V žáru královské lásky

Klímova filozofie je zvrhlá a zvrácená a jeho novela "Utrpení knížete Sternenhocha" ji dokonale reprezentuje. Dlouhovlasý, odpudivý, zvrácený, 150 cm vysoký, šišlající a kulhající hrdina - to jest Klímův übermensch. Snímek jsem byl povinen zhlédnout v rámci literárního semináře a musel jsem jej přetrpět až do závěrečných titulků. Občas zalituji, že některé snímky není možné důkladně zamknout do cenzurního trezoru :-) (25.06.2008)

Velmi rozporuplné dílo. Na jednu stranu musí člověk ocenit výborné nápady (zasazení do moderní doby, žižkovský vysílač) a perfektní typologický výběr herců (Vilém Čok jakoby mé představě Sternenhocha z oka vypadl), ale bohužel se nepodařilo přenést na plátno myšlenkovou podstatu Klímova textu a zůstala poměrně prázdná úchylnost, která ale rozhodně není nezábavná. Ale rozhodně to nevidím jako zneuctění odkazu Ladislava Klímy, spíše velmi svéhlavou a groteskní poctu. (01.07.2011)

Netuším nakolik museli být herci jako jsou Ivana Chýlková a Bolek Polívka zoufalí aby se upsali takové p******* a aby někdo takovou věc napsal musel být luxusně sjetý... Beze sporu nejhorší film století s úlistným "herectvím" Viléma Čoka, který je snad horší než Dan Nekonečný se svými skřeky a cingrlátky. Přehrávání všeho co se událo mi přišlo ještě příšernější než v Ordinaci v růžové zahradě a tudíž shledávám slovo PŘEHRÁVÁNÍ mottem tohoto filmu. Takovýto paskvil bych pouštěla místo vražedné injekce v USA jako trest smrti. Přežila jsem celý film a třěští mě z něj hlava neskutečným způsobem...Bohužel ani herectví Ivany a Bolka nezachránilo takovou hrůzu. Nepochopila jsem snad vůbec nic co se na mě hrnulo za hnusy - vysílač televize nova jako rezidence t*pce "knížete", provolávání hesla - sláva knížectví, vlající trapno-vlajky, kalhotky s obličejem Čoka, svatební hostina kdy se všichni vrhnou na dort, věčně zpitá postava Pavla Landovského, hnusné dvouhlavé děcko na konci, všudypřítomné sexuální narážky a "sexuální" scény....Nebylo to vtipné ani trochu. (14.10.2012)

Jan Němec byl opakem toho, co si lze představit pod pojmy jako je podbízivost, líbivost, komerce, konformita… Byl to odvážný, osobitý tvůrce. Většinou z nás zůstane nepochopen a já osobně na tom nevidím nic špatného- alespoň po část svého života dělal, co ho bavilo- díly tomu mohl být šťastný a šťastní lidé dělají tento svět lepším. Nemá cenu diskutovat o tom, do jaké míry se mu podařilo zachytit podstatu Klímova Knížete Sternenhocha. Tohle je V žáru královské lásky. A byla vážně žhavá. Vildovi jsem ji věřil. A věřil jsem mu i jeho zoufalství a nenávist, když ji ztratil. Svého partu se chopil se ctí, Ivana Chýlková se mi tady zdála vynikající. Jenom mě to nebavilo. V roce 1990, ani teď- o 32 let později. Protrápil jsem se tím a těšil se na konec. To ale neznamená, že by Jan Němec neměl koule. (27.11.2022)

Utrpení knížete Sternenhocha je utrpením zejména pro diváka. Nálepka expresionismus neznamená nutně umělecké dílo a exhibice Čoka s Chýlkovou je nudná. Nejsem zhnusená, na to už jsem viděla moc horších věcí, a přepjaté scény nebyly směšné. Mou nejsilněji pociťovanou emocí byl pouze vztek, že musím zabíjet hodiny českého jazyka (a svého mládí) koukáním na totální zhovadilost, kterou bych si sama nikdy nepustila. (23.01.2012)