střípkách. Tohle je mnohem lepší než když vidíte bubáka lítat v bububaráku. Protože tady něco je, ale nevíte kde a co to vlastně je. Zvuková složka filmu dodá půlku atmosféry. Rozhodně doporučuju. Jen škoda toho podivně rozplazeného konce. 80% (28.01.2021)

Velice komorní s důrazem na rádio a klidně by to mohlo fungovat, jako rozhlasová hra, jelikož největší napětí je dosaženo pouze působivým vyprávěním vzpomínek. Ať už je to bejvalej voják na drátě, nebo nemohoucí důchodkyně ve vile. Má to pěknou tajemnou atmosféru padesátých let. A nenápadná hudba je taktéž skvělá. (28.01.2021)

Pořád jsem přemýšlel, proč jsem se vlastně na tenhle film chtěl podívat. Režisér neznámý, herci jakbysmet, produkce Amazon Original... a pak mě to trklo. O Vast of Night hovořili kluci z Red Letter Media a jejich vkus je vesměs vytříbený, takže na jejich doporučení hodně dám. Tentokrát jsme se však neshodli. Prvních 20 minut jsem ději nevěnoval moc velkou pozornost, protože se zaměřoval na dva teenagery, kteří pořád dokola mleli o nějakých nezajímavých tématech a já nesnáším, když postavy na plátně jen melou a melou a melou s takovou rychlostí, že nestačím sledovat, co vlastně říkají. Kromě toho nic nenaznačovalo, co vlastně sleduji. Komedii? Drama? Thriller? Horor? Sci-fi? Akční film? Trochu jasněji jsem měl až po dvacáté minutě, kdy holčina pracující jako spojovatelka začne dostávat zvláštní telefonáty. Tehdy mi bylo zřejmé, že půjde o mimozemskou sci-fi. Na jednu stranu jsem dokázal ocenit, že film nejede v zaběhlých hollywoodských kolejích, které se snaží šokovat kombinací hudby a „jump scares“, která prostě a jednoduše nefunguje, ale na druhou stranu se režisér držel až moc na uzdě (až na dlouhé několikaminutové záběry, které však v konečném důsledku nepřidávají na atmosféře). V důsledku jsem se při sledování nudil a na film ihned zapomenu. (08.09.2021)

Mám velkou slabost pro malé nenápadné indie filmy, které stojí na unikátně uchopeném žánrovém konceptu či osobitém formálním zpracování. Tato kategorie často přináší nadšení i zklamání, když se očividná kreativita a nápaditost tvůrců mísí se zjevnými produkčními limity, nebo v horším případě nedotaženými scénáři. O to větší ale přichází euforie, když se jednou za čas vyloupne kompletně vycizelovaný počin, jakým je právě "The Vast of Night". Výchozí óda na fantaskní příběhy typu "Twilight Zone", ale také na zlatou éru futurismu se neutápí v retru, ale využívá svého dobového rámce k unikátnímu provázání konceptu rozhlasových her s výrazovou dramatičností moderního filmu. Stejně jako v referenčních dílech ikonického seriálu také zde je na straně diváka nutné přijetí jisté míry fantasknosti, naivity, patosu, ale také trpělivosti. Odměnou se pak stává pozvolně houstnoucí atmosféra a skvostně gradující vyprávění i pohlcující formální uchopení jednotlivých sekvencí, které dokážou nadchnout jednak jako doklad, že je stále možné mnohokráte zpracovaným žánrovým příběhům vdechnout nový život, ale také coby evidentní filmařská prezentace mladých talentů. Ambice vyřádit se s různými výrazovými prostředky je zde naštěstí zcela podřízena rámci díla. Namísto okázalé exhibice tak film ukazuje promyšlené a rozhodné ovládnutí celé palety výrazových prostředků média. Převažující táhlé nájezdy kamery (včetně toho devítiminutového), dramatické jízdy, ale i různorodá řešení dialogových pasáží střihem, transfokací i rapidmontáží výtečně souzní s konkrétními pasážemi a celkovou dramaturgií snímku, přičemž navíc zachovávají rozměr komorní rozhlasové hry. (30.12.2020)